„Všechno si musíš nahrávat na mobil a zavolat policii. A pak doufat, že policie bude na tvé straně,“ radí mi asi šedesátiletý Ohad. Řeč je o cestě autobusem. „Ale i kdyby policie na tvé straně nebyla, jsou právníci, kteří tě u soudu zastoupí bez nároku na honorář,“ dodává.
Kdo by řekl, že v 21. století budou ženy vyhazovány z autobusu kvůli tomu, že mají na sobě šortky a tílko nebo krátkou sukni. Snahy posadit ženy na zadní sedadla nebo jim nedovolit cestovat s muži se tu a tam objevovaly. V reakci na to izraelský Nejvyšší soud – přesně ten, proti němuž je namířena současná justiční reforma – v roce 2011 rozhodl, že oddělování žen v autobusech nebo jejich vylučování z dopravy je nezákonné. Zkrátka, řidič má právo nesvézt jen toho, kdo je velmi špinavý a znečistil by interiér anebo nahý. Co je vhodné oblečení a co nikoli, není tím, co by měl řidič autobusu hodnotit. A když to zkusil, dostal za to pokutu.
Zaznívají hlasy, že segregace by měla být možná, aby se zhruba 13 procent ultraortodoxních cítilo ve společnosti pohodlněji. Jenže většinová společnost má strach, že jí menšina začíná ukrajovat z jejích svobod a životního stylu.
