Proti jednotkám libyjského despoty bojuje 17 tisíc Libyjců. Většina z nich ale nejsou žádní vojáci. Někteří jsou učitelé hudby, kuchaři nebo účetní, přiblížil reportérovi televize BBC mluvčí povstalců Mustafa Geriání, sám stavební inženýr.
Na redaktorovu poznámku, že rebelové působí chaoticky, odvětil: "To není fér. Cvičení se odehrává právě teď." Boje o klíčová města navzdory bezletové zóně a leteckým úderům spojenců stále pokračují. V Misurátě provládní jednotky ovládly přístav, město je odříznuto a místní prý nemají co pít ani jíst.
Bitva o LibyiKaddáfího tanky obsadily přístav v Misurátě |
Bojuje se i v Adžedábíji, prchající obyvatelé města popisovali střelbu, hořící domy i bombardování. Baštu opozice Benghází se rebelům sice podařilo udržet, ve městě je ale cítit strach a obavy o další bezpečnost, píše americké rádio NPR na svém webu.
V tuto chvíli to vypadá tak, že rebelové jsou obratnější spíše v organizování vlády než ve vojenských akcích. Takzvaná Národní rada, která se už dříve prohlásila za jediného legitimního reprezentanta země, pilně pracuje na sestavení přechodného kabinetu.
První krok udělala ve středu, kdy šéfem stínového kabinetu zvolila Mahmúda Džibríla, který vystudoval politologii a strategické plánování a v Kaddáfího režimu působil jako předseda Základny národního ekonomického rozvoje. Nyní jsou na řadě stínoví ministři.
Agentura Reuters ve stejný den oznámila, že řady zdecimované libyjské opozice, kterou se Kaddáfímu za čtyři desetiletí tuhé diktatury podařilo skoro vymýtit, rozšířil Alí Tarhúní. Libyjský ekonom už léta žije v americkém exilu a nyní bude prakticky stínovým ministrem financí.
Libyjští demonstranti před budovou soudu v Benghází, který nyní slouží jako sídlo Národní rady. (2. března 2011)
Národní rada dále určila hlavním libyjským finančním domem Centrální banku Benghází a vytvořila národní ropnou společnost. Tyto instituce mají nahradit státní korporace Muammara Kaddáfího. Jak povstalci hodlají znovu uvést do pohybu ropný vývoz Libye, když se jim nepodařilo ještě Kaddáfího sesadit, ovšem agentury nepíší.
Libye je důležitým ropným exportérem, před povstáním těžila asi 1,6 milionu barelů ropy denně, z toho asi 1,1 milionu barelů vyvážela. Kvůli nepokojům však produkce výrazně klesla a vývoz je prakticky na nule.
Politické zkušenosti povstalců jsou mizivé
Nutno dodat, že z nuly začínají také povstalci. Po desetiletích plukovníkovy autokracie nezbyly zemi žádné politické strany, odbory ani třeba humanitární organizace, které by měly organizační zkušenosti. Rozprášená je i libyjská opozice v exilu.
"Učíme se za pochodu. Naše politická zkušenost je stará pouhý měsíc a jeden týden," říká Imán Bughaeisová, učitelka zubního lékařství na univerzitě v Benghází, která se k povstalcům přidala 17. února. Jejím hlavní rolí je komunikace se zahraničními médii.
Jako mluvčí působí i čtyřiapadesátiletý stavební inženýr Mustafa Gheriání, který většinu života prožil v americkém Michiganu. V Benghází byl dle svých slov už od první chvíle protestů. Když pak Kaddáfího věrní město opustili, obyvatelé Benghází si museli začít vládnout sami.
Národní radaNárodní rada, která sídlí ve východolibyjském Benghází, se vyhlásila za jediného legitimního reprezentanta země. Zároveň jmenovala krizový výbor, který je odpovědný za vedení bojových operací a zahraniční vztahy. Šéfem rady je bývalý ministr spravedlnosti Mustafá Muhammad Abdal Džalíl. |
"Řekli jsme bankovnímu manažerovi: odteď máš na starosti bankovní systém. Dohlídni na to, abychom měli dost peněz (...) Většina organizátorů se vynořila z řad starší generace, která vyrostla ještě před tím, než Kaddáfí urval v roce 1969 moc, a dostalo se jí tak dobrého vzdělání," líčí Gheriání.
I rebelové se občas stávají předmětem kritiky. Například zvláštní zpravodaj listu The Los Angeles Times v Benghází upozornil na to, že povstalci v podstatě sklouzli k podobnému jednání, které ještě před časem předváděl Kaddáfí. Rebelové zatýkají kohokoliv, kdo je byť jen podezřelý ze spolupráce s Kaddáfího režimem.
Zavírají je do těch samých cel, kde libyjský režim věznil Kaddáfího oponenty, píše ve své reportáži David Zuchino. Dodává, že někteří zadržení se prohlašují za zahraniční pracovníky, kteří plukovníka nepodporují. Rebelové také - podobně jako to s oblibou provádí Kaddáfí - zorganizovali pro novináře prohlídku vězňů. Zahraniční žurnalisté pak sledovali pět desítek zadržených z autobusu, aniž by mohli ven.
