Odpověď vědy o řasách - algologie - však nepřináší jednoduchý návod.
Miliony nepříjemných buněk
"Nemůžeme od rybníků chtít obojí: ryby i koupání," říká Jaromír Lukavský z třeboňského ústavu. "Rybník je domovem až 450 druhů sinic a řas. Rozvoj řas je umožněn tím, že nadbytek ryb, zvláště menších, intenzivně vyžírá živočišný plankton. Ten pak nemůže řasy likvidovat." Jsou-li příznivé další podmínky - voda plná živin a dlouhý sluneční svit - rybník rozkvete. V čistých tůních, pískovnách a zaplavených lomech je druhová pestrost nízká a celkový počet buněk řas v jednom mililitru nepřesahuje zpravidla tisíce. Zato v rybníku s vodním květem může počet buněk řas v jednom mililitru dosáhnout statisíců i milionů, což už často znamená velkou koncentraci alergenů.
Zrádné alergie
"Řasy zpravidla způsobují rýmu, zánět spojivek, kožní reakce, především vyrážky, někdy až astmatický záchvat. Závisí to na tom, zda má člověk k alergické reakci dispozici," říká lékař Ivo Michl z Českých Budějovic, který má s alergickými reakcemi na řasy a sinice řadu zkušeností. "Ani u citlivých lidí se však reakce nemusí vždy objevit, záleží to především na druhu a množství řas ve vodě." Proč vlastně kontakt s řasami v rybníce některým lidem škodí? "Tak jako je někdo alergický třeba na kočičí chlupy, vadí jinému vodní řasy," vysvětluje docentka Jiřina Bartůňková, přednostka Ústavu imunologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Důvody, proč je člověk alergikem, však ještě věda úplně neobjasnila. "Ve vodě jsou řasy rozptýlené tak, že se dotknou kůže plavce, i když si to člověk vůbec neuvědomuje," pokračuje Jiřina Bartůňková. "Poprvé se obvykle nic nestane - ale jen zdánlivě. Ve skutečnosti v té chvíli začne imunitní systém citlivých osob vytvářet protilátky, které, zjednodušeně řečeno, čekají v kůži na příští kontakt pokožky s řasami." Při druhém kontaktu se v buňkách uvolňují různé látky, zejména histamin, který je zodpovědný za nepříjemné příznaky, jako je zarudnutí a svědění kůže.
Žádné hnojení
"Jedinou cestou je jasně odlišit, k čemu má rybník sloužit, zda pro chov ryb, nebo ke koupání," vysvětluje Jaromír Lukavský. Pro rekreační rybníky by měl platit zákaz hnojení i krmení ryb, bez něhož se dnes produktivní chov neobejde. Bylo by dále třeba rybník vypustit, zbavit bahna a omezit přísun nových živin na přítoku. Znatelně méně by mělo být malých ryb. Nevadil by však výskyt ryb dravých, například štik. Některé vodní nádrže mají statut rekreačního rybníka. Na Třeboňsku jsou mezi nimi například Svět, Hejtman či Staňkovský rybník. Předepsaný režim však není zřejmě dostatečně přísný: zakazuje sice hnojení organickými hnojivy, jako je hnůj nebo kejda, připouští však minerální hnojiva a nereguluje počet ryb. V rybnících dále zůstává bahno, které je plné živin naplavených z polí z doby intenzivního hnojení. Nejlepší rada pro vyznavače koupání v přírodě tedy zní: Sledujte zprávy o stavu vody v nádrži a při přemnožení řas se raději jděte koupat jinam.
Miliony nepříjemných buněk
"Nemůžeme od rybníků chtít obojí: ryby i koupání," říká Jaromír Lukavský z třeboňského ústavu. "Rybník je domovem až 450 druhů sinic a řas. Rozvoj řas je umožněn tím, že nadbytek ryb, zvláště menších, intenzivně vyžírá živočišný plankton. Ten pak nemůže řasy likvidovat." Jsou-li příznivé další podmínky - voda plná živin a dlouhý sluneční svit - rybník rozkvete. V čistých tůních, pískovnách a zaplavených lomech je druhová pestrost nízká a celkový počet buněk řas v jednom mililitru nepřesahuje zpravidla tisíce. Zato v rybníku s vodním květem může počet buněk řas v jednom mililitru dosáhnout statisíců i milionů, což už často znamená velkou koncentraci alergenů.
Zrádné alergie
"Řasy zpravidla způsobují rýmu, zánět spojivek, kožní reakce, především vyrážky, někdy až astmatický záchvat. Závisí to na tom, zda má člověk k alergické reakci dispozici," říká lékař Ivo Michl z Českých Budějovic, který má s alergickými reakcemi na řasy a sinice řadu zkušeností. "Ani u citlivých lidí se však reakce nemusí vždy objevit, záleží to především na druhu a množství řas ve vodě." Proč vlastně kontakt s řasami v rybníce některým lidem škodí? "Tak jako je někdo alergický třeba na kočičí chlupy, vadí jinému vodní řasy," vysvětluje docentka Jiřina Bartůňková, přednostka Ústavu imunologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Důvody, proč je člověk alergikem, však ještě věda úplně neobjasnila. "Ve vodě jsou řasy rozptýlené tak, že se dotknou kůže plavce, i když si to člověk vůbec neuvědomuje," pokračuje Jiřina Bartůňková. "Poprvé se obvykle nic nestane - ale jen zdánlivě. Ve skutečnosti v té chvíli začne imunitní systém citlivých osob vytvářet protilátky, které, zjednodušeně řečeno, čekají v kůži na příští kontakt pokožky s řasami." Při druhém kontaktu se v buňkách uvolňují různé látky, zejména histamin, který je zodpovědný za nepříjemné příznaky, jako je zarudnutí a svědění kůže.
Žádné hnojení
"Jedinou cestou je jasně odlišit, k čemu má rybník sloužit, zda pro chov ryb, nebo ke koupání," vysvětluje Jaromír Lukavský. Pro rekreační rybníky by měl platit zákaz hnojení i krmení ryb, bez něhož se dnes produktivní chov neobejde. Bylo by dále třeba rybník vypustit, zbavit bahna a omezit přísun nových živin na přítoku. Znatelně méně by mělo být malých ryb. Nevadil by však výskyt ryb dravých, například štik. Některé vodní nádrže mají statut rekreačního rybníka. Na Třeboňsku jsou mezi nimi například Svět, Hejtman či Staňkovský rybník. Předepsaný režim však není zřejmě dostatečně přísný: zakazuje sice hnojení organickými hnojivy, jako je hnůj nebo kejda, připouští však minerální hnojiva a nereguluje počet ryb. V rybnících dále zůstává bahno, které je plné živin naplavených z polí z doby intenzivního hnojení. Nejlepší rada pro vyznavače koupání v přírodě tedy zní: Sledujte zprávy o stavu vody v nádrži a při přemnožení řas se raději jděte koupat jinam.
