Evanstonem, jenž tvoří předměstí Chicaga, se táhne neviditelná hranice. Shlukování černého obyvatelstva do trojúhelníkového obvodu Fifth Ward zasazeného mezi kanalizační kanál na východě a železniční trať na západě není podle webu The Telegraph náhodné, ale zcela záměrné.
Vedení města po desetiletí omezovalo oblasti, v nichž mohli černoši žít, a pomohlo tak Evanston proměnit v jedno z nejvíce segregovaných měst v USA. Městská rada ale tento týden odsouhlasila udělení reparací černochům, kteří se stali obětí diskriminace, a to jako vůbec první v zemi.
Ti, kteří mohou prokázat, že jsou potomky místních obyvatel, kteří zde žili v letech 1919 až 1969, nebo se sami v následujících desetiletích přímo setkali s diskriminací v oblasti bydlení, budou nyní mít nárok na grant ve výši až 25 tisíc dolarů (550 tisíc korun) na opravu domů či hypotéku.
Rozhodnutí přichází uprostřed vášnivé národní diskuse, jak řešit systematickou rasovou nerovnost, kterou rozdmýchala loňská smrt černocha George Floyda, kterému přes osm minut klečel na krku policista.
„Právě teď se celá planeta dívá na Evanston v Illinois. Je to moment, jenž jsme dosud neviděli, a je to dobrý moment,“ řekl po hlasování Ron Daniels, šéf Národní afroamerické komise pro reparace. Radní doufají, že se Evanston stane vzorem pro další města v USA, která přemýšlí nad tím, zda budou pokračovat ve svých vlastních reparačních programech.
Radní Robin Rue Simmonsová si dodnes pamatuje na pochopení rozdílu mezi Fifth Ward a dalšími částmi města. „Šla jsem navštívit bílou kamarádku. V její čtvrti měli širší ulice, hezčí zeleň, větší a světlejší bydlení. Moje rodina pracovala stejně tvrdě, ale takhle nežila,“ popsala.
Případ Floyd, pak vlna vražd. Od roku 1999 v USA nic takového nepamatují |
První Afroameričané začali do Evanstonu přicházet po roce 1860 po zrušení otroctví. Na konci 40. let 20. století ale počet obyvatel vzrostl a bílí úředníci se podle The Telegraphu začali obávat o hodnotu svých domů.
Město začalo demolovat nemovitosti černochů, kteří bydleli mimo Fifth Ward a nutilo je k přesunutí do vymezeného prostoru.
Podle místního historika Morrise Robinsona byly domy v této oblasti menší a často do nich nebyla zavedena elektřina ani voda. „Stále existují realitní kanceláře, které se řídí starou mapou a směřují lidi do určitých komunit. Jediné, co se změnilo, je, že je těžší to dokázat,“ líčí Robinson.
Vůle napravit škody je nyní obrovská
Ačkoli město v roce 1968 přijalo zákon o spravedlivém bydlení, realitní agenti nadále odmítali černochům ukazovat nemovitosti mimo trojúhelník, banky jim zase odmítaly půjčovat. Dnes tvoří černoši 16 procent ze 75 tisíc obyvatel města a většina žije v sousedství tří čtverečních kilometrů.
„Jsem ráda, že nyní existuje uznání, že došlo ke škodě,“ říká devětašedesátiletá učitelka Sara Diggsová, která má na grant nárok. Bydlí v domě, jenž její prarodiče koupili ve Fifth Ward v roce 1941. „Není to perfektní, ale poprvé nic není dokonalé. Evanston tvoří historii,“ říká.
Jezuité se kají za prodej otroků. Vykoupí se fondem na potírání rasismu |
Vůle napravit škody způsobené černochům je podle The Telegraphu na historickém maximu. Minulý týden jezuitský řád katolických kněží přislíbil 100 milionů dolarů ve prospěch potomků zotročených lidí, které kdysi vlastnil, a také prezident Joe Biden slíbil prozkoumání národních plánů reparací.
Návrh reparací našel v Evanstonu, známém liberální politikou, drtivou podporu. V mnoha městech USA nicméně podle odborníků stále panuje vůči potřebě reparací skepse. Průzkum společnosti Ipsos z loňského června, zjistil, že pouze jeden z pěti respondentů souhlasil, že by USA měly platit škody potomkům zotročených lidí.
Někteří oponenti se ptají, zda si daňoví poplatníci mohou dovolit vyplatit miliardy či biliony dolarů, jiné zajímá, jak by se určovala způsobilost pro takové programy, jestli podle rasy, původu nebo důkazů o diskriminaci.
