Španělskou ekonomiku kromě jiných problémů trápí i malá produktivita práce. Podle ekonomů za ní stojí také tradiční dlouhá polední pauza, a tak čím dál více propagují americký model práce od devíti do pěti.
Lidé by si díky kratšímu pracovnímu dnu více odpočinuli, lépe se v práci soustředili a podávali lepší výkony. Večer by jim navíc zbyl čas na koníčky nebo rodinu. Španělé se ale jen těžko zbavují představy, že jim u nadřízených pomůže, když budou v práci vysedávat co nejdéle do večera.
Historie siestyNěkolikahodinová polední pauza ve Španělsku zdomácněla až v polovině 20. století. Předtím Španělé obědvali víceméně společně se zbytkem Evropy, ale po ničivé občanské válce, která skončila v roce 1939, si kvůli zajištění rodin museli často hledat dvě zaměstnání. Když skončili v jedné práci, dopřáli si několik hodin odpočinku, než odpoledne nastoupili do dalšího zaměstnání. A z této pauzy se pak zrodil zvyk i pro ty, kdo měli práci jen jednu. |
"Ve Španělsku se prostě ve velkém mrhá časem. O tom není pochyb," říká bez obalu Antonio Camunas, který šéfuje poradenské společnosti Global Strategies. Právo na siestu ve Španělsku není stanoveno zákonem. Délku polední pauzy si většinou vyjednávají odbory, nebo ji určí zaměstnavatel.
Po obědě se jen zívá
Ve srovnání se severněji položenými zeměmi je ale přestávka na oběd velmi štědrá. Hodně lidí tráví u jídla dvě hodiny nebo i víc a považuje dlouhou pauzu za své nezadatelné právo. Přesto se množí názory, že siesta je v nynější situaci přehnaný luxus.
Zaměstnanci se po dlouhé siestě navíc nedokážou vypnout ke kýženému pracovnímu výkonu. "Po obědě lidi jen zívají a pijí kafe," řekl agentuře AP jeden bankovní úředník. Podle něj jsou jeho kolegové kvůli trávení několika chodů v práci ještě nejméně hodinu nepoužitelní.
Boj tomuto zažitému zvyku vyhlásili například v elektrárenské společnosti Iberdrola. Zavedli totiž pravidelnou celoroční pracovní dobu od sedmi do tří. Monica Oviedová, která ve firmě pracuje, si nový pořádek chválí.
"Všichni kamarádi mi závidí," tvrdí matka tří dětí, podle níž pevná pracovní doba znamenala snížení počtu absencí a pracovních úrazů a naopak zlepšení produktivity.
