Černá Hora je jedním z pionýrů v řemesle, které má dnes opravdu zlaté dno. Celosvětově se zisky zlodějů aut odhadují na 15 a 30 miliard dolarů (odhad Interpolu pro čtvrtinu zemí světa mluví o 21 miliardách dolarů ročně).
Jen USA tak přicházejí každý rok o vozy za osm až devět miliard dolarů. A to se z této země vyveze "jen" asi 200 tisíc kradených aut ročně.
Odhady Interpolu uvádějí, že ročně se ve 45 zemích světa "ztratí" tři miliony aut. Jen západní Evropa přijde podle experta Interpolu Serafina Santilliho ročně o 500 až 800 tisíc aut.
Nejvíce je prý postižena Itálie, kde v rukou zlodějů mizí až 300 tisíc aut. Německo je na tom nyní lépe, ale i ono hlásí 60 tisíc kradených aut ročně. Ještě v roce 1998 uváděly německé úřady 130 tisíc krádeží aut. Dvě třetiny z nich zmizely na Východě.
Kradení aut je velký, miliardový "byznys". Dnešní zloději se už neobejdou bez vyspělé techniky počítačů, digitálního zobrazování a špičkového vybavení pro oklamání bezpečnostních systémů a různých kontrol. Zloději aut pracují v sítích, které spojují stovky lidí. A nekradou jen tak nějaká auta. Pracují na objednávku: kradou špičkové značky a dokážou vyhovět požadavkům na barvu, vnitřní vybavení i typ střechy.
|
Co čeká kradené vozy: • "cesta pro povyražení" - je to oblíbená "zábava" chudé mládeže, například v Británii. Vůz se sice rychle najde, ale obvykle už poškozený či zničený • úplné nebo částečné rozebrání na náhradní díly • obstarání nové "totožnosti" (nová značka a barva, nové papíry, odstranění identifikačních značek, vynulování tachometru) a prodej na místním trhu • stále častěji mizí v cizině: v Rusku, na Balkáně, na Blízkém a Středním východě, v Latinské Americe |
Kradení aut je lákavé. Je to bezpečný "byznys" aspoň ve srovnání s tím, co řada zlodějských "podnikatelů" dělala dříve.
Krádeže aut se totiž staly podle policie vyhledávaným působištěm někdejších drogových dealerů, kteří už dospěli do čtyřicítky a nemají chuť na riskantní aktivity, jaké provázejí pašování drog.
Láká je i to, že tresty za krádež auta jsou podstatně nižší než za drogy. Za největší černý trh s kradenými auty bylo donedávna označováno Polsko. Ale rájem zlodějů aut je v Evropě Rusko a Jugoslávie.
Černohorská policie například odmítla letos v únoru cokoli udělat proti 200 majitelům kradených aut, i když je dobře zná - svého času totiž zaregistrovala jejich auta. "Cizinci prodávali svá auta našim občanům a pak, po návratu domů, je hlásili jako ukradená, aby získali náhradu," vymlouvalo se místní ministerstvo vnitra.
Také v Moskvě se policie před čtyřmi lety rozhodla, že nebude bránit registraci kradených aut. V té době bylo v hlavním městě Ruska půl milionu takových vozů. Srovnání devítimilionové Moskvy s podobně lidnatou Českou republikou není příliš povzbudivé: Češi na tom nejsou podle údajů české společnosti Cebia o moc lépe.
Tato společnost, která se specializuje na ochranná zařízení pro auta, tvrdí, že i po českých cestách jezdí půl milionu ukradených aut. A že každý rok se v Česku ukradne dalších 25 000 vozů.
Zdejší zloději jsou vynalézaví: Češi, kteří auto nikdy neměli, bývají často překvapeni tím, že na jejich jméno někdo jakýsi vůz zaregistroval. Policii udivuje i kvalita padělků, jimiž se zajišťuje nová "totožnost" pro kradený vůz.
"Kvalita falešných poznávacích značek a zfalšované dokumentace je tak vysoká, že při běžné kontrole je těžké na podvod přijít," uvedla při nedávné konferenci v Sofii česká policejní expertka Renata Vrtišková.
