Islamistické uskupení Šabáb existuje přes deset let a má kontrolu nad značnou částí Somálska. Organizace si vytvořila svoje vlastní paralelní úřady, ministerstva, policejní jednotky i justiční systém. Dokonce provozuje i školy nebo zdravotnická zařízení, spravuje silnice a mosty...
„Jediný důvod, proč jsem se přidal k Šabábu, byly peníze,“ říká 40letý zběh Ahmed. Platili mi 200 nebo 300 dolarů měsíčně (4 400–6 600 korun). „Měl jsem ve své oblasti na starosti dopravu,“ říká.
„Taky jsem tam vstoupil kvůli penězům. Byl jsem pěší voják. Když jste toho součástí, tak si to užíváte,“ přidává se 35letý Ibrahim. „Co jsem si neužíval v Šabábu, bylo to, že se snažili změnit moje uvažování. Každé dva týdny posílali k našim jednotkám lidi, kteří nám vymývali mozek. Hodiny a hodiny recitovali verše z koránu a pořád opakovali, jak jsou vláda, Africká unie a jejich zahraniční podporovatelé nevěrní odpadlíci“, vysvětluje Ibrahim.
I přes vliv indoktrinace si oba muži nakonec uvědomili, že uskupení nebojuje za čistší ani lepší formu islámu, ale spíše jeho pokroucenou a pomýlenou variantu. Pak už jim nestačilo, že je milice platí. Rozhodnutí uprchnout je ale děsilo.
Služebně starší bojovníci uskupení navíc rekrutům tvrdí, že somálské bezpečnostní služby zběhy při dopadení umučí elektrickými šoky k smrti. Většina členů milice tak vůbec netuší, že pro převýchovu islamistů a jejich začlenění do společnosti existují v zemi vládní programy a rehabilitační centra
Somálská vláda se nyní snaží svůj rehabilitační program na území ovládaném milicí zviditelnit a distribuuje zde barevné letáky s telefonními čísly a obrázky pro ty, kdo neumějí číst. Ilustrace ukazují, jakým způsobem stát bojovníky Šabábu zachraňuje. Ibrahim, který strávil v řadách Šabábu tři roky, však říká, že se nikdy nevrátí do své rodné vesnice. Raději zkusí splynout s davem v somálském hlavním městě Mogadišu. „Jinak by mě Šabáb našel a popravil,“ dodává zběh.
Integrace do společnosti
Oba Somálci skončili v rehabilitačním centru v Mogadišu. Zběhům zde hrozí takové nebezpečí, že na 84 z nich připadá 80 strážců. Jde přitom o zařízení pro níže postavené členy milice. Než je sem přijmou, musí je prověřit somálská tajná služba a potvrdit, že jde skutečně o lidi, kteří ze skupiny vystoupili a vzdali se její ideologie.
Poznamenáni na celý život. Dětské vojáky rekrutují ve čtrnácti zemích světa |
V centru bývalí členové milice procházejí fyzickou, mentální i spirituální rehabilitací a učí se dovednostem, které jim pomohou začlenit se zpět do života mimo zdi zařízení. Třeba i základům čtení a psaní, angličtiny nebo různých řemesel. „Když jsem byl v Šabábu, řídil jsem improvizovaný bojový vůz, říkali jsme mu Volvo,“ říká Moulid, jeden z místních klientů. „Když jsem sem přišel, tak mi řekli, že mám talent na řízení. Proto mám teď práci jako řidič školního autobusu. Jednoho dne bych mohl podnikat v dopravě,“ říká.
Ahmed si zase nyní vydělává skupováním a prodejem pozemků. Ibrahim má v Mogadišu kadeřnictví, v němž zaměstnává tři lidi. „Vydělávám dost peněz na to, abych uživil své dvě manželky a osm dětí,“ pochvaluje si a dodává, že jeho rodina se za ním z vesnice přestěhovala.
Přesto je život po Šabábu jen zřídka jednoduchý. Moulid vysvětluje, že ho někteří jeho příbuzní zavrhli, další mu nevěří. Také Ibrahim říká, že by se nemohl vrátit do své vesnice, i kdyby mu nehrozila pomsta Šabábu.
I když mu rodina odpustila, totéž se o sousedech říct nedá. Navíc si nese rány z dob v řadách milice a stále ho pronásledují nepěkné vzpomínky: „Před očima mi pořád probleskují obrazy špatných věcí, které jsem udělal, i špatných věcí, co se staly mně.“
Tisíce dalších lidí však i nadále zůstávají členy Šabábu a pokračují v rozsévání teroru v Somálsku i za jeho hranicemi.
