Když pokud možno objektivně zhodnotíme posledních padesát let americké zahraniční politiky, dojdeme k neradostnému zjištění, že jde o historickou etapu, v níž se větší či menší neúspěchy střídají s naprostými debakly. Ať už jde o Irák, Sýrii či Afghánistán, který americká armáda přesně před rokem po dvou desetiletích marné snahy o implementaci americké demokracie v této zemi chaoticky opustila, když ještě předtím stihla oficiálně předat vládu do rukou teroristického hnutí Tálibán.
Studená válka nás přece naučila, že nelze vyhrát válku proti jaderné mocnosti.