„Chci odtud pryč a zemřít v Íránu,“ říká starý muž, který je znám také pod arabskou bojovou přezdívkou abú Hášim. Ve svém nuzném příbytku sedí na matraci položené na zemi a odklepává popel z cigarety do plechovky.
Dlouho předtím, než se z něj stal žebrák postávající každý pátek před mešitou, byl mladým Teheráncem a fandil palestinské věci. Z Teheránu odjel přes 40 lety s touhou připojit se k Arafatovi, který tehdy působil v Bejrútu a jeho Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) byla jedna z frakcí účastnících se libanonské občanské války.
„V Bejrútu jsem se seznámil s abú Amarem (Arafatem) a on mne požádal, abych u něj zůstal. Stal jsem se jeho osobním strážcem a také strážcem abú Džiháda,“ vypráví Šajasí s odkazem na bývalého velitele ozbrojeného křídla OOP, jehož izraelské komando zabilo v roce 1988 v Tunisku.
Bezpečnostní zástupce Hamásu, který od roku 2007 vládne Gaze, tvrdí, že je Šajasí jediný Íránec v pásmu. Jak je starý, je těžké určit. Podle palestinských dokumentů je mu 70, podle íránských 78 let, on sám říká, že si myslí, že je na světě skoro 100 let. Určitou orientaci poskytují ohmatané fotografie s ohnutými rohy, na nichž si Šajasí s Arafatem podává ruce nebo ho na nich Arafat objímá.
Pas propadlý, doklady falešné
Na dotazy týkající se jeho práce pro Afarata v Bejrútu, odpovídá tento odborník na výbušniny vyhýbavě. Když Arafat v roce 1982 přesídlil s OOP do Tuniska, odebral se abú Hášim do severního Jemenu, aby se podílel na výcviku palestinských bojovníků. Mezi jeho doklady je propadlý íránský pas vydaný právě v Jemenu a také falešné průkazy vydávající ho za palestinského uprchlíka.
Po podpisu izraelsko-palestinských mírových dohod se Arafat odebral do Pásma Gazy a zahájil tam období palestinské samosprávy nad tímto územím a také nad Jerichem na Západním břehu Jordánu. Abú Hášim za ním do Gazy přijel a byl zařazen do palestinských bezpečnostních sil.
Šajasí má tři ženy, šest dětí a vnoučata
Oženil se se třemi ženami a zplodil šest dětí. Nejstarší dcera Muna si vzpomíná, že otce vídala s Arafatem, který zemřel v roce 2004. Abú Hášim pak už z Gazy nikdy nevyjel, tvrdí čtyřiadvacetiletá mladá žena, která přebývá v chatrném příbytku z betonu a plechovek postaveném vedle skládky odpadu.
První taxikářka v palestinské Gaze. Vozí výhradně ženy a sklízí úspěch |
V Pásmu Gazy je 50procentní nezaměstnanost. Abú Hášim stále dostává palestinskou penzi, která činí měsíčně v přepočtu 10 000 korun. Na uživení manželek, dětí a vnuků to ale nestačí. „Je to ponižující, přišel jsem o všechno, má rodina žije v chudobě,“ říká starý muž.
Spojení s Arafatem je mu v nynější době na obtíž. Zavírá mu cestu k vedení pásma, neboť soupeření mezi Hamásem a Fatahem má hluboké kořeny. To, že má Hamás blízko k Íránu, nepomáhá.
Bez peněz a vlivu se stal abú Hášim v Gaze vězněm. Pásmo hraničí s Izraelem, Egyptem a Středozemním mořem. Snažit se odjet přes Izrael, pro nějž je Írán úhlavním nepřítelem, je zbytečné. Egypťané požadují platný pas a ten abú Hášim nemá. „I stoka v Íránu je lepší než Gaza. Byl jsem šílenec, když jsem tady zůstal,“ říká stařec.
