Studenti medicíny se na cestu vydali v jednapadesátém roce minulého století z Argentiny. Na starém kostitřasu Norton 500 putovali přes Chile, Peru, Kolumbii až do Venezuely, a to hlavně po chudých skoro opuštěných oblastech.
Che Guevara se svým motocyklem
Kontinent brázdili dlouhé měsíce, přičemž si každý vedl podrobné zápisky. Ty se začátkem nového tisíciletí staly předlohou knihy a později i filmu Motocyklové deníky, který napsal a režíroval Brazilec Walter Salles. Film dostal v roce 2005 Oscara za nejlepší zahraniční dílo.
Zážitky z nehostinných oblastí, kam sotva kdy zavítal lékař a vůbec civilizace, ovlivnily hlavně Ernesta "Che" Guevaru, jenž se do několika let přidal k revolučnímu hnutí kubánského právníka Fidela Castra a stal jednou z ikon 20. století. (více zde)
Guevara znal o šest let staršího Alberta Granadu, kterému pro malou výšku říkal "Skrčku" (Petiso), od dětství. Později se oba muži rozhodli studovat medicínu, jejich cesty se pak na čas rozešly právě na slavné cestě po Jižní Americe.
Granado zůstal v Peru a pomáhal nemocným leprou, Guevara pokračoval sám nejprve na Miami a později odjel s Castrem na Kubu podpořit revoluci. V roce 1960 už ve funkci kubánského ministra průmyslu pozval svého krajana na "ostrov svobody" a dostudovaný biochemik Granado už na Kubě zůstal.
"Měl sotva metr padesát a ohromný frňák, honosil se však mužnou hrudí a robustníma fotbalistickýma nohama," napsal o Granadovi, jehož tisk na komunistickém ostrově označil za "věrného přítele Kuby", Jon Lee Andersen, autor biografie o Che Guevarovi. "Měl smysl pro humor a dobrý vkus na víno, holky, literaturu a ragby," charakterizoval muže, jenž v neděli skonal v Havaně ve věku 88 let.
