Byl by to pro něj pikantní začátek nového angažmá. Hned v prvním jarním kole by v dresu Slovácka vyběhl do derby ve Zlíně, kde prožil báječný podzim roku 2016. Bolavé koleno, kvůli němuž se bosenský útočník Haris Harba i přes vstřelený gól příliš nepředvedl v prvním poločase přípravného zápasu s třetiligovou Kroměříží, ale jeho příchod do Slovácka značně zkomplikovalo. Zatím ani není jasné, jestli jeho zkouška v klubu bude pokračovat.
„Vůbec si netroufám tipovat, jak to dopadne. Všechno je na rozhodnutí trenéra a lidí v klubu. Myslím, že si brzy sedneme a rozebereme moji situaci,“ krčí rameny třicetiletý Harba.
Jak jste se vlastně ve Slovácku ocitl?
Byl jsem volný hráč a komunikoval jsem s (obráncem Slovácka) Jiřím Krejčím. Spolu jsme hráli v Jihlavě, tak mě doporučil. Domluvil jsem se s ředitelem Pojezným a trenérem Svědíkem, že do Slovácka přijdu na zkoušku a uvidíme, jak to bude dál.
Jaké byly první tréninky pod koučem Svědíkem?
Pro mě ty nejtěžší, co jsem zatím v kariéře zažil. Tak to ale musí být.
Ale gól hned při premiéře vás musel potěšit, že?
Určitě mě potěšil, ale jestli mi pomůže k novému angažmá, to se teprve uvidí. (směje se)
Jak moc váš výkon omezovalo zranění?
Od patnácté minuty mě trošku píchalo ve svalu a trochu mě to brzdilo.
Haris Harba v dresu Zlína (vlevo) a Jihlavy.
Po odchodu ze Zlína jste byl v Jižní Koreji, Turecku, na Slovensku a v Albánii. Jak to období hodnotíte?
Moc jsem nebyl spokojený, protože jsem se v poslední době moc na hřiště nedostal. Všude, kde jsem byl, pokaždé došlo k výměně trenéra.
Kvůli tomu jste také nyní v Albánii předčasně rozvázal smlouvu?
Ano. Bylo to asi měsíc a půl před jejím koncem. Šel jsem tam za jedním rakouským trenérem, chtěl jsem hrát, ale on se po prvním zápase pohádal s prezidentem a šel pryč. Místo něj přišel albánský trenér. Odehrál jsem dva zápasy Evropské ligy, dal jsem gól, pak dva zápasy ligy. Dobře jsem začal, ale pak už jsem byl jen na lavičce.
Které z předcházejících angažmá vám zůstalo nejvíce v srdci?
Nejvíce se mi dařilo v první sezoně v Jihlavě a určitě ve Zlíně, kde jsem taky dával góly. Docela mi ze začátku sedělo i Turecko. Odehrál jsem tam asi deset zápasů. Pak se ale vyměnil trenér a už jsem vůbec nehrál.
Jak často vás během těch dvou let přepadly výčitky, že odchod ze Zlína byl chybou?
Hlavně když jsem byl v Koreji, tam jsem vůbec nehrál. Bylo to zvláštní. Trenér si mě vybral z pěti hráčů, pak jsem přišel, nastoupil jsem k prvnímu zápasu a trenér řekl, že to není ono, a chtěl ukončit smlouvu. Z finančního hlediska to bylo dobré, něco jsem si vydělal. Fotbalově to ale nestálo za nic.
Proto se chcete vrátit do Česka?
Po těch zahraničních zkušenostech můžu říct, že mi česká liga sedí. Profesionalismus je tady na úplně nejvyšší úrovni z těch všech klubů, kterými jsem procestoval.
V jednu dobu byl ve hře i váš návrat do Zlína, že?
Myslím, že tam byl oboustranný zájem. Ale nějak jsme se nedohodli a já jsem nakonec šel z Koreje do Turecka. Teď už to ve hře nebylo.
Naopak se můžete vrátit ke zlínskému úhlavnímu rivalovi. Jak to prožíváte?
Je to zajímavé, samozřejmě to vnímám, ale pokud bych zůstal, budu bojovat za svůj tým. Co bylo předtím, to by byla historie.
