Hromady hořících pneumatik, skutečné pouliční boje mezi stále unavenějšími policisty a stále radikálnějšími a lépe vyzbrojenými odpůrci vlády a prezidenta Viktora Janukovyče. První mrtví, zajatci a rukojmí na obou stranách, fotografie jak z druhé světové války, a ne z centra jedné z evropských metropolí roku 2014.
Velká část odpovědnosti za to, co dnes vidíme v kyjevských ulicích, padá na prezidenta Viktora Janukovyče, vládu Mykoly Azarova a poslance vládnoucí Strany regionů. Byl to Janukovyč, který po mnoha letech příprav a vyjednávání o asociační dohodě s Evropskou unií cynicky otočil.
Hrozí výjimečný stavSplňte své sliby, tlačí na vládu EU |
A bez ohledu na milion Ukrajinců s modrými vlajkami Unie v ulicích Kyjeva si dojel k Putinovi pro úvěr ve výši deseti miliard dolarů a snížení cen plynu, což je jen další finanční pomoc jiného druhu.
Ano, možná opravdu byly finanční potíže Ukrajiny tak vážné. A podmínky, za kterých nabízel obdobnou pomoc Západ a Mezinárodní měnový fond, tak tvrdé, že obrátka směrem k Putinovi přišla Janukovyčovi opravdu výhodnější a zajištující jemu, jeho režimu a možná i ukrajinské ekonomice přežití. Na dva, na tři roky, do příštích prezidentských voleb.
Podobně cynicky a vypočítavě přistupuje Janukovyč k věznění Julije Tymošenkové. Ta je ve vězení za něco, co prostě nebylo trestným činem, byť připouštím, by se našlo mnohé, za co by si Tymošenková na pár let do chládku mohla jít sednout. Jenže Janukovyč moc dobře ví, že takhle by bylo možné zavřít velkou většinu ukrajinských politiků i ukrajinských oligarchů.
Protože v minulých dvaceti letech se toho skutečně legálně dělo na pomezí ukrajinské politiky a byznysu jen velmi málo. A proto si také Janukovyč dokáže spočítat, že pokud by bez dostatečných politických dohod ztratil moc, tak může skončit v lepším případě v emigraci, v horším v podobném vězení jako Tymošenková, jen na mnohem, mnohem déle.
Podobně na tom je i mnoho vládních politiků včetně premiéra Mykoly Azarova, lépe si nestojí ani ukrajinští oligarchové, z nichž se většina ke svým miliardám dolarů dostala stejně špinavě jako ministři, poslanci, státní úředníci, prokurátoři, soudci ke svým milionovým autům a mnohamilionovým vilám. Téměř na každého se něco najde, téměř každý ví, že náhlá změna moci znamená buď útěk do zahraničí, nebo kriminál.
A Janukovyč, který demonstrativně pozavíral polovinu vlády Tymošenkové, tak vydláždil i svým lidem cestu do kriminálu.
Vzpoura proti autoritářství
Další komentáře najdete v dnešní MF DNES
 MF DNES v počítači nebo v iPadu/iPhonu |
Tváří v tvář statisícovým davům na kyjevském Majdanu proto v té době ještě pevně vládnoucí síly zvolily cestu nastolení autoritářského režimu, k němuž balík zákonů jednoznačně směřoval. Tak, aby měli alespoň zdánlivý klid jako v Bělorusku nebo v Putinově Moskvě.
Ani Janukovyč a jeho lidé však asi netušili, že se část demonstrantů na Majdanu zdvihne k poslednímu zoufalému odporu a začne o sice chaotickou, ne moc fungující, ale přesto svobodu bojovat. Jejich zápal a ochota obětovat zdraví a možná i životy, nezaleknutí se hrozby mnohaletých trestů vězení, to vše vyvolalo obrovskou vlnu nadšení a sympatií.
Zatím od Kyjeva na západ. Naopak od Kyjeva na východ je zatím spíše cítit zděšení a obavy, nepochopení toho, co se to u Dněpru a na západní Ukrajině děje. A tady jsme možná u jádra problému. Na sociálních sítích bylo možné vidět spoustu mapek Ukrajiny, na nichž bylo ukázáno, jak rozdělená ta země je.
Opoziční vůdci v čele s Vitalijem Kličkem už dva měsíce dokola opakují, že přijmou jedině demisi vlády, prezidenta a předčasné volby. Ale přestože prakticky převzali moc na západě Ukrajiny, východ pro ně zůstává nedobytnou tvrzí, byť revoluční vlna jako by postupovala den po dni dál a dál k hranicím s Ruskem.
Protesty už dávno nelze nazvat pokojnými. A jen strach vládnoucích politiků z důsledků případné odplaty je odpovědí na to, proč nedošlo zatím k použití tvrdé síly, tedy armády, policie a palných zbraní. To, že se tak ještě nestalo, však stále vytváří možnost dohody, kde už nejde o nic méně než o předání podílu na moci opozici a provedení předčasných voleb, a to i prezidentských.
Každým dnem, kdy se tento krok odkládá, se blíží bod, kdy už ani toto nepůjde. Ohroženo přitom není jen mnoho lidských životů po vypuknutí vlny násilností, či dokonce bojů, ale ohrožen je i osud Ukrajiny jako země. Dokud je revoluce jen záležitostí Kyjeva a západní Ukrajiny, je to málo.
A to je další důvod pro dohodu, jejíž zprostředkování by mělo být zájmem i úkolem Evropské unie a jejích politiků. Dohodu o důstojné kapitulaci dnešních vládců, která udrží zemi pohromadě. A odvrátí možnost, že ze země, která leží na východních hranicích Slovenska, budou brzy přicházet zprávy podobné těm z dnešní Sýrie.
