Skupina dinosaurů zvaná Stegosauria (v doslovném překladu „zastřešení ještěři“) patří k nejpozoruhodnějším a také nejpopulárnějším zástupcům tyreoforů, ptakopánvých dinosaurů i dinosaurů vůbec. Nejen samotný Stegosaurus, ale také rody jako Dacentrurus, Kentrosaurus nebo Wuerhosaurus patří k velmi oblíbeným zástupcům této skupiny, a to zejména díky svému pozoruhodnému zevnějšku, kterému dominují především neobvykle výrazně vyvinuté excesivní struktury v podobě hřbetních plátů, destiček a bodců.
O evolučním vývoji stegosaurů jsme po dlouhá desetiletí neměli k dispozici mnoho konkrétních informací, to se však naštěstí v posledních letech začíná měnit. Dnes už známe hned několik zástupců této skupiny dinosaurů z různých částí světa, jejichž geologické stáří překračuje 165 milionů let, a tyto taxony z období střední jury patří mezi vůbec nejstarší známé tyreofory. Zároveň však byly objeveny také nové fosilie stegosaurů z období rané křídy, které definitivně dokládají, že jejich evoluční vývoj rozhodně neskončil na přelomu jury a křídy před zhruba 145 miliony let, ale pokračoval ještě další desítky milionů let.
Rod Wuerhosaurus, jehož fosilie mají stáří kolem 130 milionů let, sice existenci křídových stegosauridů potvrzuje již od 70. let minulého století, údajný pozdně křídový stegosaurid Dravidosaurus se však ukázal být chimérou.
Některé nedávno objevené nebo nově zkoumané stegosauří fosilie naznačují, že tato skupina mohla přežít až téměř na přelom rané a pozdní (či spodní a svrchní) křídy, zhruba do doby před 115 až 100 miliony let. To by přitom výrazně prodloužilo předpokládanou dobu existence této stále poměrně záhadné dinosauří vývojové linie z původně odhadovaných asi 30 milionů let na zhruba 60 až 70 milionů let.
Jaké fosilní objevy stegosaurů z posledních let patří k nejvýznamnějším?
Vývojově nejprimitivnějším známým zástupcem kladu Stegosauria je čínský druh Bashanosaurus primitivus, formálně popsaný v roce 2022 ze sedimentů souvrství Ša-si-miao na území municipality Čchung-čching na jihozápadě Číny. Fosilie tohoto asi 167 až 164 milionů let starého stegosaura byly objeveny v roce 2016 v jistém lomu v obci Lao-ťün a jedná se o nekompletní kostry tří jedinců, objevené v jediné horninové vrstvě. Primitivní znaky na kostře, jako je podivná kombinace juvenilních i dospělých znaků z hlediska srůstu některých kostí, dokládá, že Bashanosaurus byl velmi starobylým zástupcem stegosaurů. Při odhadované délce kolem 3 metrů byl navíc také velmi malým stegosaurem.
Bashanosaurus primitivus patří k nejstarším známým stegosaurům, od nichž máme k dispozici fosilní kosterní materiál. Tento starobylý zástupce kladu Stegosauria žil v době před asi 167,5 až 164,5 miliony let na území současné jihozápadní Číny a jeho zkameněliny byly objeveny v sedimentech souvrství Ša-si-miao.
Jeho přímým současníkem byl mimochodem známější druh Huayangosaurus taibaii, další z velmi archaických zástupců kladu. Podle fylogenetické analýzy publikované v popisné studii je Bashanosaurus sesterským taxonem asi o 5 milionů let mladšího čínského druhu Chungkingosaurus jiangbeiensis, formálně popsaného roku 1983. Skutečný přelom v našem pochopení evolučních počátků stegosaurů však přinesly zejména nedávné objevy v Maroku. V roce 2020 byl formálně popsán vývojově primitivní druh Adratiklit boulahfa, jehož 168 až 164 milionů let staré fosilie byly objeveny v sedimentech souvrství El Mers III na severu Maroka.
S odhadovanou délkou kolem 7 metrů byl Adratiklit, jehož rodové jméno lze přeložit jako „horský ještěr“, značně velkým stegosaurem. Překvapivě má také vývojově blíže k evropským rodům Dacentrurus a Miragaia než k africkým rodům Kentrosaurus a Paranthodon. Dnes jej tedy (vzhledem k jeho geologickému stáří překvapivě) můžeme řadit přímo do čeledi Stegosauridae a dále do podčeledi Dacentrurinae. Maroko však ještě nevyřklo své poslední slovo, co se archaických stegosaurů týče, a právě v letošním roce byl odtud formálně popsán další druh Thyreosaurus atlasicus.
Stegosauři byli jedněmi z největších zástupců své vývojové skupiny. Největší známý druh Stegosaurus ungulatus patrně dosahoval délky přes 9 metrů a hmotnosti v rozmezí 5 až 7 tun. Tím dokonce mírně překonává velikost stegosaura ze snímku Karla Zemana.
