Super text, díky

Děkuji za zajímavou analýzu. Napadají mne dvě myšlenky:

- Spor "živoucí ústavy" vs. "originalistů" (setkal jsem se i s pojmy "strict constructivism vs. legal realism or judicial activism") by se dal také interpretovat jako spor o postavení soudní moci v ústavním systému. Zatímco např. rozsudky Brown v. Board of Education nebo Roe v. Wade vytvářely nová pravidla bez opory v zákonodárství, tak naopak Dobbs vs. Jackson či Plessy v. Ferguson striktně vycházejí z ústavy a zákonů. Dá se tedy říci, že "originalisté" v roli soudců vědomě omezují vlastní moc ve prospěch moci zákonodárné.

- Je otázka, co je k tomu vede. Je to jen právnická filosofie, že soudy mají jen interpretovat legislativu a ne měnit svět? (Viz též českou debatu o "soudcokracii" a "třetí komoře parlamentu" ve vztahu k některým rozhodnutím Ústavního soudu.) Nebo se jedná o zdánlivě neutrální nástroj, jak prosadit konzervativní opatření (např. zákaz potratů kdekoli to půjde), pro jejichž vítězství jsou současní soudci ochotni vzdát se části moci?

Jak píše pan Joch, americký nejvyšší soud v minulých desetiletích zastával postoj "živoucí ústavy" a stojí za ním řada rozhodnutí, která jdou značně nad rámec legislativy. Bylo by zajímavé, jak se soudci postaví k těm, která podporují konzervativní agendu. Je ale možné, že jich není mnoho. Navíc tento soud běžně zamítá přes 99% všech podání, takže mají i tuto únikovou cestu, jak se problému vyhnout. Odpověď se proto nejspíš nedovíme.

Bude zajímavé sledovat, jakým způsobem se jejich další rozhodování nasměruje. Osobně je mi jako princip sympatičtější omezená soudcovská moc než nesystémové soudní zásahy. I když třeba Roe vs. Wade udělal hodně dobrého a jeho zrušení způsobí řadě lidí velké problémy. Ale souhlasím s panem Jochem, že je potřeba se dívat na procesy spíš než výsledky. Jednou ve volbách vyhraje jeden názor, příště jiný. Ale demokratické mechanismy, zvlášť v soudnictví, by měly měřit všem stejně. Pokud k tomu současný soud přispěje, bude to snad dobře.

Na USA je hrozně divné, že ústavu berou jako svatou knihu.

V zemi jako třeba ČR je ústava sice důležitá, ale dá se změnit. V USA je to ale svatý text, který se nemění, ale pouze se mění interpretace. V Bibli nebo Koránu jsou pasáže o kamenování a všem možném, ale moderní věřící to berou jako metaforu zatímco fundamentalisté jako návod. A s americkou ústavou je to stejné. Místo aby jí změnili, tak se hádají o významu.

Takže buď se bude žít jako v 18. století nebo interpretace nebude mít nic společného s tím textem.

Americká ústava se dá změnit (a mnohokrát se to už stalo), ale je to složité. Musí s tím souhlasit kongres a většina států.

Kdysi, v 90. letech, nám na kurzu o americké politice (během stáže v USA) profesor říkal: Získání většiny k přijetí zákona je velmi složité, je potřeba balancovat mezi mnoha různými zájmy. Výsledkem pak často je, že zákony jsou nejednoznačné, což dává prostor a moc soudcům při interpretaci.

Čili, tady je jeden ze zdrojů (nadměrné) soudcovské moci - že mnohdy není legislativní většina, která by jejich interpretaci dokázala zvrátit. I když někdy se najde - když např. soud v rozhodnutí Kelo v. City of New London usnadnil vyvlastňování tak, že to vyvolalo pobouření vlastníků nemovitostí, řada státních kongresů to na svém území zakázala.

Je otázka, jak moc je americká ústava zastaralá. Kontroverzní věty typu "all men are created equal" (tj. všichni muži, ne všichni lidé) pocházejí z Deklarace nezávislosti, ne ústavy. Ale celé jsem to znovu nečetl, takže je možné, že by se při doslovné interpretaci mohlo někde dojít k nepřijatelným závěrům.