Neděle 7. března 2021, svátek má Tomáš
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 7. března 2021 Tomáš

Příběh obra ruského letectva. Proč Britové neprodali Sovětům svůj motor

aktualizováno  9:57
Největší a nejtěžší letoun sovětského a potažmo ruského letectva neměl lehký vývoj. Nakonec se transportní Antonov An-124 Ruslan povedl a uplatnil se především v komerční sféře. Vedle ruského letectva s ním operuje i několik civilních provozovatelů.

Antonov An-124 Ruslan vznikl jako sovětský ekvivalent amerického strategického transportního letounu Lockheed C-5 Galaxy. Americký obr poprvé vzlétl na konci června 1968 a do roku 1973 bylo vyrobeno 81 exemplářů základní verze C-5A. V letech 1985 až 1989 dala obnovená výroba 50 vylepšených C-5B. Celkový objem výroby C-5 tak dosáhl 131 kusů, přičemž nic na tom nemění fakt, že řada z nich byla později přestavěna/modernizována (modernizované stroje dostaly nové označení C-5M Super Galaxy).

V Sovětském svazu se začalo hovořit o potřebě něčeho tak velkého v roce 1966. Sověty nenechával rodící se C-5 netečnými. Nemohlo jim uniknout, že stroj daných vlastností přinese uživatelské straně nové schopnosti v rychlé přepravě těžké vojenské techniky na velké vzdálenosti. A tak po podobném letadlu také zatoužili, ale brzdila je technologická náročnost výroby takového kolosu.

Antonov An-124 Ruslan

Obří transportní letouny An-124 Ruslan sovětského letectva dostávaly i kabát Aeroflotu.

První projekt, ještě bez obtíží zvládnutelný a spočívající v radikální evoluci turbovrtulového An-22 Antej do podoby proudového An-122, byl rychle zamítnut. I když se počítalo s větší nákladovou kabinou oproti An-22, stále by v přepravní kapacitě, kdy maximální hmotnost nákladu měla činit 80 tun, hluboko za C-5 zaostával.

Začalo se tedy pracovat na projektech od podvozku nových, což byl nakonec postup logičtější a v podstatě jediný možný. Počátkem roku 1972 vybrala Komise prezídia vlády Sovětského svazu pro vojensko-průmyslové otázky z prvních alternativ projekčních návrhů čtyřmotorového a šestimotorového letounu k dalšímu vývoji ten se čtyřmi motory. Ke správnému rozhodnutí nedospěli díky tomu, že jim to politicky myslelo, ale přihlédli k vyjádření odborníků z CAGI (Ústřední aerohydrodynamický institut). Čtyřmotorový stroj měl sice o něco nižší navrhovanou přepravní kapacitou, ale hlavně byl konstrukčně jednodušší.

Cesta k Ruslanu však byla ještě daleká a strastiplná. Ostatně takové cesty za letadly nejsou ničím výjimečným. Letoun, projektovaný jako „Izdělije 200“ (produkt 200, v originále Изделие 200) a jehož technologická maketa v měřítku 1:1 vznikla už v roce 1973, musel být později opuštěn. V roce 1977 se začalo pracovat na projektu novém, který nesl označení „Izdělije 400“. 

Práce trvaly pět let a v prosinci 1982 se prototyp nového letounu Antonov An-124 poprvé vznesl do vzduchu. Všechny překvapil svou rozlehlostí a asi nebude náhodou, že mu Američané dali jméno Condor (kódy NATO pro dopravní/transportní letadla protistrany začínaly písmenem „C“ od slova „Cargo“).

Prototyp by možná byl dokončen i dříve, ale za zpožděním stály motory. Aniž bychom polemizovali proč, tak Sověti měli v plánu zakoupit osm britských motorů Rolls-Royce RB.211-22. Jenže Britové už se v podobné věci jednou poučili, a proto případný export do Sovětského svazu podmínili objemem dodávky motorů alespoň pro stovku letadel. 

Bombardovací a transportní letouny amerického a ruského letectva (Barksdale Air...

