Její "případ" se táhne už déle než pět let. Za tu dobu se třiačtyřicetiletá Sakíneh Mohammadi Aštianiová stala pro svět symbolem zvůle a zvrhlosti íránského soudnictví.
Žena se minulý týden v přímém přenosu íránské státní televize přiznala k podílu na vraždě manžela. Podle jejího bývalého právníka, který mezitím požádal o azyl v Norsku, zástupců organizací sledujících dodržování lidských práv a dalších znalců íránských poměrů k tomu však byla režimem donucena.
Podle vyjádření organizací jí údajně zmanipulovali, prý i mučením. "Hrozně ji zbili a mučili, než souhlasila s vystoupením před kamerou," řekl pro list The Guardian jeden z jejích právníků Houtan Kian.
Podle BBC chce Teherán televizní manipulací odvrátit světovou pozornost od záměru Aštianiovou ukamenovat za cizoložství. Chtějí z ní proto uměle vyrobit vražedkyni, za kterou by se západní státy už tak vehementně nestavěly.
Nenadálé přiznání k podílu na vraždě vypadá každopádně velmi podezřele. Sakíneh Aštianiová totiž dlouho tvrdošíjně odmítala byť jen obvinění z cizoložství. "Všechno to jsou lži," tvrdila ještě zhruba před deseti dny v rozhovoru pro Guardian, který zprostředkoval nejmenovaný zdroj z věznice v Tabrízu na západě Íránu.
"Teď je sleduje celý svět, tak se jen zoufale snaží odvést pozornost a zmást sdělovací prostředky, aby mě mohli potajmu popravit," citoval ji britský list.
Mocní přímluvci
Že by zničehonic provedla takový veletoč a přiznávala se k vraždě? Pochybnosti jsou velmi silné. K témuž závěru nejspíš dospěli i její noví mocní "přímluvci" z řad světových osobností, kteří se v otevřeném dopise jasně postavili na stranu Aštianiové.
"Okamžitá intervence (v její prospěch) se jeví jako nezbytná, aby se předešlo popravě, která podle pozorovatelů bezprostředně hrozí," stojí mimo jiné v dopise, který včera zveřejnil francouzský list Liberation. Seznam osobností, které ho podepsaly, je impozantní.
Nositelé Nobelovy ceny Wole Soyinka a Jody Williamsová, popová hvězda a politický aktivista Bob Geldof, herečky Juliette Binocheová a Mia Farrowová. V neposlední řadě také spisovatel Milan Kundera a mnozí další. Požadují jediné: "Okamžité zrušení popravy, neprodlené osvobození Íránky a uznání její neviny."
Režim opět přitvrdil
Zda bude jejich přímluva co platná, to se teprve uvidí. Ostatně v kauze Sakíneh Aštianiové už podobný tlak jednou zafungoval. Právě hrozba ukamenování vzbudila nejen na Západě obrovskou vlnu nevole. A toto pobouření nejspíš režim donutilo, aby od vykonání barbarského trestu ustoupil.
"Tvář" však ztratit nechce. Proto přitvrdil s obviněním z vraždy manžela, jíž se žena měla dopustit společně se svým údajným milencem, manželovým bratrancem. Podle prokurátora spočívá vina Aštianiové v tom, že manželovi podala před vraždou uspávací injekci.
Její nejbližší této verzi nevěří. Dvaadvacetiletý syn Sadžád si stěžoval nejvyššímu íránskému duchovnímu vůdci ajatolláhovi Alímu Chameneímu i prezidentovi Mahmúdu Ahmadínežádovi. Nepochodil. Režim ale může vyburcovat právě dopis světových celebrit.
Trest? UkamenováníHrůzná smrt ukamenováním se v Íránu uděluje od islámské revoluce v roce 1979 hlavně za cizoložství. Íránský trestní zákoník dokonce stanovuje velikost kamenů, aby poprava nebyla okamžitá, ale dlouhá a bolestivá. Teherán sice oficiálně tento způsob popravy pozastavil v roce 2002, nicméně od té doby britská BBC napočítala nejméně tři takové popravy. Naposledy v roce 2007. Nyní jsou tyto kruté rozsudky měněny na jiné tresty, u Aštianiové na trest smrti oběšením. Většina odsouzených k ukamenování jsou ženy, které nemají rovnoprávné postavení před soudy. A jak probíhá tato barbarská exekuce? Odsouzeného odvedou na veřejné prostranství, je donucen vlézt do jámy a pak ho až po hruď zasypou zeminou. Rozvášněný dav potom "viníka" ukamenuje k smrti. Může to trvat kolem půl hodiny. |