Při vstupu do finálního dějství 1. světové války už na vojenské šachovnici chybělo několik velkých hráčů. Ruský lid svrhl v březnu roku 1917 nenáviděného cara a v listopadu uvrhla bolševická revoluce zemi do občanské války. Vyčerpaná velmoc se proto brestlitevským mírem 3. března 1918 z dalších bojů Velké války definitivně odhlásila. Střelba na východní frontě ustala.
Rakousko-Uhersko, mocnost, která celou válku po atentátu na následníka trůnu Ferdinanda D´Este začala, byla na počátku roku 1918 bezútěšně vyčerpaná. Bez vojenské a ekonomické síly a bez špetky motivace. Nejvíce trpěla absencí národní identity.
Vojáci Rakouska-Uherska se nezřídka bouřili a přebíhali bojovat za protistranu. Uvnitř poslepované unie klíčily myšlenky na vznik několika samostatných států, mezi kterými si ambice na vlastní republiku nenechali vzít ani Češi a Slováci. Na straně Ústředních mocností tak zůstala stát jediná schopná figurka – Německé císařství.
Jeden významný hráč se naopak do války zapojil, a to na straně Dohody. Spojené státy byly v důsledku rostoucí německé ponorkové války vlákány na válečný parket a 6. dubna 1917 se staly posledním aktérem, který se zapojil do války.
Figurky připraveny na poslední střet
Na západní frontě rozhodně klid nebyl. Po vyřazení Ruska z bojů se většina německých jednotek přesunula právě sem. Část vojáků ale musela na východě zůstat, aby zabezpečila čerstvě získaná území. Na straně spojenců strážila na severu frontu převážně Velká Británie, na jihu pak armáda Francie.
První světová válka
|
V březnu roku 1918 začala Německá jarní ofenziva (též Ludendorffova ofenziva), série útoků, která měla konečně zajistit průlom. Západní fronta se totiž přes řady krvavých a dlouhých střetů za celou válku prakticky nepohnula.
Naplánovaná ofenziva skutečně přinesla ovoce a vojska Německého císařství se středem fronty probila o několik desítek kilometrů do nitra Francie. Územní zisk ovšem nezahrnoval žádné strategické pozice a Německo bylo hlouběji na nepřátelském území vystaveno oběma spojeneckým armádám.
Navíc bylo potřeba německé pluky dozásobit a nově zabrané oblasti armádně pokrýt a zajistit. Tím se císařská vojska rozmělnila a paradoxně tím spojencům dala možnost k mnohem drtivějšímu protiútoku.
Osmého srpna 1918 tak započala Stodenní ofenziva, na jejímž konci Ústřední mocnosti v čele s Německem kapitulovaly.
Cesta ke kapitulaci
První den ofenzivy prolomily britské, francouzské, australské a kanadské divize německý val u města Amiens. Ten samý den se spojencům podařilo roztrhnout frontu v šířce 24 kilometrů. Německé ztráty čítaly kolem 30 tisíc mužů, Dohoda ztratila sotva pětinu.
Kapitán Lusitanie varování nedbal, Němci parník torpédovali u Irska |
Po prolomení linie museli spojenci čelit stejnému problému, s jakým se potýkali Němci při jarní ofenzivě. Bylo zapotřebí zajistit logistiku zásob a dobyté území uhájit. Spojenci se ale rozhodli bez větších průtahů pokračovat k Sommě.
V dějišti jedné z nejkrvavějších bitev celé války (První bitva na Sommě v roce 1916) proběhl druhý akt. Druhá bitva na řece Somma trvala od 21. srpna do 2. září 1918. Spojenci díky početní, taktické i morální výhodě bitvu vyhráli a zatlačili Němce až k Hindenburgově linii, německému obrannému valu.
Prolomit linii se Spojencům kvůli těžkému terénu povedlo až v půlce října. Po zahnání Německa za vlastní obrannou linii, nebylo o triumfu Dohody pochyb. Zkázu německých ambicí urychlila také kapitulace Bulharska 30. září, kvůli které byla spojenecká blokáda zásobování ještě účinnější.
Zbytek ofenzivy se sestával z mnoha menších šarvátek. Spojencům se do měsíce podařilo zatlačit německé vojáky zpět k vlastním hranicím. I přes naplánované příměří se ovšem bojovalo do posledních okamžiků.
Epilog
Posledním zabitým vojákem Velké války se stal americký voják Henry Gunther, který pro svou vlast padl minutu před tím, než se 11. listopadu v 11 hodin podepsalo příměří ve francouzském městě Compiègne. Naprosto vyčerpané a válkou zdeptané Německo kapitulovalo.
Po válce se rozdrobené Rakousko-Uhersko rozpadlo a v Evropě vznikla řada nových národních států včetně Československa. Německý císař Vilém II. uprchl do Nizozemska, čímž zapříčinil pád své vlasti. Tradiční evropské dynastie vystřídaly jiné formy řízení státu. Mezi největší světové mocnosti se zařadily Spojené státy.
Za 21 let nicméně přišel konflikt, který svou rozsáhlostí, ničivostí a krutostí daleko překonal Velkou válku.