Skupinka strojů těžké váhy ruského a amerického letectva při dostaveníčku na letecké základně Barksdale v Louisianě v roce 1992. Vpředu vidíme bombardér B-52H, za ním dva bombardéry Tu-95MS a zcela vzadu transportní An-124. Jen pro zajímavost uveďme, že první prototyp B-52 vzlétl už v dubnu 1952 a Tu-95 ho v tomto kroku následoval v listopadu stejného roku.

To máme čtyři stovky britských motorů jedním směrem a nepočítaně amerických dolarů směrem opačným. Do toho sovětská strana nešla a nezbývalo jí než vyvinout motor vlastní. A tak vznikl Lotarev D-18T. S těmito motory však byly problémy, občas přestaly táhnout. Naštěstí se časem v dalších sériích umoudřily a v šestici pohání i v jediném exempláři zrozeného největšího obra An-225 Mrija.

Stejně jako C-5 dostal i An-124 otevíratelné oba konce trupu, což usnadňuje a urychluje vykládku a nakládku. Výhoda je i v tom, že vozidla mohou do letounu najíždět popředu a stejně tak i z letounu vyjíždět. Ne, že by armádní řidiči nemohli z letounu vycouvat, ale bez couvání to je rychlejší a jistější. Určitě to ocení řidiči tahačů s návěsem a zvláště pak ti, co na něm mají raketu (tak se nám to může zdát, ale ve skutečnosti to s těmi raketami tak nebezpečné není).

A opět stejně jako C-5 je i An-124 dvoupodlažní, což logicky souvisí právě s průběžným nákladovým prostorem. Nad nákladovým prostorem se nachází v prvé řadě pilotní kabina, následují pracovní prostory dalších členů osádky (navigátor, radista, dva palubní technici) a dále odpočinkové kabiny (využité při letu dvou střídajících se osádek). Horní partii trupu za křídlem zaujímá až osmaosmdesátimístná kabina (bez oken) určená pro případný personál související s přepravovaným nákladem, například osádky vozidel apod.

Porovnání C-5 a An-124

C-5An-124
hlavní verzeC-5A, C-5B, C-5M
An-124, An-124-100
celkový objem výroby131 kusů55 kusů
první let
rok 1968rok 1982
rozpětí67,88 m
73,30 m
nosná plocha
576 m2
628 m2
délka75,31 m69,10 m
nákladový prostor37 m x 5,8 m x 4,1 m (880 m3)36,5 m x 6,4 m x 4,4 m (1027 m3)
max. vzletová hmotnost348 tun405 tun (vojenský An-124)
max. náklad
125 tun150 tun (vojenský An-124)
cestovní rychlost835 km/h800 km/h
dostup10,5 km10 km
max. dolet (bez nákladu)12 000 km15 000 km
dolet s max. nákladem
4 500 km

Podvozek An-124 je dimenzován tak, aby mohl letoun operovat i z nezpevněných ploch. Přední podvozek navíc umožňuje za klidu „sesednutí“ přídě, což je šikovné především při nakládání a vykládání markantně dlouhých předmětů.

Za zmínku také stojí superkritický profil křídla s velkou relativní tloušťkou a díky tomu může křídlo nést objemnější palivové nádrže. Však taky s tím křídlem bylo práce, staří Antonovovi harcovníci by viděli raději křídlo tenčí, ale mladí rebelové z konstrukční kanceláře si nakonec prosadili svou vizi a letadlu to jenom prospělo.

Sériová výroba typu An-124 Ruslan začala v roce 1984 a brzy byla převedena z kyjevského závodu Antonova v USSR (Ukrajinská sovětská socialistická republika) do nové velké letecké továrny v Uljanovsku v RSFSR (Ruská sovětská federativní socialistická republika).

V Uljanovsku se krátce předtím začaly vyrábět nadzvukové strategické bombardéry Tu-160. Ale nastupující odzbrojování jejich plánované počty radikálně redukovalo, a proto bylo potřeba zajistit další výrobní program, aby největší sovětská letecká továrna neležela ladem. A výroba velkého transportního stroje se stala v daných podmínkách řešením ideálním.

