Práce Jána Kuciaka Kočnera nesmírně štvala. Chtěl, aby přestal, a snažil se na investigativního novináře najít „špínu“, kterou by ho znemožnil a dosáhl tak svého cíle. Ale vraždu v plánu neměl, chtěl s médii bojovat jejich zbraněmi. A svědci, kteří měli Kočnerovu vinu doložit, nejsou tak úplně důvěryhodní. Uznáním viny proto mohlo dojít k justičnímu omylu.
Kočner je nevinný. Jeho podíl na vraždě Kuciaka se neprokázal |
Takto ve zkratce trojice soudců Specializovaného trestního soudu v Pezinku vysvětluje, proč začátkem září osvobodila Kočnera, kterého nepříliš nadsazeně celé Slovensko mělo za jasného viníka v případu více než dva roky staré vraždy Kuciaka a Kušnírové.
Právě kvůli pochybnostem nad vyneseným ortelem všichni netrpělivě očekávali písemné vyhotovení rozsudku s podrobným vysvětlením. Lhůta soudu vypršela v pátek a v úterý jej zveřejnila slovenská média. Celé znění má 139 stran (přečíst si jej můžete třeba zde). Kočner podle rozsudku netušil, že se vražda novináře připravuje.
„Soud dospěl k přesvědčení, že Kočner o vraždě Kuciaka před jejím veřejným odhalením vědomost neměl a k takovému konání ani nesměřoval. Navíc obžaloba viní Mariana Kočnera z toho, že vraždu Kuciaka objednal, přitom soudu neposkytla ani elementární důkaz o tom, jakým způsobem, kde a za jakých okolností se to mělo stát,“ píše se v rozsudku.
Ten se věnuje nejen Kočnerovi, ale i dalším obviněným Aleně Zsuzsové a Tomáši Szabóovi. Jen posledního jmenovaného soud v září uznal vinným z podílu na vraždě, za což si Szabó odsedí pětadvacet let. Už dříve potrestal také samotného vraha Miroslava Marčeka a zprostředkovatele vraždy Zoltána Andruskóa.
Kočnerovu volavku Zsuzsovou stejně jako samotného podnikatele soudci v září osvobodili. Pro to, že oba plánovali vraždu nepohodlného novináře, podle mínění soudců nesvědčí ani zajištěná komunikace mezi Zsuzsovou a Kočnerem, kterou spolu vedli v aplikaci Threema. Ta je totiž plná metafor, emotikonů a výrazů, které se dají interpretovat mnoha způsoby.
V jedné zprávě z den vraždy si obžalovaní vyměnili sérii „smajlíků“, kterou lze podle obžaloby chápat jako šifru, že Kočner brzy zaplatí 50 tisíc eur slíbených za provedení objednané „práce“. Jenže existují i další možná vysvětlení, a proto se soud ve smyslu pravidla „in dubio pro reo“ přiklonil na stranu Kočnera a Zsuzsové.
„V otázce viny či neviny není možné účelově vykládat komunikaci, která nemá doslovný gramatický význam, v neprospěch obviněného. Proto zprávy o sněhu, zubech, svrabu a emotikonech, ve kterých měly být podle prokurátora a zplnomocněnců poškozených jinotaje a šifrované dorozumívání se, soud nemohl exaktně vykládat z pohledu viny či neviny a vyhodnotit je v neprospěch obžalovaných,“ cituje verdikt deník Sme.
Nedůvěryhodní svědci Tóth a Andruskó
Samostatnou kapitolou pak jsou výpovědi spolupracujícího obviněného Andruskóa a svědka Petera Tótha, které měly dokazovat Kočnerovu vinu. Soudci jim totiž neuvěřili. A to především proto, že se oba nějakým způsobem na zločinu podíleli a mohli tak mít vlastní důvody, proč celou věc hodit na Kočnera a Zsuzsovou.
Bývalý novinář Tóth kdysi vedl Slovenskou informační službu a podle soudců se mohl na zločinu podílet ve větší míře než pouze tím, že zařídil sledování novinářů pro Kočnera. Rozsudek naznačuje, že Tóth získané materiály mohl poskytnout i někomu jinému než jen kontroverznímu podnikateli a že se tak k Andruskóovi mohly dostat jinou cestou.
Tóth je také tím, který na Kočnera prozradil, že se jednou zasnil na téma jedné či dvou vražd novinářů, které by ostatní žurnalisty zastrašily a odradily od psaní nepříjemných článků. Podle soudu samotná myšlenka nestačí na obvinění ani odsouzení toho, kdo ji vyřkl.
Tóth navíc „vypovídal s předsudkem vůči obžalovaným, které za pachatele činu považoval dřív, než jim byla vina dokázána“, a s tímto předsudkem na mysli pak vedl všechny své další kroky včetně výpovědí na policii, míní soud.
V případě Andruskóa, který vraždu Kuciaka zprostředkoval, soudci výpovědi v některých ohledech uvěřili a v jiných ne. To ihned po vynesení rozsudku slovenští novináři kritizovali a soud nyní vysvětlil, proč tak učinil. Andruskó je totiž „kajícník“, který se výpovědí snažil snížit si budoucí trest, a proto je třeba jeho výroky posuzovat v kontextu předložených důkazů.
Pravdu Andruskó říkal, když popisoval, jak spolu se Szabóem připravoval vraždu přímo ve Vel’ké Mači, kde Kuciak se svou snoubenkou žili. Ale u okolností samotného provedení vraždy, kterou vykonal odsouzený Marček, a také u role Kočnera a Zsuzsové už jdou důkazy proti němu.
„Tvrdil, že vražda Kuciaka a Kušnírové probíhala jinak, než se pak ukázalo, tvrdil, že do domu vstoupil i Szabó a že byl přitom použit i nůž,“ upozorňuje rozsudek. Podle Denníku N už však soud nevzal v úvahu, že si Andruskó jen mohl události ze zimy 2018 nepřesně pamatovat nebo mít za to, že skutečně vraždil Szabó, protože ten mu to takto řekl.
Soud dále poukázal na to, že Andruskó dlužil Zsuzsové peníze, což jeho výpověď dále znevěrohodňuje. Pro vinu Kočnerovy volavky tak existuje jediný důkaz, a to právě Andruskóovo tvrzení, což je málo. Stejně jako u Kočnera se tak soud kvůli pochybnostem přiklonil na stranu obžalované.
KOMENTÁŘ: Soudci jsou právníci, ne odborníci na pravdu |
„Soud nemůže odsoudit někoho jen na základě počtu osob („svědků“), které si myslí, že to udělali právě ten a ten obžalovaný. Soud nemůže podlehnout vnějšímu tlaku a volání po rychlém odsouzení a potrestání osob, které jsou už dlouhodobě v médiích prezentované coby pachatelé,“ dodává soud v Pezinku s tím, že každý má právo na presumpci neviny bez ohledu na to, jaký vede styl života.
Kdo si vraždu Kuciaka ve skutečnosti objednal a kdo za ni Andruskóovi zaplatil, tak zůstává nadále záhadou. Osvobozující rozsudek pro Kočnera nicméně zatím není pravomocný, posuzovat ho bude ještě Nejvyšší soud.
