„Jsem si téměř jistý, že k opravdu velké invazi, která by směřovala třeba k obsazení Kyjeva, nedojde. Ale nějaká menší ozbrojená akce pravděpodobná je,“ myslí si analytik. „Ale je mylné se domnívat, že Vladimir Putin má na výběr pouze mezi ofenzivou na Kyjev nebo stažením vojsk, to je nerealistická představa.“
Tři možné varianty konfliktu
Lukáš Visingr v Rozstřelu představil tři další možné varianty, které považuje za mnohem pravděpodobnější než klasickou konvenční válku. „Realisticky si umím představit sérii dělostřeleckých a leteckých úderů, které by způsobily ukrajinské armádě vojenské ztráty.“
„Umím si představí také vpád nebo nájezd ruských pozemních vojsk na ukrajinské území mimo Donbas, který by také způsobil Ukrajině vojenskou porážku, ale potom by se ruské jednotky stáhly zpátky. A umím si představit třeba to, že by Rusové mohli poslat svoje oficiální označené jednotky na Donbas. Zdůvodnili by to tím, že jde o mírové síly, které přišly pod záminkou, že jsou tam ohrožení ruští občané,“ vysvětluje analytik.
Zásadním problémem hrozícího konfliktu na Ukrajině je podle Lukáše Visingra odlišné vnímání situace z ruské a západní perspektivy. „Jakkoliv nám to může připadat dětinské a paradoxní, Rusové sami jsou přesvědčeni, že se brání. Oni jsou skutečně přesvědčeni, že jim hrozí nebezpečí. Celou svou strategii, všechny své kroky vnímají jako striktně obranné.“
„Oni jsou opravdu přesvědčeni, že Severoatlantická aliance pro ně představuje hrozbu. I vojenská spolupráce NATO s Ukrajinou pro ně představuje ohrožení. Jsou přesvědčeni, že potřebují provést kroky, kterými Ukrajinu od spolupráce s NATO odradí nebo odstraší. Tedy chtějí, aby Ukrajina přestala spolupracovat se Západem a aby se začala chovat více prorusky,“ míní analytik.
„Celé ruské strategické myšlení usiluje o to, aby se Rusko znovu nestalo cílem překvapivého vojenského útoku ze západu. To je něco, s čím se už Rusové v historii mnohokrát setkali. A proto se snaží, aby mezi nimi a případným protivníkem bylo co nejrozlehlejší území, které bude buď neutrální nebo přímo ovládané nějakými proruskými režimy, a tudíž nemůže být pro takový útok použito jako nástupiště,“ vysvětluje Lukáš Visingr.
„Z jejich pohledu jde tedy o ruskou obranu, z našeho pohledu se ale Rusko chová jako agresor. Náš pohled říká, že Rusko šikanuje Ukrajinu. Ale oni to vnímají naprosto odlišně. Podle nich Ukrajina spolupracuje s NATO, kupuje západní zbraně a působí tam západní vojenští poradci,“ tvrdí Visingr.
Putin se za deset let změnil
Visingr se v Rozstřelu zamyslel i nad tím, zda takto emotivně vnímá situaci na Ukrajině i samotný ruský prezident Vladimir Putin. Podle něj byl jeho pohled na napjatou situaci před deseti lety odlišný a konfliktu se bránil. Pod vlivem svých poradců a spolupracovníků své názory zřejmě přehodnotil. Lukáš Visingr si také myslí, že zestárl a vnímá svět mnohem emotivněji než dříve.
A o co mu tedy jde? Jaké podmínky si klade Rusko, aby s Ukrajinou nezahájilo válečný konflikt? „Rusové chtějí, aby Ukrajina deklarovala svou neutralitu, aby to zakotvila i do ústavy. Ale požadují, aby stejnou záruku deklaroval i Západ, tedy aby slíbil, že s Kyjevem nebude vojensky spolupracovat,“ říká analytik.
Lukáš Visingr v Rozstřelu zhodnotil i současnou vojenskou sílu Ruska. Podle něj by si ruská armáda s ukrajinskými ozbrojenými silami v klasickém konvenčním konfliktu za současné situace poradila.
