Mezi přítomnými divák marně hledal i řeholnici Annu Koláčkovou z kláštera v Kroměříži. Sestru, která se za nalezení Anežčina hrobu modlila a restaurátorům vizi o schránce ukryté pod podlahou kostela vnutila.
To, že Anfilov se Stádníkovou věc zveřejnili bez povolení, se správce haštalské farnosti dotklo natolik, že oběma restaurátorům neprodloužil nájemní smlouvu na ateliér, který mají na tamní faře. Je to trest, nebo pomsta? A za co?
Anežčin hrob je už léta ztracený. Její ostatky vyzvedly řádové sestry ze staroměstského kláštera, když prchaly před husity. Od té doby nikdo neví, kde schránka je. Oba restaurátoři se „provinili“ tím, že uvěřili, když k nim do dílny vtrhla řeholnice Koláčková a chtěla od nich klíče od haštalského kostela. Uvnitř jim prozradila, že ví, kde se nalézá Anežčin hrob. Působila důvěryhodně.
Restaurátoři pak podle jejích pokynů nalezli místo, které měla na mysli. A když s jejich nálezem správci farnosti nic nedělali, vykřičeli výbušnou zprávu do světa. Udělali snad něco zlého?
Průzkum naznačil, že se v Haštalu objev století pravděpodobně nekoná. Nějaký hrob tam sice je, ale vypadá příliš nově. Pokusit se o hledání však rozhodně není chyba.
Znát svou historii je klíčové pro každého z nás. Stejně jako vědět toho co nejvíce o kladných hrdinech dávných dob. Stejně jako indiáni mají své totemy, v Česku je zkrátka zvykem vzývat Anežku Českou.
Nové zaručené zprávy o ní přicházejí vždy v dobách, kdy se národu nedaří. To kvůli tajemnu, které její příběh provází. A také kvůli proroctví „o míru, pokoji a blahobytu, který naplní naši zemi až...“. Rozuměj: až se něco stane s Anežkou. Jednou je to její svatořečení, jindy zase nalezení jejího hrobu.
Je správné, že si to proroctví v pravidelných obměnách připomínáme. To proto, že nám zároveň připomíná Anežčin odkaz. A ten za to stojí.
Až jednou místo, kde je tato žena pochovaná, někdo najde, vím s jistotou, že se tam půjdu poklonit. Třeba proto, že konala dobro, zázračně uzdravovala a založila chudinský špitál.
Oba restaurátoři by si za zásluhy o to, že se o Anežce znovu mluví, zasloužili spíše pochvalu než vyhazov z bytu. I když se ve svých závěrech asi mýlili.
To je totiž, mimochodem, moc dobrá zpráva. Kdyby vědci potvrdili, že v kostele svatého Haštala schránka s Anežčinými ostatky je, zhroutil by se sen. Ten vyprávějící o české světici, která naši zemi chrání.
Proti tomu kostelu se tyčí hotel Haštal, z kterého si v roce 1968 udělala vrchní velitelství okupační vojska. Myslíte si snad, že by tomu Anežka Česká jen tak přihlížela?
