Když 83členná posádka amerického špionážního plavidla USS Pueblo vyplouvala 11. ledna 1968 z japonského přístavu Sasebo, určitě netušila, že se její mise za pár dní změní v boj o přežití. Kapitán Lloyd Bucher posádce rozdělil úkoly, protože jeho loď musela krátce po vyplutí řešit řadu technických problémů. Starosti posádce přidělávalo i nevlídné počasí.
Odposlouchávání komunikace Severokorejců bylo rutinní záležitostí. Jedinou záležitostí vyžadující větší pozornost bylo hlídání kurzu plavidla. Nesmělo se dostat do vod, na které si tehdy dělala KLDR nárok. Ale 22. ledna byl poklidné plavbě konec. USS Pueblo obklopily severokorejské rybářské lodě. Jejich posádky s dalekohledy v rukách pozorovaly, co se na palubě amerického stroje děje.
Dvě americké letadlové lodě s kolesy brázdily místo oceánů jezero |
Na zvídavé Severokorejce se přišel podívat i lodní kuchař Stu Russell, píše server CNN. Konečně nějaké vzrušení, říkal si. Rybářská plavidla po několika hodinách odplula. Russell se odebral do kuchyně a začal pro vyhládlou posádku připravovat večeři. Tou dobou už kolem USS Pueblo kroužily čtyři armádní stroje specializované na likvidaci ponorek.
Požadovaly okamžité zastavení amerického plavidla. Bucher argumentoval tím, že USS Pueblo se pohybuje v mezinárodních vodách. Zároveň vyslal zprávu do japonského přístavu Kamiseya. Kapitán věděl, že z podobných incidentů v minulosti vyvázly všechny americké lodě bez poskvrny. Nařídil proto plnou parou vpřed. Uklidňoval se tím, že se jeho plavidlo nenachází na území KLDR.
Marné prosby o pomoc
Severokorejci reagovali palbou. Russella krátce před útokem strhl k zemi jeden z kamarádů. „Potřebujeme pomoc. Máme tady výjimečnou situaci. Potřebujeme podporu, SOS, SOS, SOS,“ hlásil radista Don Bailey. Posádka začala pálit stohy tajných dokumentů, ničila rovněž veškeré vybavení. Palba neustávala, zranění při ní utrpěli nejméně dva američtí námořníci. Bucher vyslal poslední prosbu o pomoc, odpovědi se však nedočkal.
Američtí vojáci na fotografii krátce po tom, co je zajali Severokorejci.
Vojáci Severní Koreje převzali kontrolu nad americkým plavidlem o den později - 23. ledna 1968. Američané skončili v poutech, jejich loď byla transportována do přístavu Wonsan. Pozdější vyšetřování ukázalo, že na pomoc posádce z blíže neupřesněných důvodů nevyrazila letadlová loď USS Enterprise, která byla pouhou hodinu plavby daleko, ani letouny z nedalekých japonských základen. Místo toho odstartovaly stroje z letiště na Okinawě, která ležela asi 1 400 kilometrů od incidentu.
Snídaně byla jejich poslední jídlo. Divoká mise torpédoborce USS Laffey |
Washington se snažil celou situaci uklidit. Tehdejší prezident Lyndon B. Johnson doporučil jihokorejské vládě, aby nepodnikala žádné kroky, které by mohly ohrozit americké námořníky. Jakýkoliv vojenský zásah vyloučil, místo toho se rozhodl demonstrovat sílu americké armády. Do oblasti jako výstrahu poslal 25 válečných plavidel včetně tří letadlových lodí.
Posádka USS Pueblo mezi tím doplula do severokorejského Wonsanu. Zde ji rozdělili na dvě skupiny a naložili do nákladních automobilů směřujících na zdejší vlakové nádraží. Tam už na ně čekal dav rozlícených Severokorejců. Vojáci se dočkali spršky nadávek, plivanců i fyzického násilí. Po deseti hodinách ve vlaku dorazili do velké budovy, které začali později přezdívat „Stodola“.
