Pozornost médií byla v pondělí připoutána k hlavnímu městu Finska, kde se sešli prezidenti Spojených států a Ruska. Summit byl pokračováním dlouhého seriálu schůzek lídrů dvou světových supervelmocí, které v minulosti často řešily závažné otázky nejen dvoustranných vztahů, ale většinou i mezinárodních vztahů.
Tentokrát ovšem bylo skutečně obtížné nalézt nějaké zásadní téma, kromě banálního konstatování, že setkání prezidentů (možná) otevřelo dveře pro další jednání.
Mezinárodní společenství přitom očekávalo od schůzky mnohé. V Sýrii a na Ukrajině Moskva a Washington podporují různé strany konfliktu. I když se pečlivě vyhýbají vzájemnému střetu, jejich postoje jsou pro budoucí uspořádání či usmíření bojujících stran důležité.
Rusko a Spojené státy jsou také nejsilnější jaderné mocnosti, kontrolující více než 90 % celkového počtu zhruba 15 tisíc existujících jaderných hlavic a dohody o snížení jejich počtu jsou proto rozhodující pro celkové jaderné odzbrojení.
Spojené státy obviňují Rusko z porušování sovětsko-americké smlouvy o likvidaci raket středního a kratšího doletu v Evropě z roku 1987, když v posledních letech v rozporu se svými závazky rozmístily rakety s odhadovaným doletem 2 500 km.
Další velkou kapitolou, která mohla a měla být projednána, jsou otázky ruského vměšování nejen do průběhu amerických prezidentských voleb, ale do vnitřních procesů v mnoha dalších zemích. Nedlouho před konáním summitu byla ve Spojených státech zveřejněna žaloba proti dvanácti ruským agentům, pracujících pro vojenskou rozvědku a nejen americké publikum očekávalo s napětím, jak se k tématu postaví prezident Trump.
Významným tématem mohly být také vztahy se Severní Koreou, kde by Rusko mohlo podpořit americké úsilí o odzbrojení režimu Kima III.. Washington by jistě také přivítal případnou ruskou podporu při hledání nového nastavení vztahu s Teheránem, protože americká administrativa se po vypovězení dohody o jaderném odzbrojení dostala do postavení, poněkud připomínajícího slepou uličku.
Vladimír Votápek Analytik mezinárodních vztahů a bývalý generální konzul ČR v Ruské federaci. Je pravidelným hostem v elektronických médiích, kde komentuje vývoj v prostoru bývalého Sovětského svazu. |
Z celého setkání však nakonec nic nebylo. Proti soustředěnému a proškolenému Vladimiru Putinovi se postavil Donald Trump, který si myslí, že si na místo pečlivé přípravy vystačí se svou vyjednávací genialitou. Americká strana přistoupila na ruskou filozofii existence „dvojí pravdy“, vyhýbala se sporným tématům a tak nedokázala projednat nic podstatného.
Dokonce i u tématu ruského vměšování do amerických voleb se prezident Trump spokojil s konstatováním, že americké tajné služby jsou sice o ruském vměšování přesvědčeny, ale že jeho partner Vladimir Putin jednoznačně takové aktivity popřel. Nad projevem takové prostoty nezbývá než kroutit hlavou a pro odlehčení připomenout, že by si Donald Trump měl přečíst knihu inspektora Trachty „Zbytečné otázky v kriminalistice“.
Na druhou stranu zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se během summitu naplnily ty nejhorší noční můry představitelů Ukrajiny a Pobaltí. Ty spočívaly, zhruba řečeno, v obavě, že prezident Trump zpochybní alianční závazek bránit tři bývalé sovětské republiky proti ruskému tlaku. Případně že uzná ruskou okupaci Krymu, respektive vytvoření loutkových „států“ na východě Ukrajiny výměnou za případné ruské ústupky v jiných oblastech. To se podle dostupných informací nestalo a tak se můžeme vrátit k původnímu hodnocení rusko-amerického summitu jako „jen“ zbytečné schůzky a promarněné příležitosti.
Možná, že se helsinské setkání stane úvodem k dalšímu jednání, ale zatím tomu nic nenasvědčuje. Pokud nebude americký prezident lépe připraven a pokud Washington neprosadí na pořad jednání zásadní otázky mezinárodních vztahů, podobné schůzky nám nic významného nepřinesou. Rusko se bude dál agresivně vymezovat proti svým sousedům a snažit se destabilizovat Evropskou unii a Západ jako celek. A demokratické země nebudou vědět, jak se vůči takové reminiscenci studené války zachovat. Budou ztrácet čas a fakticky se chovat podle scénáře, výhodného pro Moskvu.