Netrvalo však dlouho, východní blok se rozpadl, Sovětský svaz se rozpadl, a podmínky se jako mávnutím kouzelného proutku změnily. A tak se Ruslanů vyrobilo oproti původním předpokladům méně.

V Kyjevě sice nebyla výroba An-124 zcela zastavena, ale od roku 1985 jich většina vznikala v Uljanovsku. Do roku 1995 opustilo výrobní závody celkem 51 létajících exemplářů An-124 včetně prototypu, z toho 18 v Kyjevě a 33 v Uljanovsku. V letech 2000 až 2004 byly dokončeny ještě čtyři z předchozích časů rozpracované exempláře, z toho jeden na Ukrajině (Kyjev) a tři v Rusku (Uljanovsk).

Vedle základní vojenské verze An-124 se počátkem 90. let objevila i zcivilizovaná verze An-124-100. Účelem bylo upravit Ruslana do formy, ve které by po certifikaci mohl standardně přistávat na civilních letištích západního světa. Veškeré vojenské vybavení se odstranilo, případně nahradilo potřebným civilním. Maximální vzletová hmotnost se kvůli předpisům snížila ze 405 tun na 392 tun a maximální hmotnost nákladu ze 150 tun na 120 tun.

Z již zmíněných jedenapadesáti do roku 1995 vyrobených An-124 jich bylo sedm vyrobeno už ve verzi An-124-100. Ve stovkové verzi byly samozřejmě i všechny čtyři stroje dokončené počátkem nového tisíciletí. Postupně se na standard An-124-100 modifikovala i řada z původních An-124, a to včetně strojů zařazených do výzbroje ruského letectva.

Jak již bylo řečeno, An-124 Ruslan se vyvíjel pro vojenské letectvo Sovětského svazu. Nástupnickým uživatelem se stalo letectvo Ruské federace, které ho používá i v současnosti. Vedle toho si však Ruslany našly cestu i k několika provozovatelům civilním, ostatně o letouny dokončované po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 už armáda zpravidla neměla zájem, protože na ně zkrátka neměla.

Z komerčních provozovatelů Ruslanů jmenujme především ruské společnosti Volga-Dněpr a bývalý Polet nebo ukrajinskou společnost Antonov Airlines, která provozuje i jediný exemplář největšího letounu světa An-225 Mrija.

Nakládání americké záchranné miniponorky (hlubokomořské záchranné plavidlo)...

Nakládání americké záchranné ponorky Mystic na speciálním pozemním přepravníku do Ruslanu společnosti Volga-Dněpr

Dva letouny Antonov An-124 používala svého času společnost Libyan Air Cargo.

Dva letouny Antonov An-124 používala svého času společnost Libyan Air Cargo.

Společnost Antonov Airlines zabývající se nákladní leteckou dopravou byla...

Společnost Antonov Airlines zabývající se nákladní leteckou dopravou byla založena v roce 1989 a brzy poté začala spolupracovat s britskou společností Air Foyle.

Letouny An-124 Ruslan společnosti Antonov Airlines odvedly velký kus práce při...

Letouny An-124 Ruslan společnosti Antonov Airlines odvedly velký kus práce při přepravě vojenské techniky států NATO do Afghánistánu.

A právě společnost Antonov Airlines, založená v roce 1989 jako Авиалинии Антонова, se stala prvním civilním provozovatelem Ruslanů v oboru komerční letecké nákladní dopravy. Antonov Airlines má v současnosti (2021) ve své flotile vedle jiných letadel celých sedm strojů An-124, z toho pět An-124-100 a dva An-124-100M-150, u nichž se v rámci dalšího kroku modernizace vrátila maximální hmotnost nákladu na 150 tun, kterou měly stroje původního vojenského provedení.

V komerčním využití se Ruslany vyloženě našly a jejich vytížení je nemalé. A nejedná se pouze o přepravu v rámci sféry civilní, například zahraniční mise NATO, kdy do daných lokalit dopravují vojenskou techniku, si bez nich snad ani nedokážeme představit.

