Když Sugihara přijímal v roce 1939 místo japonského vicekonzula v litevském Kaunasu, nepočítal s tím, že se za několik měsíců v Evropě rozhoří nejkrvavější konflikt v dějinách lidstva. Po vypuknutí války se jeho prvním úkolem stalo sledování přesunů sovětských a německých vojsk.
V roce 1940 se ale Litva ocitla pod sovětskou okupací a židovské obyvatelstvo začalo hledat bezpečné útočiště. Kromě litevských židů se ze země chtěli dostat také uprchlíci z Polska, kteří do Litvy přišli záhy po začátku války.
Sugihara se rozhodl z vlastní iniciativy jednat. Společně s nizozemským diplomatem Janem Zwartendijkem vymysleli únikovou cestu.
Židé by cestovali po transsibiřské magistrále přes Sovětský svaz, odkud by putovali do Japonska a nakonec našli útočiště v nizozemské kolonii Curacao v Karibiku. Vydat se mohli také do Spojených států, protože Japonsko v té době ještě oficiálně nevstoupilo do války.
Po naplánování celé akce se Sugihara obrátil na své nadřízené v Tokiu a požádal je o povolení k udělování nezbytných tranzitních víz, za pomoci kterých by židovští uprchlíci mohli Japonskem projít.
Jeho žádost však japonské úřady pokaždé zamítly. „Nesmíte vydat absolutně žádné vízum lidem, kteří nemají předem zajištěný odjezd z Japonska. Netolerujeme žádné výjimky,“ odepsali mu nadřízení.
Defying orders from his supervisors, the Japanese diplomat Chiune Sugihara issued transit visas to thousands of Jewish refugees, helping them escape Europe in 1940.
#GoogleDoodle → https://t.co/mI3tJlch3g https://t.co/y1DR6Ou939
Sugihara ale nehodlal o lidských životech smlouvat. Nakonec došel k závěru, že pokud židé zůstanou v Litvě, mohl by je potkat děsivý osud. Rozhodl se proto v červenci 1940 neuposlechnout pokyny svého nadřízeného a začal vydávat ručně psaná povolení k vycestování do Japonska.
Diplomat napsal ručně tisíce tranzitních víz
„Řekl jsem lidem na ministerstvu zahraničí, že je to otázka humanity. Bylo mi jedno, jestli přijdu o práci,“ uvedl později Sugihara, který si moc dobře uvědomoval, že mu na záchrannou operaci nezbývá mnoho času. Bylo jasné, že jeho vlast bude muset konzulát zanedlouho uzavřít.
Diplomat přesto během nadcházejících šesti týdnů ručně napsal nejméně 2 000 tranzitních víz, podle některých historiků dokonce až 6 000. Psal od úsvitu do soumraku, dokud udržel tužku v ruce.
When Chiune Sugihara, Japan's General Consul in Lithuania during WWII, saw Jewish refugees gathered outside his office, he knew what to do. Some 40,000 descendants of these Jewish refugees are alive today thanks to Sugihara. He passed away on this day in 1986. This is his story. pic.twitter.com/g1vmlUoBoZ
— WJC (@WorldJewishCong) July 31, 2018
V září se musel s dalšími zaměstnanci konzulátu vrátit do Japonska, přesto podle listu The Independent psal víza ještě ve vlaku na nádraží, odkud je z okénka vrhal do davu zoufalých židů čekajících na nástupišti. Tisíce polských a litevských židů se tak jen díky němu dostalo do Japonska a zachránili se.
Po válce kvůli neposlušnosti upadl do nemilosti
Když Německo vtrhlo v polovině roku 1941 do Litvy, začaly masivní deportace židů do koncentračních táborů. Nacisté vyvraždili přibližně 95 procent předválečné židovské populace v Litvě. Na konci června zaútočily nacistické jednotky v Kaunasu na židovské civilisty a zavraždili téměř 4 000 lidí.
Antisemitismus v Evropě je neúnosný, mladí židé chtějí houfně emigrovat |
Japonsko přeložilo Sugiharu nejprve do Berlína a poté na jiná místa v Evropě, kde sloužil až do konce války. Po skončení konfliktu byl z práce propuštěn, a to kvůli neuposlechnutí příkazů nadřízených. Poté Sugihara upadl do nemilosti a vystřídal řadu pracovních míst, včetně podomního prodeje žárovek.
Až v šedesátých letech jeden ze zachráněných židů Sugiharu vystopoval a dosud neznámý příběh o japonském hrdinovi se dostal na světlo. Izraelské muzeum holokaustu Yad Vashem udělilo bývalému diplomatovi v roce 1985 za jeho činy titul Spravedlivý mezi národy. O rok později se japonská vláda Sugiharovi krátce před jeho smrtí omluvila za své chování.