Zamyslel se i nad tím, jestli by v souvislosti z hrozbou ozbrojeného konfliktu měla Česká republika stáhnout pracovníky naší ambasády v Kyjevě. „Z čistě bezpečnostního hlediska by to na místě bylo, protože hrozba tu existuje. Ale vyslalo by to i negativní signál, jakési sebenaplňující se proroctví. Protože pokud by západní státy začaly hromadně stahovat z Ukrajiny svoje diplomaty, Rusové by si to mohli vyhodnotit tak, že se Západ, respektive Ukrajina chystá k nějaké agresi.“
Neonacisté na Ukrajině
A ještě další důležitý aspekt v napětí mezi Ruskem a Ukrajinou zmínil Lukáš Visingr v Rozstřelu. „Nesmí se ale zapomínat na to, že na Ukrajině existuje nesmírně silná část politického a vojenského establishmentu, které je se současnou situací vášnivě nespokojena. Jakékoliv jednání s Ruskem považuje v podstatě za vlastizradu. Jsou to lidé, které je možné označit za nacionalisty, možná i neonacisty.“
Ti podle něj ostře kritizují jakýkoliv ukrajinský establishment, včetně prezidenta Zelenského. „Umím si docela realisticky představit, že pokud by nakonec došlo k nějaké ruské akci a Ukrajina by byla vojensky poražena, tak by tato skupina mohla proti současnému prezidentovi uskutečnit i vojenský puč.“
Podle něj je tato skupina v současné době přesvědčena, že Ukrajina je svými vlastními silami schopna připojit Donbas zpátky k Ukrajině, což by vnímali jako jednoznačnou vojenskou odplatu za to, co Rusko v minulosti Ukrajině provedlo v souvislosti s anexí Krymu nebo odtržením východní části Ukrajiny.
Ukrajinská armáda nakupuje od ČR i Turecka
„A to, jakým způsobem Ukrajina v posledních letech zbrojí, tomu jasně napovídá. Otázkou za milion dolarů je to, zda by to byla útočná, nebo obranná akce. A v souvislosti s tím bych řipomněl, že Ukrajina nakupuje dělostřelecké systémy, mimo jiné i z České republiky. Dále nakupuje bezpilotní bojové letouny Bayraktar z Turecka,“ uvádí analytik.
„Tyto bezpilotní letouny jsou mimo jiné nástroji, které měly obrovský podíl na vítězství Ázerbájdžánu ve válce o Náhorní Karabach,“ připomíná Visingr. „A právě tahle válka na podzim 2020 je řadou odborníků považována za docela důležitý zvrat ve strategickém uvažování. Rusové se totiž začali obávat, že by tento konflikt mohla Ukrajina chápat jako inspiraci. A myslím, že na Ukrajině to řada lidí jako inspiraci vnímá.“
„Že by Ukrajina mohla proti Donbasu spustit jakýsi blitzkrieg a rychle by ztracená území dostala zpátky pod kontrolu. Ale tím by postavili Rusko před volbu: buď reálně spustit plnohodnotnou válku, anebo se smířit s tím, že o Donbas přišlo, tak jako se Arménie musela smířit s tím, že přišla o Náhorní Karabach,“ uvažuje Visingr.
Podle Lukáše Visingra se možná právě proto Rusko pustilo do eskalace konfliktu na východní Ukrajině, neboť by pro něj mohlo být výhodnější válčit s Ukrajinou v situaci, kdy je stále ještě slabá a není dokonale vyzbrojená, což by za pět až deset let nemuselo platit.
Válka o Ukrajinu je dlouhodobě nevyhnutelná
Ukrajina podle Visingra navíc pracuje na vlastních balistických raketách, které by mohly mít dolet i 500 kilometrů, a mohly by tak ohrožovat ruský týl, což by pro Putina představovalo významnou bezpečnostní hrozbu.
„Rusové tak vlastně touto eskalací mohou provádět jakousi preventivní akci, kterou by Ukrajině způsobili vojenskou porážku, zpomalili by její přezbrojování a zabránili by tomu, aby byla Ukrajina za pět až deset let skutečnou hrozbou,“ míní analytik.
Podle analytika je však konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou ze středně až dlouhodobého hlediska tak jako tak nevyhnutelný. „I kdyby se teď podařilo situaci uklidnit a kdyby se ruští vojáci začali skutečně stahovat, tak si myslím, že tam k nějakému konfliktu v horizontu pěti až deseti let prostě dojde,“ uzavírá Lukáš Visingr.