Vojenská služba letadel An-124 Ruslan

Letouny An-124 Ruslan začaly přicházet do výzbroje sovětského letectva v roce 1987. Ve stejném roce schválila sovětská vláda možnost použití vojenských Ruslanů v letecké nákladní dopravě na komerčním základě.

V době projektování se počítalo s nasazením Ruslanů i pro vzdušné výsadkové operace. Takové množství výsadkářů, které by vyskočilo z několika Ruslanů, by dozajista zaskočilo nejeden týl. Také ke shazování obrněné techniky na padácích by byly po stránce nosnosti výhodnější než o poznání menší stroje Il-76 v této roli používané. Po příslušných zkouškách provedených v roce 1989 bylo však od použití Ruslanů jako výsadkových strojů upuštěno, vadilo silné turbulentní proudění při otevření záďových vrat za letu.

Obří transportní letouny An-124 Ruslan sovětského letectva dostávaly i kabát...

Transportní letoun An-124 Ruslan. Fiktivním označením letecké společnosti Aeroflot se nenechte zmást, stroj s ní neměl nic společného, ale patřil sovětskému letectvu, konkrétně 566. vojenskému dopravnímu leteckému pluku ze základny Sešča.

Prvním uživatelem létajících obrů se stal 566. vojenský dopravní letecký pluk (военно-транспортный авиационный полк), posádkou na letecké základně Sešča v Brjanské oblasti. V té době pluk disponoval letouny An-22, nové An-124 šly nejdříve k jeho 4. letce.

Pluk nezahálel. Například po zemětřesení v Arménii v roce 1988 tam jeho Ruslany dopravovaly záchranářskou techniku, humanitární pomoc a následně další materiál pro obnovu oblasti. Celkem šlo o téměř 10 tisíc tun materiálu. Z dalšího období můžeme zmínit pomoc s návratem vojsk z bývalého Východního Německa. A ještě jeden příklad velké akce si uveďme: doprava humanitární pomoci do Indonésie a Indie po tsunami, která oblast zasáhla v prosinci 2004.

Antonov An-124 Ruslan
Antonov An-124 Ruslan

Ruslany ruského letectva. Na SOP letounu vpravo vidíme znak 244. leteckého oddílu.

Relativně velký počet Ruslanů přicházejících k letectvu dovolil v lednu 1989 zformovat na letišti Sešča další jednotku s nimi operující: 235. vojenský dopravní letecký pluk. Jednalo se o zcela nový pluk, ale to na funkci nemělo vliv (naproti tomu 566. pluk se mohl pochlubit bohatou minulostí – za druhé světové války byl bitevní a létal na šturmovicích a dopravním se stal krátce po válce).

Pro efektivnější využití Ruslanů byl 235. pluku nalezen v roce 1994 nový domov v Uljanovsku (ze dvou letišť to na levém břehu Volhy), kde mohl částečně využívat i haly letecké továrny. V Uljanovsku potom bylo určitě i přívětivější prostředí, než v zapadlé Sešče.

Antonov An-124 Ruslan

Antonov An-124 Ruslan

Nasazení opět zahrnovalo pomoc se stěhováním vojsk z Východního Německa, humanitární lety, dopravu techniky ruské armády do oblasti bojů (Čečensko) či dopravu techniky francouzského kontingentu do Zairu a Džibutska, když tam zuřila občanská válka.

V roce 1998 byl 235. pluk rozpuštěn.

Významným předělem v nasazení vojenských Ruslanů se stal rok 1990, kdy se stroje obou pluků podařilo poprvé zaangažovat do komerční akce. Tenkrát to byla velká sláva, šlo o přepravu terénních automobilů Land Rover Discovery z Velké Británie na Sibiř, kde se toho roku odehrávala periodická soutěž Camel Trophy určená pro vozy slavné britské automobilky. Mediální pozornost byla tedy slušná.

A především komerčním využitím armádních Ruslanů se začal zabývat 224. letecký oddíl. Byť spadá pod ministerstvo obrany, nejedná se o klasickou vojenskou jednotku a na oddíl se lze dívat „jako na firmu“.

