Konference OSN v New Yorku se také účastnili zástupci dalších 182 států, které se vzdávají nároku na vlastní atomovou zbraň. K nim patří i Irák, který svedl o konečnou podobu dokumentu urputný boj, aby obhájil svůj civilní jaderný program.
Zúčastněné země se nakonec shodly na moratoriu zkoušek jaderných zbraní, další redukci taktických jaderných zbraní a zvýšení transparentnosti pokud jde o informace týkající se atomového arzenálu mocností.
Dokument rovněž volá po zmenšení úlohy jaderných zbraní v rámci národních bezpečnostních politik s cílem omezit na minimum možnost použití těchto prostředků.
Izrael, Kuba, Indie a Pákistán odmítly podepsat
Prohlášení si všímá skutečnosti, že pouze čtyři země zůstávají stranou Smlouvy o nešíření jaderných zbraní z roku 1970 - Indie a Pákistán, které v rámci vzájemného soupeření v roce 1998 uskutečnily sérii demonstrativních jaderných zkoušek, Izrael, o kterém se má za to, že disponuje jadernými zbraněmi, a Kuba. Delegáti opakovaně zdůrazňovali, že je třeba, aby se tyto země připojily k této smlouvě, mnozí to označili za rozhodující krok pro vypracování harmonogramu jaderného odzbrojení.
Podepsání smlouvy vážně ohrozil spor mezi USA a Irákem. Spojené státy se netají obavami z iráckých jaderných ambicí a v závěrečném dokumentu si přály zmínku o sankcích Rady bezpečnosti OSN proti Iráku, které mají trvat, dokud irácký režim ověřitelným způsobem nezlikviduje své zbraně hromadného ničení.
Bagdád to však odmítl s tím, že skutečné nebezpečí pro blízký východ představují izraelské jaderné zbraně. Výsledkem je kompromisní formulace připomínající lednovou inspekci Mezinárodní agentury pro atomovou energii v iráckých jaderných zařízeních včetně jejího závěru, že nelze potvrdit, zda Irák plní závazky vyplývající z rezoluce Rady bezpečnosti OSN.
