Brunerie předstoupil před vyšetřujícího soudce krátce před polednem. K výslechu byl převezen z psychiatrické léčebny.
Brunerie se pokusil prezidenta připravit o život nedaleko pařížského Vítězného oblouku při tradiční vojenské přehlídce v den státního svátku 14. července.
Mladík stačil vystřelit
Atentátu zabránili pařížští policisté. Když francouzská hlava státu přijížděla v otevřeném džípu na vojenskou přehlídku, v okamžiku, kdy auto projíždělo pařížskou třídou Champs Elysées, vytáhl mladík v davu sportovní pušku. Policisté ho ihned zneškodnili. Pětadvacetiletý muž však ještě stačil vystřelit. Prezidenta ale nezasáhl.
Policisty upozornil křik diváků přehlídky. Muž zrovna vytahoval z hnědého pouzdra na kytaru sportovní pušku. Policisté se na mladíka vrhli a srazili ho k zemi. Poté ho prohledali a odvezli v uzavřené dodávce.
Chtěl jsem zabít prezidenta i sebe, přiznal atentátník
Mladík se přiznal, že chtěl prezidenta zabít a pak spáchat sebevraždu. Podle agentury AFP nechal dokonce na internetu vzkaz v angličtině, ať se lidé v neděli dívají na televizi.
Jeho vysvětlení však bylo velmi nesouvislé a podle francouzských médií jen opakoval, že nenávidí Chiraka a demokracii.
Student patří k extrémní pravici
Student Brunerie patří k přívržencům neonacistické extrémní pravice. Loni dokonce kandidoval v Paříži v obecních volbách za Národní republikánské hnutí (MNR) Bruna Mégreta, někdejší pravé ruky ultrapravičáka Jeana-Marie Le Pena.
Mégret spojitost strany s atentátem odmítl, Brunerieho příslušnost k MNR však nevyvrátil. Pokus o atentát odsoudil, stejně jako snahy přikládat mu politický rozměr. Podle jeho názoru jde evidentně o čin psychicky narušeného jedince.
Vyšetřovatelé soudí, že Brunerie měl jen malou šanci, že se mu podaří Chiraka zasáhnout. Střílel totiž z běžné sportovní pušky, kterou si koupil týden před přehlídkou.
Odborníci upozorňují, že zásah z této zbraně může být smrtelný, ovšem jen na poměrně krátkou vzdálenost.
Policie zastává názor, že byla velmi malá pravděpodobnost, že by se atentátníkovi podařilo prezidenta zasáhnout, a to přesto, že oba muže dělila poměrně malá vzdálenost. Pachateli se sice podařilo vypálit jednu ránu, ale ta už směřovala naprosto mimo vytčený cíl, protože jeden ze zasahujících policistů atentátníkovu zbraň srazil. Muž pak už nestačil ani obrátit pušku proti sobě.
Chirac si ničeho nevšiml
Chirac si události během přehlídky vůbec nevšiml a na informace o pokusu o atentát reagoval údajně velmi klidně. "Zdálo se, jako by ani hypotéze atentátu nevěřil," poznamenal deník Le Parisien.
Pokus o atentát se odehrál v době, kdy se nová pravicová vláda pouští do boje s rostoucí kriminalitou. Zároveň opět nastolil otázku bezpečnosti politiků ve Francii. Její obyvatelé mají ještě v živé paměti krvavé drama na radnici v Nanterre na pařížském předměstí, kde na konci března během zasedání zastupitelů zastřelil psychicky narušený jedinec osm radních.
Vojenské přehlídky se v Paříži konají každoročně při oslavách francouzské revoluce v roce 1789. Patří k největším ve Francii a účastní se jí tisíce lidí.