Tento podivný stegosaurid byl objeven rovněž v rámci souvrství El Mers III, jeho stáří je také odhadováno asi na 168 až 164 milionů let a s rodem Adratiklit i Dacentrurus si byl velmi blízce příbuzný. Fosilní exemplář nedospělého jedince o délce kolem 6 metrů, objevený v roce 2021, sestává z několika obratlů, fragmentů žeber a kostí zadní končetiny.
Nejvíce pozoruhodné jsou však zkamenělé fragmenty někdejšího tělesného pancíře tohoto dinosaura (v podobě kostěných osteodermů). Ty naznačují, že hřbetní ozdoby u tohoto starobylého stegosaurida nevyčnívaly ze hřbetu typicky směrem nahoru, ale byly umístěny spíše „naplocho“. Tělesný pancíř thyreosaura tedy připomínal spíše „brnění“ nodosauridů, což je samozřejmě velmi pozoruhodné.
Spolu s dalším velmi neobvyklým potenciálním stegosaurem z Argentiny (Isaberrysaura molensis, stáří asi 168 milionů let), neformálně pojmenovaným rodem „Ferganastegos“ z Kyrgyzstánu (stáří 168 až 164 milionů let) a například také evropským druhem Lexovisaurus durobrivensis (stáří 166 až 164 milionů let) představují tito dinosauři nejstarší dnes známé zástupce skupiny. Je nicméně možné, že první skuteční stegosauři se objevili podstatně dříve, nejspíš již v průběhu rané jury před více než 175 miliony let.
Co nám ovšem novější paleontologické objevy prozrazují o nejmladších stegosaurech a době jejich pravděpodobného evolučního zániku? Jak už bylo uvedeno, nejmladším známým stegosauridem byl po dlouhou dobu čínský Wuerhosaurus homheni, určení jeho přesného geologického stáří však není jednoduché. Do tohoto rodu bývají mimochodem někdy zahrnovány ještě dva další potenciálně platné druhy, vývojově měl každopádně velmi blízko k rodu Stegosaurus.
Obecně se uvádí, že wuerhosauři žili v období rané křídy, ale v poněkud nepříjemně velkém časovém rozpětí – před 132 až 113 miliony let. Nejnižší údaj odpovídá stáří sedimentů souvrství E-ťin-horo ve Vnitřním Mongolsku (autonomní oblast Číny), kde byly objeveny fosilie druhu W. ordosensis. Tento druh tak nepochybně patří k vůbec nejmladším známým zástupcům stegosaurů (a zároveň stegosauridů).
Může vůbec nějaký dosud učiněný fosilní nález v tomto směru konkurovat?
Jihoafrický druh Paranthodon africanus patří se svými 139 až 131 miliony let k těm mladším, ale stále je téměř o dvacet milionů let starší než W. ordosensis. Pochybný druh Mongolostegus exspectabilis, popsaný v roce 2018 z Mongolska, pochází z geologických věků apt až alb, takže jeho stáří může činit 121 až 101 milionů let.
Jistější je však další kandidát, který byl paleontologickému světu oficiálně představen teprve v letošním roce – čínský druh Yanbeilong ultimus. Fosilie tohoto stegosaurida byly objeveny v roce 2011 na území čínské provincie Šan-si (městská prefektura Ta-tchung) a mají podobu neúplné postkraniální kostry. Sedimenty geologického souvrství Cuo-jün jsou datovány do období pozdního aptu, spíše však až albu – to znamená, že Yanbeilong mohl žít v době před asi 113 až 101 miliony let. V tom případě by také zcela platilo jeho druhové jméno, znamenající doslova „poslední“.
Yanbeilong ultimus je jedním z nejmladších známých zástupců kladu Stegosauria. Není jisté, kdy přesně žil, pravděpodobně se však jednalo o geologický věk alb, tedy dobu před 113,0 až 100,5 miliony let. Objev tohoto čínského druhu potvrzuje již dříve předpokládanou možnost, že stegosauři žili přinejmenším až do období přelomu rané a pozdní křídy, a existovali tedy jako vývojová skupina celkově přinejmenším 70 milionů let.
Existují údajně ještě dvě nebo tři stegosauří fosilie, pocházející z období rané (nebo dokonce pozdní) křídy, které by mohly pomyslně soupeřit o titul nejmladší známé fosilie stegosaurního ptakopánvého dinosaura, zatím však nebyly formálně popsány nebo jsou mírně kontroverzní. Některé fosilní otisky stop možných stegosauridů mají stáří dokonce jen 72 až 66 milionů let a pocházejí tedy až z nejpozdnější křídy (věk maastricht).
Výzkum každopádně pokračuje a je prakticky jisté, že v dalších letech získáme o evoluci stegosauridů, o jejich úplných počátcích i definitivním konci jejich vývoje ještě podstatně víc informací.
Článek vznikl pro Dinosaurusblog Vladimíra Sochy a byl redakčně upraven. Původní verzi včetně bohatého odkazového rejstříku najdete zde.
27. listopadu 2012 |
