„Dešťová voda je na mytí dětí a nádobí. Dřevo máme hlavně na vaření,“ říká devětadvacetiletá Margarita Tkačenková, podle které je situace v Izjumu stále obtížná. Když se Rusové z města začátkem září po půlroční okupaci stahovali, na dvorku před jejím domem vybuchla střela z raketometu Grad.
„Vyšli jsme ze sklepa a část domu byla pryč,“ líčí Tkačenková, která po explozi nechala své tři děti v bezpečí suterénu a sama uklízela škody nad zemí. „Pamatuji si letadla a vybuchování bomb,“ líčí ukrajinskou ofenzívu její desetiletý syn Mikyta. Jeho sourozencům je devět měsíců a sedm let.
 |
Rodina během okupace mnohdy neměla co do úst. Tkačenková je ráda, že ukrajinská armáda Izjum od nepřátel osvobodila, trápí ji však stav domu. Střecha je ohořelá, v oknech v prvním patře chybí skla nebo celé rámy. S dětmi nyní žije v místnosti v přízemí, kde všichni spí na jedné matraci.
V Izjumu krátce po příchodu Rusů přestala fungovat elektřina, plyn, tekoucí voda, internet i mobilní signál. Ukrajinské úřady se nyní snaží dát vše do pořádku, ale opravy jdou pomalu. Mobilní spojení je podle stanice France24 ve městě stále nespolehlivé a lidé chodí telefonovat na místní kopec.
Myšlenky obyvatel se nyní upírají hlavně na příchod chladného počasí. „Nevím, co bude dál. Děsí mě zima. Nemáme dost dřeva na zátop,“ popsala Tkačenková agentuře AP. Na zahradě sice pěstuje zeleninu, většinou ovšem podobně jako další spoléhá na humanitární pomoc.
Žijete si normálně, tvrdili lidem Rusové
Ruská propaganda v rozporu s podobnými svědectvími líčila život v okupovaném města zcela jinak. Kremlem dosazení úředníci využili informačního vakua a živořící obyvatele se snažili přesvědčit o tom, že jejich situace je „zcela normální“, a chtěli je obrátit proti ukrajinským silám.
Dokládá to řada výtisků novin, které okupanti mezi lidi distribuovali – Izjumského telegrafu a Charkovu Z. První prosazoval příběhy, podle nichž ruští vojáci pomáhali obnovovat oblasti zničené silami Kyjeva, druhý používal agresivnější rétoriku podobnou té ruských státních médií.
První den věděli, koho sebrat, vzpomíná Izjum na okupaci. Někoho i mučili |
Obě periodika s oblibou využívala termíny z druhé světové války, přičemž pojmem „spojenecké síly“ označovala luhanské a doněcké separatisty. Ukrajince pak líčila jako nacisty a fašisty. Dubnové vydání novin Charkov Z přirovnalo bitvu o Donbas k bojům u Kurského oblouku z roku 1943 mezi armádami Sovětského svazu a nacistického Německa.
„Místní lidé si myslí, že síly Ruska jsou jejich osvoboditeli,“ hlásal list. Několik obyvatel Izjumu nicméně listu The Washington Post popsalo, že novinám nevěřili a používali je na podpal při vaření či zatápění. „Hořely opravdu dobře,“ zhodnotil periodika jeden z obyvatel.
Ta ruka je mého muže. Hrdina pohřbený v Izjumu po sobě nechal dvě děti |
Na konci května pak Izjumský telegraf civilistům vynadal za to, že se „neúčastní snah o obnovu města“. To bylo tou dobou zcela zdecimované. „Děláme vše pro to, abychom obnovili naše města a obce. Máme ale nedostatek rukou. Přestaňte dřepět ve sklepě,“ napsal rozzlobeně.
Obyvatelé přitom popsali, že se kvůli neustálému ostřelování z jedné i druhé strany v tu chvíli báli vyrazit kamkoliv ven. Mnozí z nich při bombardování ztratili své příbuzné a známé.
V proruských novinách se rovněž objevila řada oslavných ód na hrdinství Rusů. „Řešení problémů obyvatel může najít pouze ruská armáda. Ruský voják je čestným potomkem svého otce a dědečka,“ znělo v jedné z nich s tím, že ruští vojáci nepáchají žádná zvěrstva.
Těch se však v Izjumu podle dostupných důkazů nepochybně dopustili. Ukrajinská vláda v pondělí oznámila, že nedaleko města objevila další dvě masová pohřebiště, v nichž jsou uložena těla stovek obětí. První hromadné pohřebiště úředníci u Izjumu nalezli krátce po jeho osvobození. Forenzní specialisté následně z hrobů vyzvedli těla 447 lidí.
14. září 2022 |