|
PŘEHLED ATENTÁTŮ NA FRANCOUZSKÉ POLITIKY |
|
Ve 20. století provedli útočníci několik atentátů na francouzské prezidenty, nejvíce jich přežil legendární generál Charles de Gaulle. Hlava země galského kohouta byla atentátníky zabita naposledy v roce 1932, poslední nezdařený pokus byl spáchán před 21 lety. Rukou útočníka zahynuli již dva francouzští prezidenti. Prvním byl Sadi Carnot, kterého 24. června 1894 zastřelil v Lyonu italský anarchista Caserio, druhým byl 6. května 1932 Paul Doumer. Již pětasedmdesátiletý Doumer, který teprve rok zastával úřad hlavy státu, navštívil ten den výstavu knih autorů, kteří se zúčastnili první světové války. Sotva prezident zahájil prohlídku, přiblížil se k němu vysoký muž a začal střílet. Padly dvě rány: první zasáhla Doumera do prsou, druhá do hlavy. Útočníkem byl ruský anarchista Pavel Gorgulov, který byl poté v září 1932 popraven. Není bez zajímavosti, že Gorgulov prožil téměř deset let v Československu, vystudoval tu pražskou lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a také se zde oženil. O dva roky později, 9. října 1934, byl při atentátu v Marseille na jugoslávského krále Alexandra I. zastřelen i francouzský ministr zahraničí Louis Barthou. Osudné výstřely vypálil makedonský terorista, který používal několika jmen a v jehož náprsní kapse byl kromě záložní ostře nabité pistole nalezen i československý pas znějící na jméno Petrus Kelemen. Pas byl falešný stejně jako jméno. Skutečná totožnost atentátníka nebyla nikdy bezpečně zjištěna. V první polovině 20. století byly spáchány neúspěšné atentáty na dva francouzské prezidenty a premiéra. V květnu 1905 se pokusili anarchisté zabít prezidenta Emila Loubeta, v únoru 1919 vystřelil anarchista Emile Cottin deset kulek na premiéra Georgese Clemenceaua (byl zasažen jednou kulkou do pravé lopatky) a přesně přes 80 lety, 14. července 1922, se stal terčem útoku prezident Alexandre Millerand. Bezesporu nejčastějším terčem útočníků byl generál Charles de Gaulle, velká postava druhé světové války a pozdější premiér a prezident (1958-1969). Zdokumentováno je 31 neúspěšných pokusů o atentát na něj. Poprvé se stal terčem útoku již v srpnu 1944 jako předseda prozatímní vlády v průběhu své vítězné jízdy Paříží. Nejvíce atentátů se ale událo až v 60. letech, zejména v souvislosti s uznáním nezávislosti Alžírska, což nelibě nesli mnozí francouzští kolonisté v Alžírsku. V září 1961 vybuchla například bomba před automobilem, ve kterém jel de Gaulle se svou ženou Yvonne na své venkovské sídlo. Tento zločin se nedostal před soud, podezření ale ulpělo na Organizaci tajné armády (OAS), která byla proti de Gaullovu rozhodnutí dát Alžírsku nezávislost. OAS stála za dalším pokusem o atentát v srpnu 1962. Tehdy atentátníci začali pálit na automobil prezidenta na pařížském předměstí Petit-Clamart. Nikdo nebyl zraněn. Vinnými bylo shledáno 15 členů OAS a šest bylo odsouzeno k smrti. Poslední ze známých atentátů se odehrál v červenci 1966, kdy měla nálož v automobilu zabít prezidenta na bulváru Montparnasse. V dalším nezdařeném atentátu na de Gaulla měla údajně prsty československá civilní rozvědka. Prezident se měl stát při své plánované návštěvě Libanonu na přelomu let 1968 a 1969 obětí výbuchu bomby nastražené pod památník francouzských vojáků nedaleko Bejrútu. Z chystané de Gaullovy cesty do Libanonu však sešlo a neuskutečnil se tak ani atentát. Případ nyní šetří Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Poslední pokus o atentát na francouzského prezidenta se stal v dubnu 1981. Měsíc před předáním úřadu svému nástupci Françoisi Mitterrandovi zaútočili na letišti v korsickém Ajacciu na prezidenta Valéryho Giscarda d'Estainga. K útoku na nynějšího předsedu Konventu EU, který byl v čele státu od května 1974, se přihlásila organizace Oddíly korsických partyzánů. Útok si vyžádal jednu oběť a osm raněných. |
 Pařížští policisté zabránili atentátu na prezidenta Jacquesa Chiraca. Snažil se na něj vystřelit pětadvacetiletý mladík. (14. července 2002) |
 Mladý muž vytáhl z hnědého pouzdra na kytaru sportovní pušku ráže 5,5 milimetrů a snažil se vystřelit na auto s prezidentem Jacquesem Chiracem. (14. července 2002) |
 Mladý muž vytáhl z hnědého pouzdra na kytaru sportovní pušku ráže 5,5 milimetrů a snažil se vystřelit na auto s prezidentem Jacquesem Chiracem. (14. července 2002) |
