Připadáte si jak v Americe. Téměř v ní jste. "J avenue", "Patton drive", "12. jižní", "13. jižní"... Až pak hangár č. 10. Tady Amerika na chvíli končí.
Č. 10 je malá česká enkláva v moři několik tisícovek amerických vojáků na kuvajtské základně Camp Doha, provizorním vojenském městečku v kuvajtské poušti, ani ne sto kilometrů od hranic Iráku. Základna Camp Doha je prodlouženou rukou Ameriky dohlížející na bezpečnost v oblasti Středního východu. Ale právě v této době to tady nijak zvlášť bezpečné není.
A proto tu naši vojáci, nástupci slavné protichemické jednotky z operace Pouštní bouře v roce 1991, jsou. 251 českých specialistů včetně osmi žen z hangáru č. 10 má důležitý úkol. Chránit vojáky v oblasti před případným chemickým nebo bakteriologickým úderem. Ten, jak se Američané domnívají, hrozí ze strany Iráku i teroristů z Al-Kajdy.
|
VLÁDA NAŠLA PENÍZE PRO CHEMIKY |
|
Pobyt české protichemické roty v Kuvajtu zaplatí stát. "Vláda schválila uvolnění 580 milionů na 9. zesílenou rotu, a to z položky Zvláštní výdaje na obranu a bezpečnostní opatření státu kapitoly Všeobecná pokladní správa," oznámil mluvčí vlády Libor Rouček. Kabinet tak reagoval na odpor opozice. Ta totiž zmařila financování vojenských misí v Kuvajtu a v Afghánistánu pomocí státních dluhopisů. |
Zatím to může někomu připadat jako selanka. Válka je dosud daleko. Práce našim vojákům začíná většinou v 8 hodin a končí v půl páté. Třikrát denně americká jídelna se zvláštním pultem pro milovníky hamburgerů a hot dogů, salátovým barem, zmrzlinou, ovocem a zákusky.
Denně americké a také české kino - u Čechů včera dávali Air Force One. Také velká knihovna (americká), videoherna, posilovna jako hrom. Jednou týdně výlet do Kuvajt City a každý den do nedalekého amerického rekreačního střediska u moře. A každý měsíc na konto docela dost peněz (1200 až 3000 dolarů podle hodnosti a zařazení).
Z Čech a Moravy se to může zdát jako selanka. Ale selanka to není. Navíc se brzy může změnit v peklo. Válka je daleko, avšak kdykoli se může pořádně přiblížit. Američané dávají každý týden několikrát najevo, že iráckého vůdce Saddáma Husajna, který si podle jejich informací zahrává se zbraněmi hromadného ničení, už mají plné zuby.
České protichemické dozimetry jsou neustále v pohotovosti. Vojáci denně měří ovzduší na základně. Co kdyby? Denně probíhá výcvik, někdy i v poušti, pro chemiky samozřejmě v těžkých "atombordelech" a s maskami. "To v člověku klidně zmizí i sedm litrů vody," říká jeden z vojáků.
Nedělní výlet do Kuvajt City je jen pro patnáct lidí. Výlety k moři, které je tak špinavé, že se v něm nedá koupat, taky pro patnáct. Dá se koupat v bazénu, ale ten má 10 x 15 metrů. Přes den je venku přes čtyřicet stupňů. V neklimatizovaném hangáru v noci přes třicet.
"Jinak se čte čtyřicet stupňů na papíře a jinak se to zažívá na vlastní kůži," říká šéf českých "chemiků" plukovník Josef Prokš. Adomov je daleko, pár esemesek a jeden dva telefonáty týdně to nespraví. Taky absolutně žádný alkohol. Nikde. A žádné soukromí.
"Ty peníze jsou draze vykoupeny. Ačkoli nemají bojovou pohotovost, jsou vlastně v pohotovosti neustále. Pod stálým psychickým tlakem. Musí být pořád připraveni na nejhorší. A jakmile to přijde, budou na nich záviset tisíce životů," říká veterán z války v Zálivu, šéf tehdejší československé protichemické jednotky Jan Valo, který o víkendu dnešní české "chemiky" navštívil.
Kdo vstoupí do hangáru č. 10, pozná hned, že tu jsou Češi. A nejenom podle vlajky. Vojáci si pořádně zapracovali, aby to tu vypadalo ne snad útulně, ale aspoň trochu k světu. Na rozdíl od Američanů si obrovský prostor přehradili dřevěnými deskami a prkny na desítky menších kójí, jež tvoří pokoje. Vojáci bydlí většinou po šesti až osmi. Někteří spí v plechových nákladních kontejnerech.
Uvnitř kójí není úzkostlivý pořádek, ale také ne binec. Na stěnách visí kevlarové helmy, neprůstřelné vesty, na ramínkách slavnostní uniformy. Přes kovové postele jsou sítě proti mouchám. Uprostřed malého prostoru stolky a na nich místo piva plastové lahve s minerálkou. Vedle rozkládací křesílka z americké army za 8 dolarů.
Pod postelemi balíky ochranných protichemických oděvů. Na dřevěných stěnách plakáty hezkých dívek. Vstupní hale dominují na stěně čtyři vlajky - česká, americká, kuvajtská a německá (němečtí "chemici" s našimi spolupracují). A velký nápis Enduring freedom (Trvalá svoboda), jméno americké protiteroristické operace.
Nástěnka pro vojáky se hemží praktickými informacemi. Zásady ochrany před přehřátím: nejhorší je 5. stupeň, kdy teplota stoupne na 32 a více stupňů. Tak tady teď bude skoro každý den až do zimy. Při práci je třeba hodně pít a dělat přestávky. Aktuální stav počasí: teplota 32 stupňů, vlhkost 15 %.
Nebezpeční tvorové v poušti: kobra černá, čtyři druhy zmijí, škorpioni atd... Nedělní bohoslužby: americká kaple v 9.00 v českém jazyce. Promítání českých filmů: Air Force One, Paralelní světy, Samotáři... vždy od 20.00. Taky je tu "schránka důvěry", kde velitelé přijímají návrhy, stížnosti, prosby...
Byly už nějaké vážnější problémy? Zatím ne, říká psycholog jednotky major Světlý i kaplan Kalousek. Oba patří v historii našich misí k novinkám. Oba, i když každý jinak, se starají o blaho duší vojáků. "Snažíme se být s vojáky co nejvíc, zúčastňovat se výcviku, být vždy po ruce, moci poradit nebo uklidnit," říkají oba. Všechno se teprve rozbíhá.
Nejvíc zatím přišlo kaplanovi na nedělní bohoslužbu asi 14 vojáků. Tento kontingent čeká ještě pět měsíců. Pak by měli být vystřídáni další skupinou. Pokud se něco nestane. Amerika a Británie dávají najevo, že operace proti Iráku se blíží. Zatímco někteří experti se domnívají, že útok na Irák přijde až příští rok, Saddám Husajn o víkendu ohlásil: Čekáme úder každým okamžikem.
