Poslechněte si celý rozhovor s historičkou Kolenovskou v Kontextu:
O alternativních cestách, po kterých se Rusko mohlo v uplynulých třech dekádách vydat, se začalo debatovat v souvislosti s úmrtím Michaila Gorbačova. Vladimir Putin na jeho sobotní pohřeb nešel, poklonil se ovšem u jeho rakve a posledního vůdce Sovětského svazu střízlivě zhodnotil jako „státníka, který měl obrovský vliv na chod světových dějin“.
„Bylo zajímavé sledovat, jak se někdejší příslušník KGB křižuje nad rakví někdejšího vůdce Komunistické strany Sovětského svazu,“ říká Daniela Kolenovská. Ruský prezident podle ní během více než dvaceti let u moci prošel náboženskou katarzí a jeho uvažování do značné míry ovlivňuje sepětí s pravoslavnou církví.
 |
Mezi zdroje jeho ideologické inspirace ovšem lze zařadit i Stalina jako brutálního modernizátora, který násilím povznesl Sovětský svaz mezi velmoci. A také filozofii eurasijství vycházející z myšlenky, že pro správu nezměrného Ruska se nejlépe hodí vojenský režim praktikovaný kdysi Čingischánem.
Podle Kolenovské se ostatně dá najít dost shod mezi geopolitickou orientací dnešního Ruska a soužitím středověkých moskevských knížat se Zlatou hordou. „Dokázali brutálně potlačit mocenské soupeře a hlavně porazit Veliký Novgorod, městskou republiku představující zcela jinou tradici než Moskva, která byla vůči Zlaté hordě služebná a nehledala spolupráci na evropském západě,“ říká Kolenovská.
KONTEXT: Ať tě sežerou psi. Ukrajinská literatura zpracovává válku |
Pohled do středověku tak podle ní nabízí mnohem víc paralel než sovětská éra. „Služebnost a připravenost za každou cenu spolupracovat s Čínou, prodat národní hospodářství Číňanům za zachování režimu, to je určitě zajímavý aspekt ruských dějin, který nám může nabídnout určité vysvětlení,“ říká historička působící na Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Moskva dnes kdekoho obviňuje z fašismu a nacismu, ovšem také Rusko je kvůli agresi proti Ukrajině často srovnáváno s hitlerovským Německem. Podle Kolenovské je takový slovník nebezpečný a srovnání navíc pokulhává – Putinův režim je myšlenkově natolik pružný a pragmatický, že se o ucelené státní ideologii nedá hovořit.
„Cítím se jako Čikatilův bratr.“ Šest svědectví o katastrofě Ruska |
Jako velmi nepravděpodobnou také vidí možnost, že si Rusko v budoucnosti projde nějakou formou deputinizace – podobně, jako v Německu po druhé světové válce proběhla denacifikace. Tu ovšem obsazené zemi nařídily vítězné velmoci, zatímco vize totální porážky Ruska zatím vůbec není ve hře. Rusové navíc už v dobách Petra Velikého prokázali, že vůči vlivům zvnějšku jsou velice rezistentní.
Změna tak podle Kolenovské může přijít jenom zevnitř a ne dříve než za deset let, až dojde k přirozené výměně v čele státu. „Intelektuální elita, která Rusko v mnoha případech musela opustit, nyní hraje o to, aby společnosti dokázala nabídnout nějakou novou ideu,“ zamýšlí se historička.
