Průzkum byl veden pomocí rozhovorů i online dotazníků s více než osmi sty současných i bývalých sportovců z nejrůznějších disciplín. Více než polovina dotazovaných z řad profesionálních i neprofesionálních sportovců odpověděla, že má přímou zkušenost s fyzickým týráním či násilím. Z toho 175 lidí mladších 24 let přiznalo, že podobnou zkušenost zažili nedávno či stále probíhá.
„Sportování by mělo být pro děti radost a příležitost k rozvoji fyzických i mentálních schopností,“ uvádí se ve zprávě HRW, která vyšla v době, kdy mělo Japonsko hostit letní olympijské hry.
„V Japonsku je však násilí a týrání jedna z nejčastějších zkušeností, které si děti odnesou. Sport je pak příčina bolesti, strachu a úzkosti.“
Bití jako součást tréninku
Bývalý profesionální hráč basketbalu výzkumníkům řekl, že bití bylo součástí každého tréninku na střední škole. „Trenér mě tahal za vlasy a kopal mě. Měl jsem na tváři spoustu modřin a často mi tekla krev,“ svěřil se. Pohlavky a rány zažila také většina jeho spoluhráčů. „Často jsme o tom vtipkovali. ‚Tebe ještě trenér nezbil? Kdy jdeš na řadu?‘“
Třiadvacetiletý hráč baseballu zase vypověděl, že ho trenér na střední škole před spoluhráči uhodil tolikrát, že to ani neumí spočítat. „Trenér si nás zavolal všechny. Pak mě začal bít. Začal jsem krvácet z nosu, ale on nepřestal.“
Užívání násilí při sportovních disciplínách má v Japonsku dlouhou tradici. Sami Japonci často na fyzické tresty nahlíží jako na nutnou součást tréninku, která je má zocelit a pomoct jim vybudovat si disciplínu.
Japonskem otřásají případy týraných dětí, dvě dívky rukou rodičů zemřely |
„Další z důvodů, proč je tak těžké s násilím při sportu něco dělat, je, že se atleti bojí někomu svěřit. Národní týmy také často vedou bývalí sportovci, jež se bojí vyslovit proti zavedeným trenérům s mnohaletou reputací,“ popsal sportovní právník Takuya Yamazaki z Výkonného výboru asociace světových hráčů.
Japonsko se přitom o zlepšení podmínek již v minulosti snažilo. Reformy usilující o odstranění násilí se objevily v roce 2013 a 2019, selhaly však kvůli nejasnosti a neukotvenosti v zákoně.
Japonská sportovní organizace už v reakci na zprávu HRW odpověděla, že se podněty bude podrobněji zabývat: „Násilí při sportu je nepřípustné. Vytvoříme manuály pro školy, tréninková kurikula i programy pro vzdělávaní trenérů.“
V roce 2018 japonská policie zveřejnila data, z kterých vyplývá, že se podezření na týrání a násilí na dětech objevilo v 80 tisících případech.
Japonsko ve znepokojujících statistikách není samo. V červnu se v Jižní Koreji zabila triatlonistka Čoi Suk-hyeonová, které bylo 22 let. Až po její smrti se další atletky odvážily promluvit o „fyzickém i psychickém týrání“ uvnitř týmu. Trenér a kapitán poté dostali doživotní zákaz činnosti.
VIDEO: Reportér Matěj Smlsal zašel na trénink s MMA zápasníky. Po hodině cvičení se utkali v ringu:
3. března 2020 |
