V s e t í n - U brankáře Romana Čechmánka, kterému podle zvyku přijel klepnout hokejkou do výstroje, končil v pondělí kolem čtvrt na osm večer vsetínskému útočníkovi Martinu Procházkovi první zápas finále hokejové extraligy v životě. Vyšel mu náramně, o vítězství Vsetína se zasloužil nejvíc právě on. Vstřelil Zlínu tři góly, a tak měl důvod k dobré náladě.
Když vyšel z šatny, pozdravil se s rodiči, kteří k němu přijeli na návštěvu. Nasedli spolu do auta a vydali se do restaurace na večeři. "Dal jsem si středně krvavý steak. Měl jsem hlad, před zápasem nejsem zvyklý jíst. A ani to není dobré."
Nemohl si dovolit zdržet se dlouho, protože druhý den ho čekal druhý zápas. V posteli byl už kolem jedenácté a klidně usnul. Se spaním nikdy nemívá problémy.
V úterý se vzbudil v osm, nepotřeboval ani budík. Sportovcova rána bývají chmurnější než večery. Ve svalech se rozleží únava, ozývá se bolest, zranění. "Při zápase dostane tělo zabrat. Trochu mě bolely nohy i záda."
Od vsetínského bytu, kde žije s manželkou, to má k hale pár minut. Dopolední rozbruslení začínalo v půl jedenácté, takže nemusel pospíchat. V klidu se nasnídal, oblékl a došel na stadion. "Zajezdil jsem si. Chvilku volněji, chvilku ostře. Každý se při rozbruslení chová podle svého."
Když se vrátil domů, znovu si lehnul do postele. Okamžitě usnul, spal hodinu a čtvrt. Probral se ve dvě odpoledne a ve tři odjel k zápasu. V tu dobu už v hledišti skandovaly první desítky vsetínských fandů. Venku před stadionem se procházeli další fanoušci v zelenožlutých nebo modrožlutých barvách. Podle toho, zda fandili Vsetínu nebo Zlínu.
V šatně si Martin Procházka připravil dvě hokejky. Čtyřicet minut před zápasem, který začínal v pět odpoledne, vyjel se spoluhráči na led. Mezitím, co bruslil a střílel na brankáře, pokukoval po okolí. "Nedokažu se celou dobu dívat jen na led a do branky."
Zápas začal. V páté minutě Procházka bránil v oslabení. V okamžiku, kdy se vyloučený Mařák vracel na led, měl s Paterou, spoluhráčem z útoku, nastartováno k brejku. Mařák posunul puk doprava na Procházku, ten viděl na druhé straně Pateru a přihrál mu před branku. Gól. Vsetín vedl 1:0. "Jako pravák jsem to měl po ruce. Díval jsem se na branku a měl jsem dost času sledovat, jestli tam Pavel dojede."
V 19. minutě dostal přihrávku od Patery, vyjíždějícího z místa za brankou. Vystřelil do protisměru brankářova pohybu a dal gól. A ve třetí třetině další, když mu znovu přihrál jeho kamarád z útoku. "Střílel jsem bez přípravy a snažil se hlavně trefit bránu, což je v takový moment nejdůležitější."
Tenhle čtvrtý gól na 4:1 byl vítězný. Zlín se totiž vzchopil a dotáhl na 3:4. Třetí branku dal v poslední minutě a Vsetín se pak těžko bránil. "Ten gól byl opravdu nepříjemný. Nikdo neví, co se za minutu může stát. Ale udrželi jsme to."
Je úterý kolem čtvrt na osm večer, zápas končí. S díkem k brankáři Čechmánkovi míří i útočník Procházka. A zase má důvod k dobré náladě. Vsetín porazil ve finále podruhé Zlín a on dal dva góly.
Když vyšel z šatny, pozdravil se s rodiči, kteří k němu přijeli na návštěvu. Nasedli spolu do auta a vydali se do restaurace na večeři. "Dal jsem si středně krvavý steak. Měl jsem hlad, před zápasem nejsem zvyklý jíst. A ani to není dobré."
Nemohl si dovolit zdržet se dlouho, protože druhý den ho čekal druhý zápas. V posteli byl už kolem jedenácté a klidně usnul. Se spaním nikdy nemívá problémy.
V úterý se vzbudil v osm, nepotřeboval ani budík. Sportovcova rána bývají chmurnější než večery. Ve svalech se rozleží únava, ozývá se bolest, zranění. "Při zápase dostane tělo zabrat. Trochu mě bolely nohy i záda."
Od vsetínského bytu, kde žije s manželkou, to má k hale pár minut. Dopolední rozbruslení začínalo v půl jedenácté, takže nemusel pospíchat. V klidu se nasnídal, oblékl a došel na stadion. "Zajezdil jsem si. Chvilku volněji, chvilku ostře. Každý se při rozbruslení chová podle svého."
Když se vrátil domů, znovu si lehnul do postele. Okamžitě usnul, spal hodinu a čtvrt. Probral se ve dvě odpoledne a ve tři odjel k zápasu. V tu dobu už v hledišti skandovaly první desítky vsetínských fandů. Venku před stadionem se procházeli další fanoušci v zelenožlutých nebo modrožlutých barvách. Podle toho, zda fandili Vsetínu nebo Zlínu.
V šatně si Martin Procházka připravil dvě hokejky. Čtyřicet minut před zápasem, který začínal v pět odpoledne, vyjel se spoluhráči na led. Mezitím, co bruslil a střílel na brankáře, pokukoval po okolí. "Nedokažu se celou dobu dívat jen na led a do branky."
Zápas začal. V páté minutě Procházka bránil v oslabení. V okamžiku, kdy se vyloučený Mařák vracel na led, měl s Paterou, spoluhráčem z útoku, nastartováno k brejku. Mařák posunul puk doprava na Procházku, ten viděl na druhé straně Pateru a přihrál mu před branku. Gól. Vsetín vedl 1:0. "Jako pravák jsem to měl po ruce. Díval jsem se na branku a měl jsem dost času sledovat, jestli tam Pavel dojede."
V 19. minutě dostal přihrávku od Patery, vyjíždějícího z místa za brankou. Vystřelil do protisměru brankářova pohybu a dal gól. A ve třetí třetině další, když mu znovu přihrál jeho kamarád z útoku. "Střílel jsem bez přípravy a snažil se hlavně trefit bránu, což je v takový moment nejdůležitější."
Tenhle čtvrtý gól na 4:1 byl vítězný. Zlín se totiž vzchopil a dotáhl na 3:4. Třetí branku dal v poslední minutě a Vsetín se pak těžko bránil. "Ten gól byl opravdu nepříjemný. Nikdo neví, co se za minutu může stát. Ale udrželi jsme to."
Je úterý kolem čtvrt na osm večer, zápas končí. S díkem k brankáři Čechmánkovi míří i útočník Procházka. A zase má důvod k dobré náladě. Vsetín porazil ve finále podruhé Zlín a on dal dva góly.