Vítězství propagandy
Severokorejský režim je sice podrobil sérii výslechů, které se neobešly bez mučení, zároveň však rukojmí nehodlal zabít. Pro Pchjongjang bylo dopadení špionážního plavidla velkým vítězstvím, které posloužilo režimní propagandě. Vojáci se po pár dnech dočkali přesunu do jiného, mnohem snesitelnějšího vězení. Dozorci jim řekli, že zde zůstanou do té doby, dokud se Spojené státy neomluví.
Vyjednávání o propuštění vojáků začalo 2. února 1968 v prostorách demilitarizovaného pásma mezi KLDR a Jižní Koreou. Diskuse se protáhly nejprve na týdny, později měsíce. Washington i Soul v zákulisí stále častěji skloňovaly vojenský úder a osvobození vojáků. Neméně vyhrocenou rétorikou reagovala i KLDR.
Pueblo ve filmu KLDRSeverní Korea se v roce 1992 rozhodla natočit o události kolem lodi USS Pueblo propagandistický film. Roli kapitána americké lodi USS Enterprise hrál Charles Robert Jenkins - americký voják, který v lednu 1965 přeběhl v demilitarizované zóně z Jižní Koreje na území KLDR. Jenkins žil v zemi do roku 2004, kdy ho Kimův režim propustil. V prosinci 2017 ve věku 77 let zemřel (čtěte ZDE). |
Admirál Ulysses Sharp, tehdejší velitel amerických ozbrojených sil v Pacifiku, dokonce vypracoval tajný plán na případnou obranu Jižní Koreje před severokorejskou invazí.
Americké letouny by v takovém případě shodily bomby na postupující vojska KLDR, zároveň by se pak uskutečnil jaderný úder na strategická místa na území Severní Koreje. Otázkou zůstává, zda by jadernými zbraněmi neodpověděl tehdejší spojenec KLDR Sovětský svaz.
V Asii pořádají nájezdy na vraky válečných lodíZloději trhají potopené lodě na kusy a za vyzvednutý kov inkasují statisíce dolarů. |
V září 1968 uvázla vyjednávání na mrtvém bodě. Pomohla až tisková konference zorganizovaná Pchjongjangem, které se účastnila kompletní posádka USS Pueblo. Kapitán Bucher v projevu vyzval Washington, aby „něco udělal pro záchranu všech těchto mladých mužů“. Vláda Spojených států posléze kapitulovala a podepsala oficiální omluvu adresovanou KLDR.
Zdvižený prostředníček
Vojáci si však s vidinou svobody zadělali na problémy. Severokorejci jim rádi pouštěli propagandistické filmy. Na několika záběrech ukazovali Američany, kteří do kamery ukazují zdvižený prostředníček. Vojáci si uvědomili, že jejich věznitelé netuší, co toto gesto znamená. Začali ho proto ukazovat při každé příležitosti včetně oficiálního focení a natáčení nové propagandy.
Plavidlo zůstalo v KLDR a nyní slouží jako muzeum propagandy.
Ta se však dostala až do Spojených států, kde pobavila veřejnost. Severokorejci se nedlouho poté dozvěděli, co zdvižený prostředníček v západním světě znamená a vojáky za to tvrdě potrestali. Bití, výslechy a mučení byly tak intenzivní, že je vězni překřtili na „Týden v pekle“.
Přísně tajná operace: Cíl nebyl Titanic, ale vraky jaderných ponorek |
Jako mnohokrát v uplynulých měsících se situace znenadání změnila. Američtí vojáci dostali čisté oblečení. Měli se přichystat na propuštění.
Když 23. prosince 1968 v devět hodin ráno zástupci Soulu a Pchjongjangu podepsali dohodu, na severokorejské straně už ve dvou autobusech seděli na kost promrzlí vojáci.
Když dostali pokyn, vydali se po svých po mostě vedoucím do Jižní Koreje. Jedenáct měsíců zajetí skončilo. Jen plavidlo USS Pueblo zůstalo navždy v KLDR, dnes slouží jako muzeum propagandy v Pchjongjangu.
Podívejte se na celovečerní dramatizaci zajetí USS Pueblo z roku 1973:
