Symcha Ratajzer-Rotem, přítel Marka Edelmana, jednoho z legendárních vůdců heroického a zoufalého povstání polských Židů ve varšavském ghettu, dokázal po porážce povstání zachránit díky své znalosti tajných únikových tras kanály desítky židovských povstalců. Největší zdařilou akcí "Kazika" bylo převedení třiceti bojovníků spolu s Edelmanem do oblasti mimo ghetto a jejich ukrytí s pomocí polské odbojové Zemské armády (AK).
Hrdinské povstáníVysocí němečtí představitelé chtěli zrušit varšavské ghetto původně do konce roku 1942, bylo to však přeloženo na rok 1943. 18. ledna 1943 vpochodovalo tisíc německých vojáků do ghetta, nikdo ze Židů se však již k deportaci nehlásil a Němci byli až do 22. ledna partyzánským způsobem přepadáváni. Přestože měla zbraň pouze desetina Židů, podařilo se jim německé vojáky zahnat. Deportace na čas přestaly, ale obyvatelé ghetta si byli vědomi, že je další ozbrojený konflikt nevyhnutelný, a začali se na něj intenzivně připravovat.   Bylo postaveno mnoho úkrytů a bunkrů, které byly navzájem propojeny kanalizační sítí nebo rozvodem vody či elektřiny. Každý bojovník měl revolver s 10-15 náboji a několik granátů nebo Molotovových koktejlů. Panoval však nedostatek těžších zbraní; Židé měli jen několik pušek a jeden až tři kulomety (různé zdroje udávají různá čísla). Panoval také všeobecný nedostatek munice. Němci byli naopak vybaveni opancéřovanými vozidly, bojovým plynem, plamenomety, bombardéry, tanky a dělostřelectvem. Povstání začalo 19. dubna, kdy se podařilo povstalcům celé ghetto ovládnout. Bylo poraženo až 16. května likvidační operací jednotek SS. Podpora zvnějšku byla omezená, ale polské odbojové organizace útočily na německé jednotky poblíž ghetta a pokoušely se pašovat dovnitř zbraně. Některým židovským partyzánům se také podařilo s polskou pomocí uprchnout ven z ghetta varšavskými stokami. Téměř všichni ostatní povstalci zahynuli. |
Do ghetta nacisté na počátku druhé světové války nahnali téměř půl milionu Židů z Polska a později z celé okupované Evropy. Jedním z nich byl i "Kazik", který se narodil v roce 1924 na okraji Varšavy. Když se jeho rodina musela přemístit v roce 1940 do ghetta, hned vstoupil do tajné Židovské bojové organizace, která se pokoušela organizovat ozbrojený odpor v případě transportů obyvatel ghetta do vyhlazovacích táborů.
Během povstání byl pověřen úkolem, aby navázal spojení s polským odbojem na "árijské straně", jak říkali Varšavě mimo ghetto. Jeho činnost vyvrcholila záchranou desítek bojovníků po konci povstání, kdy se je i s pomocí polského odboje podařilo evakuovat mimo centrum Varšavy.
"Kazik" se účastnil také varšavského povstání na konci války. Nacisty chtěl zabíjet ještě po válce, byl členem židovské skupiny Mstitelé, jejímž cílem bylo zabíjet příslušníky jednotek SS, kteří se ocitli v zajetí. "Kazik" měl za úkol otrávit jedem skupinu esesáků, kteří byli drženi v zajateckém táboře v Dachau, ale zásilka jedu nedorazila. Symcha Ratajzer-Rotem přesídlil do Izraele, kde dnes žije spokojeným životem důchodce.
Muzeum Židů v zemi téměř bez Židů
Polská metropole oslavila v roce 2013 výročí heroické odbojové akce Židů v ghettu otevřením velkolepě pojatého Muzea dějin polských Židů, které vzniklo na místě bývalého ghetta nedaleko slavného pomníku povstalcům z ghetta.
Symcha Ratajzer-Rotem byl nejváženějším hostem oslav v polském hlavním městě. Na oslavách byl Kazik vlastně hned dvakrát, osobně i prostřednictvím polského filmu režisérky Agnieszka Arnold, jehož slavnostní premiéra se odehrálo ve výroční den, kdy v ghettu povstání vypuklo.
Budovu muzea, která dostala i jednu z prestižních architektonických cen Chicago Athenaeum International Architecture Award, navrhl slavný finský ateliér Lahdelma & Mahlamäki Oy. Náklady na výstavbu přesáhly 1,2 miliardy korun.
Expozice muzea, která patří k nejmodernějším v Evropě, provádí návštěvníka celou mnohasetletou historií Židů v Polsku, které patřilo před druhou světovou válkou k centrům židovského osídlení z celosvětového hlediska. Z několikamilionové polské židovské komunity však dnes zbyly jen trosky, počet Židů v Polsku se po holocaustu a několika poválečných emigračních vlnách odhaduje na pouhých 40 000.
