Touha po extrémech není v letectví ničím novým, konstruktéři se vždy snažili o překonávání rychlostních rekordů a do vzduchu se snažili dostat co největší stroje. Čtrnáctého října 1947 slavný Chuck Yeager za kniplem experimentálního letounu Bell-X1 46-062 poprvé v historii překonal rychlost zvuku. Druhého listopadu téhož roku se zhmotnil sen šíleného vizionáře Howarda Hughese, který těsně nad hladinou moře pár minut pilotoval celodřevěného osmimotorového obra H-4 Hercules.
Hughesův příběh je smutným důkazem, že ne všechny letecké příběhy končí šťastně. Po zkonstruování největšího letounu své doby ho zničily psychické problémy a dožil v potemnělém pokoji, kde ho dohnal chorobný strach z bakterií a nemocí. Okřídlení giganti si prokletí nesou i v současnosti. Donedávna největší dopravní letoun Antonov An-225 Mrija, tedy ukrajinsky Sen, se stal na sklonku února 2022 obětí ruské invaze na Ukrajinu. Vypadá to však, že v následujících letech bude mít zdárného nástupce, který navíc pomůže s budováním gigantických větrných elektráren.
Letoun s názvem WindRunner je projektem americké společnosti Radia, kterou v roce 2016 založil podnikatel a absolvent prestižního Massachusettského technologického institutu (MIT) Mark Lundstrum. Design obřího stroje si jeho inženýři nechávali dlouho pro sebe, před pár dny však představili první návrhy. S délkou 108 metrů se stane nejdelším strojem historie, zároveň bude mít i nejobjemnější nákladní prostor s kapacitou 8 200 metrů krychlových.
Pro srovnání, do jednoho z nejpoužívanějších nákladních letadel současnosti An-124 Ruslan se vejde „jen“ 1 160 metrů krychlových nákladu, Airbus A300-600ST Beluga s čistě účelovým hrbem na zádech je oproti chystanému letounu prcek.
Příběh obra: Největší letadlo světa kdysi nouzově přistálo v Praze |
Do útrob stroje se vejde náklad o délce až 105 metrů s hmotností takřka 73 tisíc kilogramů. Cestovní rychlost je navržena na 0,6 Machu (asi 750 km/h). Rozpětí letounu je z praktických důvodů 80 metrů, kvůli dobré manévrovatelnosti na běžných letištích. O pohon se postarají (v porovnání s Mrijou pouhé) čtyři výkonné motory živené plně udržitelným palivem. Předpokládaný dolet je dva tisíce kilometrů, v porovnání s Ruslanem jde o méně než polovinu, pro určení letounu to však podle Lundstruma postačuje.
 |
Inženýři počítají s tím, že WindRunner bude přistávat i na nestandardních a neupravených plochách, vystačit by si měl s ranvejí dlouho 1 800 metrů, píše CNN. To je oproti současným dopravním obrům jedna z hlavních výhod. Pro co nejjednodušší a nejrychlejší manipulaci s nákladem bude mít letoun odklápěcí čumák.
Ve znamení jednoduchosti
Parametry chystaného letounu jsou ambiciózní a přepíšou mnohé rekordy, technologické srdce však bude zcela záměrně co nejjednodušší. „Soustředíme se na již existující technologie. Všude, kde to je jde, využíváme schválené a časem ověřené materiály, komponenty a výrobní postupy posvěcené americkými leteckými úřady,“ uvádí společnost Radia. Cílem je dostat letoun do provozu co nejrychleji, ideálně už v roce 2027.
Porovnání letounu WindRunner (vlevo) se stroji Antonov An-124 a Boeing 747-400.
Lundstrom už při založení společnosti Radia věděl, že půjde o synergii dvou na první pohled nesouvisejících oborů. Obří letoun totiž bude zprvu sloužit k přepravě jednoho konkrétního nákladu. Útroby jsou uzpůsobeny k převozu listů rotorů větrných elektráren, menší se tam vejdou rovnou čtyři, Lundstrom však plánuje i přepravu stometrových listů určených pro větrné elektrárny až dosud umístěné pouze na moři. Velké součástky totiž nebylo možné dopravovat po pevnině, což chce Radia změnit.
„Jednou z nejtěžších věcí na tomto energetickém sektoru je doprava a logistika obecně,“ vysvětluje Lundstrom. Manévrovat se stometrovým rotorem v běžném provozu takřka nejde. Zvažovalo se nasazení vzducholodí i helikoptér, obě řešení se však neosvědčila kvůli velké náchylnosti na povětrnostní podmínky, popisuje šéf Radie. Přesun gigantických větrných elektráren na pevninu by výrazně snížil náklady oproti složité výstavbě na moři.
Armáda a těžaři jako záložní plán
Ambiciózní projekt společnosti Radia přilákal celou řadu vlivných osobností ze světa letectví i mimo něj. S vývojem nové generace větrných elektráren i samotným letounem pomáhají bývalí inženýři z Boeingu, Rolls-Roycu i MIT, organizační záležitosti mají na starosti někdejší americký ministr pro energetiku Ernest Moniz a bývalý australský premiér Malcolm Turnbull, uvádí list The Wall Street Journal.
Budování vyšších větrných elektráren s masivnějšími rotory podle Lundstroma zefektivní a stabilizuje dodávky elektřiny i v oblastech s nižší rychlostí větru. Výsledkem má být snížení cen takto vyrobené elektřiny, podle Radie až o 35 procent, zároveň se zvedne konzistentnost dodávek o zhruba dvacet procent. Klíčové je to zejména pro americké státy Iowa, Illinois, Texas, Oklahoma a Kansas, které jsou z velké části závislé právě na větrných elektrárnách.
Příběh obra ruského letectva. Proč Britové neprodali Sovětům svůj motor |
Firma už má první potenciální zákazníky a do budoucna plánuje rozšiřovat své aktivity i mimo Spojené státy. Podle nezávislých odhadů má už nyní hodnotu miliardy dolarů. Lundstrom však přemýšlí o nejbližších letech realisticky, pokud by nebyl o leteckou dopravu obřích rotorových listů dostatečný zájem, mohl by podle něj posloužit letoun i klientům z armádního a těžařského sektoru.
Větrné elektrárny se totiž po celém světě stávají terčem kritiků z řad veřejnosti i ochránců životního prostředí. Plány Radie by navíc do krajiny zasadily výrazně větší zařízení a mohou tak mimo Spojené státy narazit na přísné regulace.
