Na místě zůstalo sedm mrtvých a sedmnáct zraněných. Ti mrtví byli podřezáni a pobodáni noži. Výsledek? Vězni napříč Amerikou chtějí zvednout platy. Jistě, nezní to logicky, ale...
Ze sedmi pozabíjených se staly příklady „moderního otroctví“, i když šlo o klasickou bitvu gangů mezi těžkými zločinci. Pro ilustraci tresty, jaké si kroutili: 10 let, 25, 35, 42, 66, 87 a doživotí.
Vězeňské hospice v USA se přeplňují seniory, musejí v nich pracovat i vrazi |
A tak v úterý část obrovské armády amerických vězňů, celkem je jich víc než dva a čtvrt milionu, vyhlásila třítýdenní stávku. Většina z nich ovšem jen v duchu, protože opravdu stávkovat má jen několik desítek věznic v sedmnácti státech.
Vězni nebudou vařit, šúrovat chodby a pracovat v prádelnách, nebudou dělat vůbec nic, protože chtějí upozornit na to, jak jsou za mřížemi vykořisťováni. Jedním z jejich požadavků je, aby za práci dostávali plat, jaký by za ni měli na svobodě. Mají to promyšleno do detailů: výše odměny se má řídit podle platu za stejnou práci v jejich domovském státě.
To znamená, že kdyby vedle sebe myli toalety dva trestanci původem z bohaté Kalifornie a chudé Alabamy, ten první by měl dostávat tučný kalifornský příjem a ten druhý alabamskou almužnu.
Stávka má prý být tak nakažlivá, aby se z ní stala největší akce v dějinách amerického vězeňství. Dosud největší stávka se konala před dvěma roky, zúčastnilo se asi 24 tisíc vězňů v nápravných zařízeních dvaceti států. Nynější stávku organizují členové skupiny s názvem Vězeňští právníci promlouvají, což je jakási svépomocná poradenská organizace trestanců, kteří přímo za mřížemi dávají právnické rady spoluvězňům.
Ústava nucenou práci vězňů povoluje
O peníze jde samozřejmě až v první řadě. Ale celkem logicky. Každý den pracuje více než 800 tisíc vězňů, ovšem za mzdy, které nejsou ani symbolické. V Lousianě jsou to čtyři centy na hodinu, přičemž klasický celoamerický vězeňský plat dělá něco mezi 14 centy a 1,41 dolaru na hodinu.
Z pohledu vězňů se to může jevit jako otroctví, které je spolu s „nucenou prací“ zakázáno ústavou. Vtip je v tom, že ústava uvádí jednu skupinu, jíž se to netýká: vězně. Kromě toho, že teď odmítnou pracovat, chtějí vězni také držet hladovku, nekupovat si zboží v kantýnách či nevolat na účet volaného. Tedy bojkotovat služby, na nichž vydělávají soukromé a státní firmy.
Mříže nemáme, vězně by stresovaly. Dánsko sází na otevřené káznice |
„V podstatě jde o lidská práva,“ stojí v prohlášení organizátorů stávky. „Vězni vědí, že se s nimi zachází jako se zvířaty. Věznice v USA jsou válečná zóna. Každý den jsou vězni poškozováni vězeňskými podmínkami. Pro některé z nás je to, jako bychom byli již mrtví, takže co ještě můžeme ztratit?“
Kdo viděl nějaký film nebo dokument z prostředí amerických věznic, tuší, že mají víceméně pravdu. Americké věznice jsou zamřížovaná džungle a podmínky bývají opravdu tvrdé.
Z pohledu trestanců to tak jistě je, ti však zapomínají, že většinu džungle si dělají sami. Například za sedm ubodaných a spoustu zraněných při zmíněné bitvě gangů o území pro distribuci drog uvnitř vězení v Jižní Karolíně podle jejich zastánců může systém: kdyby věznice nebyla tak přecpaná, nebylo by prý tolik mrtvých a zraněných.
Stejně jako je systém tvrdý, mohou být i tvrdé tresty za účast ve stávce. Třeba další roky navíc, samotky i něco horšího. Stávka má končit v den výročí podobného protestu ve státě New York před 47 roky. Vězni tehdy ovládli jednu věznici a zajali desítky strážců s tím, že chtějí jen lepší podmínky a politická práva, ale po čtyřech dnech na ně vlítla policie se slzným plynem a puškami. Devětadvacet trestanců a devět zajatých dozorců při tom zemřelo.
