Jak se věci ve skutečnosti mají, turisté zjistili až v okamžiku, kdy požádali obsluhu o účet. O kuriózním případu pohostinnosti informoval místní list Fränkischer Tag.
Pár důchodců z Karlsruhe podnikl v Horních Francích, které sousedí s Českem, výlet po řece na kanoi. Ve starém hostinci v Zapfendorfu nedaleko Bamberku, kde se manželé rozhodli občerstvit, dostali chléb, marmeládu, vejce, sýr a čaj.
Následně požádali o účet, který však nedostali. Kuchaři a číšníci, kteří se o ně starali, byli totiž běženci a domnělá restaurace v současnosti slouží jako ubytovna pro žadatele o azyl.
„Řekl jsem jim: Pojďte dál, uvelebte se, chovejte se jako doma,“ uvedl jeden z žadatelů o azyl, kteří se turistů ujali. „Na stůl jsme přinesli, co jsme měli,“ dodal.
„Ten mladý muž, který se ptal, co si přejeme, byl tak milý. A tak milé mladé hostinské je třeba podporovat,“ vysvětlila osmašedesátiletá turistka listu Fränkischer Tag, proč se rozhodli v hostinci najíst. Když zjistila, že je ve skutečnosti v azylovém zařízení, vytryskly jí prý slzy dojetí.
Německo pro krátkodobé ubytování uprchlíků využívá i tělocvičny nebo kostely. Podporuje také ubytování běženců přímo v německých rodinách. Podle poslance Martina Patzelta, který u sebe ubytoval několik uprchlíků, je tento přístup výhodnější i pro stát. Za každého uprchlíka dostává Patzeltova rodina od úřadů 100 eur (2 700 korun) měsíčně na vyrovnání nákladů na bydlení, kromě toho dostává každý běženec 326 eur (8 800 korun) měsíčně na stravu. Ubytování a strava v zařízeních pro uprchlíky přitom stojí měsíčně až 2 000 eur (54 000 korun) na osobu (podrobnosti zde).
