Čang se narodil v rodině rolníka ve městě Pao-ting na severovýchodě Číny. Už v pěti letech zamířil do místní gymnastické akademie a po sedmi letech úmorného tréninku se mu splnil sen tisíců mladých sportovců a dostal se do národního týmu.
Jeho hvězda poprvé a také naposledy zazářila v roce 2001, když vybojoval dvě prvenství na Světové univerziádě v Pekingu. Slibně rozjetá kariéra měla dostat zlatý olympijský punc o tři roky později v Aténách. Jenže tu už Čang sledoval jen v televizi.
Zapomenutí sportovciPodle listu China Sports Daily má asi 80 procent z 300 tisíc bývalých čínských sportovních reprezentantů potíže se zdravím, nezaměstnaností či chudobou. |
V roce 2002 si při tréninku přetrhl achilovku, olympiádu zmeškal a o rok později dal sportovnímu světu poslední sbohem. Do gymnastického důchodu odešel v útlém věku a od úřadu dostal sto tisíc korun.
Prodal medaile, aby neumřel hlady
"Peníze znamenaly, že už za mě tým nechtěl mít žádnou odpovědnost," líčil Čang moment, kdy se mu zhroutil celý svět. Bez vzdělání se začal protloukat životem, jak nejlépe uměl. Pracoval jako poslíček, číšník nebo ošetřovatel.
"Moje zranění se horšilo a horšilo a dlouho jsem nemohl ani chodit," vzpomínal Čang. Poslední peníze utratil za operaci otce, který trpěl krvácením do mozku. Aby neumřel na ulici hlady, musel prodat i své medaile - každou za 280 korun.
Pak už mu nezbývalo než krást a brzy skončil za mřížemi. Ve vězení strávil bezmála pět let a na svobodu se dostal až letos v dubnu. "Od chvíle, kdy mě pustili, jsem žebral a přespával jsem v internetové kavárně," vzpomínal Čang na první chvíle po propuštění.
Příběh posvítil na kontroverzní čínskou sportovní školu
Štěstí mu zkřížilo cestu až minulý týden, když se v Pekingu na ulici snažil přivydělat si akrobatickými čísly. Rozpoznal ho jeden z fanoušků a pak už se tklivý příběh šířil po celé Číně. Teď je Čang na roztrhání a žije v hotelu, který mu platí čínské noviny.
Na budoucnost zatím nemyslí, ale nabídky už přicházejí i od čínských boháčů. "Spousta sportovců v Číně dopadla stejně. Já mám štěstí, že si mě média a společnost všimly," říká Čang. Jeho příběh Čínu šokoval a poukázal na kontroverzní čínskou sportovní výchovu.
Podobně jako kdysi v Sovětském svazu zakouší děti v útlém věku tvrdý trénink na hranici lidských možností a neznají nic jiného než sportovní haly. Když jejich sportovní kariéra skončí, mají bez vzdělání obrovské potíže zapojit se do normálního života a často končí v zapomnění na okraji společnosti.
