Leckoho asi historky o odposlechu policejních či armádních stanic, které se ve sdělovacích prostředcích, ale i v dobrodružných seriálech objevují často, trochu znepokojí. Napadne ho totiž, že když jde amatérsky monitorovat policejní systém, nejspíš to půjde ještě lépe u obyčejných mobilních telefonů, které dnes lze kupovat už skoro jako housky na krámu. Je vůbec rozumné svěřovat éteru důležité informace?
NESROZUMITELNÁ ŘEČ ČÍSEL
I když při sdělování důvěrných informací je vždy dobré být opatrný, většina odborníků je toho názoru, že v všechny v tuzemsku používané digitální mobilní telefony (systém GSM) jsou proti odposlechu dobře zabezpečeny. Zatímco u starších analogových systémů (mobilních i pevných) bylo odposlouchávání velmi jednoduché, zde tomu tak není.
Důvodem je již sám princip digitálního přenosu. U telefonů GSM se přenos dat mezi mobilem a nejbližší základnovou stanicí odehrává v digitální podobě. Prosté odposlouchávání by tedy nebylo k ničemu - špeh by ani při úspěšném napojení na hovor neslyšel nic, co by připomínalo mluvené slovo. Ale ani převod digitálního signálu do analogové podoby by mu mnoho nepomohl. V rámci standardu GSM jsou totiž ještě zahrnuty kódovací mechanismy, které jej činí velmi bezpečným. Základní bezpečnostní prvky obsahuje takzvaná SIM (Subscriber Identification Module) karta v každém přístroji.
Na první pohled se tedy zdá, že není čeho se bát. Prostřednictvím mobilů se také běžně řeší i důležitá obchodní, politická a jiná jednání, která nejsou určena pro nepovolané uši.
POZOR NA TUNELÁŘE
Ve skutečnosti to není tak jednoduché. Mobilní telefon představuje pro uživatele hned několik rizik. Vedle již zmíněného odposlouchávání to je i možnost "vytunelování" jeho účtu (jinak řečeno, někdo jiný může volat ze svého přístroje za vaše peníze) a zaměření jeho polohy. Všechny tyto možnosti jsou u GSM chráněny - ale, jak už to tak v životě chodí, žádná z nich není zcela nepřekonatelná.
Patrně nejvíc pravděpodobná je možnost, že si někdo jiný bude telefonovat za vaše peníze. Pokud má k dispozici (třeba i jen na krátký čas) váš přístroj, není to pro dobře vybaveného odborníka nic nemožného. Používá se při tom metody, které se říká klonování SIM karty. Obrana je zřejmá: kupovat mobily jen u seriózních prodejců, nikomu svůj přístroj nepůjčovat a nenechávat jej volně povalovat, jak bývá často zvykem.
V praxi tuto možnost patrně poprvé "prověřila" dvojice hackerů z Kalifornie, kterým se už loni v březnu podařilo prolomit takzvanou autentizační funkci GSM, jíž se používá při identifikaci volajícího.
NE KAŽDÝ STOJÍ ZA ODPOSLECH
Lépe je jištěno zaměření telefonujícího mobilu. Polohu telefonujícího uživatele je sice možné zjistit s přesností na stovky a v městské zástavbě často dokonce na desítky metrů, v dostupné formě jsou však tyto informace uchovávány pouze v počítači firmy, která systém provozuje).
Pro soukromé osoby a podobné subjekty by tedy měly být tyto informace nepřístupné. V některých státech, například ve Švýcarsku, je ovšem zákonem vymezena povinnost operátora spolupracovat s policií při hledání obzvlášť nebezpečných osob, například teroristů a šéfů podsvětí. Takto byl vypátrán a zlikvidován například kolumbijský drogový král Pablo Escobar.
Stejně tak nabízí lokalizace mobilu i určitou naději při hledání pohřešovaných osob - zejména v případě podezření z vraždy. Nalezení přístroje a vyhodnocení jeho pohybu za dobu několika měsíců představuje stopu, již nelze podceňovat.
Nejméně pravděpodobné je dešifrování hovorů. Ne že by nebylo možné, vynaložené prostředky však jen málokdy odpovídají významu sdělení. Bát se tedy musí především lidé na nejvyšších postech politických či firemních žebříčků a další významné osoby.
I když - jeden nikdy neví. Dešifrovací technika totiž jde dopředu velmi rychle.
 Odposlech mobilního telefonu není naštěstí jednoduchý. |
