Jeho příběh je v mnohém výjimečný. Diouf, třiapadesátiletý poslanec za španělské socialisty, ušel dlouhou cestu, než nakonec usedl mezi španělskými zákonodárci.
Kandidoval v dubnových parlamentních volbách za vítězné socialisty premiéra Pedra Sáncheze. Žádný z jeho kolegů se neradoval z vítězství tak spontánně jako on.
„Věřím v různorodé a pluralistické Španělsko, které se odráží ve faktu, že jsem byl jedním ze 123 zvolených socialistických poslanců,“ svěřil se listu El País.
Vše se začalo před sedmnácti lety, kdy Diouf dorazil na Kanárské ostrovy, španělské autonomní teritorium v Atlantiku.
Turistická víza mu brzy vypršela a stal se nelegálním imigrantem. Bez náležitých dokladů nemohl pracovat, takže mu brzy došly i peníze.
Vzpomíná, že si mohl dovolit jen jedno jídlo za den. Podobně jako jiní bezdomovci přespával, kde se dalo. Hlavně na široké pláži Las Canteras, lemující ostrovní metropoli Las Palmas de Gran Canaria.
Později mu bylo ještě hůř. Dostal zápal plic, putoval do nemocnice ve vážném stavu. Po návratu žil s dalšími jedenácti imigranty v malém bytě v přístavní čtvrti, neustále v obavách, kdy jej zkontrolují policisté a bude vyhoštěn.
Od té doby uplynulo moře času, ale Diouf na Kanárech zůstal. Vzdělával se, dnes hovoří několika jazyky. Vedle své rodné řeči si napřed osvojil francouzštinu a angličtinu, později přidal i španělštinu, nakonec němčinu.
Španělé vrátili migrantům plný přístup k lékařské péči |
Původním vzděláním byl ekonom, nakonec se mu podařilo zlegalizovat svůj pobyt a prohloubit na španělských školách své znalosti v oblasti financí.
Získal místo ve španělském odborovém svazu CCOO, kde měl na starosti imigrační problematiku. Postupně se angažoval v politice.
Současné voličské podpory pro socialisty si cení, současně ale vnímá, že rostou i preference protiimigrační pravicové strany Vox. Jedním z důvodů je podle něj fakt, že nápor běženců na jižním křídle Evropské unie leží výhradně na třech středomořských zemích, Španělsku, Itálii a Řecku.
K bohaté hostině
S restriktivní protiimigrační politikou, kterou razila ve Španělsku předcházející lidovecká vláda, nesouhlasil. Vadí mu stavění plotů a zdí, jež brání před náporem migrantů španělské enklávy Ceutu a Melillu.
Migranti se vylodili na španělské pláži a zaskočili turisty |
Stejně tak odmítá některé nerealistické hlasy aktivistů, podle kterých by se země měla otevřít a poskytnout azyl každému příchozímu, který o to projeví zájem.
Odpovědnost by podle něj měly přijmout i vlády afrických zemí, ze kterých početné zástupy migrantů odcházejí.
„Neměly by se prostě jen dívat, jak odcházejí tito lidé a ohrožují přitom své životy na moři,“ tvrdí Diouf. Vadí mu, že tak mizí z Afriky celé generace lidí, které mohly přispět k rozvoji kontinentu.
Ti lidé ale chtějí zasednout k bohaté evropské hostině, tak jak to učinil před lety i on sám.