Aktualizace 14.02.2021, 9:57 - přidána kapitola „Vojenská služba letadel An-124 Ruslan“.

  • Nejčtenější

MiG-29 byl nejvýkonnější stíhačkou čs. letectva, Češi ho ale brzy zavrhli

Služba letounů MiG-29 u letectva československé armády byla krátká, a to z důvodu rozdělení republiky na dva samostatné...

Z boeingu v jedenácti kilometrech nic nevyhodíte, směje se pilot konspiraci

Pravda bývá nudnější než konspirační teorie, zejména proto, že v ní platí fyzikální zákony. Jak moc je děravé tvrzení o...

První výlet Perseverance po Marsu. Šest a půl metru urazil za 33 minut

Robotický průzkumník Perseverance se dal poprvé od svého únorového přistání na Marsu do pohybu, oznámil americký...

Prototyp velké lodi SpaceX konečně úspěšně přistál, pak však vybuchl

Společnost SpaceX provedla další test prototypu, z nějž vznikne budoucí velkokapacitní loď Starship. Ten současný měl...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Microsoft chce vrátit Windows 10 na výsluní, připravuje další vylepšení

Aktualizace uživatelského rozhraní, vizuální omlazení, nové funkce, dynamický obsah a modernější operační systém. Toho...

Exploze viru: v domově důchodců ve Vrchlabí zabil polovinu seniorů

Premium Tragédie v domově seniorů varuje, jak rychle se šíří nákaza koronavirem a jak smrtelná může být. Celorepublikově pak...

Randění pod rouškou. Reportérka absolvovala sedm pokusů o seznámení

Premium „Jestli si někoho nenajdeš, než ti bude třicet, nainstaluju ti seznamku,“ oznámila mi moje nejlepší kamarádka. Patřím...

Zavřené nezavřené restaurace. Jak vypadá zapovězený společenský život?

Premium Zaplněné stoly, skupinky lidí se sklenicemi vína a smích nesoucí se až na ulici. Nejde o výjev starý víc než rok, ale o...

  • Další z rubriky

To si vezmeme. USA „přišly“ k modernímu ruskému protiletadlového systému

Podle britských novin The Times Američané v Libyi v červnu 2020 ukořistili ruský raketový komplex protivzdušné obrany...

Naše první stíhačka mohla nouzově odhodit nádrž. Vojáci ji nechtěli

Před sto lety začala létat první stíhačka československé konstrukce Aero Ae.02. Prototyp byl technicky podařený a...

Nejzajímavější československý letoun k obraně vlasti vznikal v Pragovce

Výzbroj letectva ČSR byla před druhou světovou válkou tristní. Moderně řešené letouny domácí konstrukce vznikly příliš...

Příběh obra ruského letectva. Proč Britové neprodali Sovětům svůj motor

Největší a nejtěžší letoun sovětského a potažmo ruského letectva neměl lehký vývoj. Nakonec se transportní Antonov...

Gabriela Koukalová se pochlubila, že čeká miminko. Změnila si i příjmení

Bývalá biatlonistka Gabriela Koukalová (31) bude maminkou. V ranním vysílání na Primě se pochlubila šťastnou novinou a...

Nepravda a účelovka, říká Koukal o tvrzení exmanželky Soukalové

Po obviněních bývalé biatlonistky Gabriely Soukalové (31), že ji exmanžel Petr Koukal (35) podváděl a utrácel její...

Zemřel rockový bubeník kapely Citron a podnikatel Radim Pařízek

Zemřel rockový bubeník spjatý zejména s heavymetalovou kapelou Citron Radim Pařízek. Hudebníkovi, který se uplatnil i v...

Amatérské porno je realita, která lidí baví, říká pornoherečka

Porno je film, fikce, představení. Amatérská videa jsou však realita. „A to na nich lidi baví. Nikdo nechodí po...

Jeden partner byl sadista, druhý asexuál, říká autorka erotické trilogie

Blanka Lipinska (35) se proslavila svou erotickou trilogií s názvem 365 dní. Polská spisovatelka si momentálně užívá na...