Jestli člověka, který prožil hraniční situaci, budou pronásledovat zlé sny a úzkosti nebo u něj dojde naopak k takzvanému postraumatickému růstu, záleží podle psychologů na odolnosti jedince. Tedy na tom, jaké obranné mechanismy si chlapci vyvinuli pro to, aby se dokázali vypořádat s krizovými situacemi.
Částečně může být tato vlastnost ovlivněna genetickými předpoklady i rodinným zázemím a vztahy v časném dětství. „V někom krizová situace zmobilizuje síly, je aktivní, nedá se, nespí a bojuje. Jiný to může vzdávat, snaží se utéci, je pasivní a rezignuje,“ říká psycholog Jaroslav Šturma.
Buďte v klidu, mami a tati. Chlapci poslali z thajské jeskyně první dopisy |
Chlapci, kteří se s prožitkem dokážou vypořádat činorodě, mají největší šanci, že na nich dočasné uvěznění v jeskyni nezanechá žádné dlouhodobé nepříznivé následky a naopak může jejich psychiku posílit.
„U lidí, kteří projeví aktivitu a vitalitu, je největší naděje, že to, co prožili nakonec povede k tomu, že budou ještě silnější, než předtím. Stane se to jejich životní zkušeností, o které budou jiným lidem vyprávět. Budou na svůj zážitek vzpomínat, mohou si ho i mírně idealizovat,“ dodává Šturma. Podle něj se dá tedy očekávat, že se mezi zachráněnými objeví ti, které událost povahově posílí i spíše menší procento těch, kteří se s tímto zážitkem budou dlouho vyrovnávat.
Takzvaná posttraumatická stresová porucha se objevuje právě po podobně náročných životních situacích. Každé další ohrožení nebo nebezpečí pak může u některých lidí vyvolávat vzpomínku na to zlé, co prožili, bude je svazovat, může způsobovat stavy úzkosti nebo deprese. Velmi častým projevem posttraumatického syndromu jsou sny. Malým fotbalistům se může kupříkladu zdát, že se k nim nemůže nikdo dostat, že jsou uvězněni. Mohou mít také nějakou dobu strach ze tmy nebo vody.
Děti se s traumaty vyrovnávají lépe než dospělí
Podle doktorky Blanky Šestákové z Fakultní nemocnice Plzeň se děti z podobných traumat vzpamatovávají mnohem lépe než dospělí a extrémní zážitky v nich nezanechávají tak hluboké stopy. „To je dar, který děti mají,“ říká Šestáková. Důležitými momenty pro psychický stav thajských chlapců byla podle ní možnost spojit se alespoň prostřednictvím dopisů s jejich nejbližšími. „Je to taková emoční pomoc, když se člověk písemnou formou nebo vzkazem obrátí na své nejbližší, to je terapeuticky velmi důležité,“ dodává.
Důležité pro práci s dětmi jsou chvíle, které nastanou bezprostředně poté, kdy dojde k záchraně. Psychologové to nazývají krizovou intervencí. Velmi záleží na tom, aby chlapci obnovili vztah se svými rodinami a nebyli vystavení agresivní pozornosti médií. Měli by mít možnost se v bezpečném prostředí za asistence terapeutů se svými zážitky vypořádat a své případné úzkosti pod vedením terapeutů vyjádřit. Léčba posttraumatického syndromu je formou psychoterapie i s možností medikace, pokud dochází například k poruchám spánku.
Pobyt v jeskyni může přinést i fyzické potíže
Profesor Sarb Johal z Massey University na Novém Zélandu v listu The Independent upozornil, že nedostatek slunečního světla během pobytu chlapců v jeskyni může způsobit nejen psychologickou dezorientaci, ale mohlo by také poškodit fyziologické funkce vycházející z biorytmů lidského těla, podle kterých lidský organismus pozná, kdy má jít například spát.
Dlouhý pobyt v jeskyni může způsobit problémy s dýcháním. Špatná kvalita vzduchu v jeskynním komplexu mohla způsobit onemocnění plic. Množství kyslíku během jejich nedobrovolného pobytu chlapců v podzemí často kolísalo a kleslo i na 15 procent.
Podle lékařů byli chlapci vystaveni také nebezpečí, že je postihne plicní infekce známá jako „jeskynní nemoc“. Odborně se nazývá histoplazmóza, přenáší se vzduchem a jejím zdrojem bývají výkaly ptáků a netopýrů. Pokud tato nákaza zůstane neléčená, rozšíří se do celého těla a může být smrtelná.
Také kůže v podmínkách, v nichž se chlapci ocitli, může ztrácet pigmentaci a je více náchylná k infekcím kvůli vlhkému prostředí. Svou roli hraje i hygienické zacházení s odpadem a fekáliemi, které mohly znečistit pitnou vodu.
