Poslechněte si celý rozhovor s analytičkou Kalhousovou v Kontextu:
V Izraeli 75 let panuje křehká rovnováha mezi jednokomorovým parlamentem a Nejvyšším soudem, který má posuzovat přijaté zákony na základě takzvané „přiměřenosti“ legislativy. Premiér Netanjahu však pod tlakem svých korupčních kauz a extremistických koaličních partnerů rozhýbal misky vah.
V prosinci dal Netanjahu, přezdívaný „Bibi“, dohromady vládu složenou z jeho středopravé strany Likud, ortodoxních náboženských stran Jednotný judaismus tóry a krajně pravicových extremistů ze strany Náboženský sionismus. Jejich lídři, Itamar Ben-Gvir a Bezalel Smotrič, zastávají protiarabské postoje, vzývají nadřazenost židovského národa a otevřeně podporují vytlačení Palestinců ze Západního břehu.
Irena KalhousováAnalytička Izraele a oblasti Palestina, arabsko-izraelského konfliktu a věnuje se bezpečnosti na Blízkém východě. Ředitelka interdisciplinárního Herzlova centra izraelských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Vystudovala politologii na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, evropská studia na Cambridge University a mezinárodní vztahy na London School of Economics. Pracovala jako analytička Ústavu pro národní bezpečnost v Tel Avivu. |
„Netanjahu tu koalici sestavit nemusel. Zvolil ji svým stylem vládnutí, kterým mnoho stranických kolegů odradil, a ti odešli zakládat vlastní politické strany. Mohl by klidně mít umírněnou pravicovou vládu bez extremistů, ale nemá ji, protože jediným problémem je on sám,“ osvětluje analytička a jasně říká, že jde o nejextremističtější vládu v historii Izraele.
Proč je Nejvyšší soud jedinou pojistkou proti diktatuře v Izraeli? „Izrael je velmi mladá demokracie. Od počátku existoval v napjatých podmínkách, a tak na mnoho věcí nebyl čas, i když to zní zvláštně. Matky a otcové zakladatelé počítali s ústavou, měla být napsána, ale nedopadlo to,“ vysvětluje Kalhousová absenci psané ústavy, senátu a dalších pojistek, na které jsme v západních demokraciích zvyklí.
Existuje pouze série zákonů s ústavním charakterem, které by prostá většina mohla snadno přehlasovat. „To znamená, že 61 poslanců Knesetu (ze 120 celkových členů – pozn. red.) by získalo absolutní moc, a proto tolik Izraelců se obává, kam jejich politický systém směřuje,“ konstatuje ředitelka Herzlova centra.
Navzdory tomu, že protesty v lednu rozpoutala opozice, složení se za posledního půl roku změnilo. „Vidíme tam i věřící Židy, dokonce ty ortodoxní, i hodně žen, protože změny, které brzy bude vláda tlačit, se dotknou menšin a ženy jsou vždy první na řadě. Jejich možnosti a vůbec přítomnost ve veřejném životě budou osekány,“ předvídá analytička.
Někteří v čele s expremiérem Ehudem Omlerem se obávají občanské války. „Mnozí se obávají, že nejde jen o rozmíšku v politickém boji, ale že pokud reformy projdou, stane se z Izraele úplně jiné zřízení a že přijdou o zemi, kterou jejich rodiče a prarodiče budovali,“ říká Kalhousová a tlumočí sentiment, že zemi může vládnout ortodoxní menšina, která „neslouží v armádě, spoléhá na sociální dávky, patří k nejchudším, a tím pádem platí nejnižší daně, a která se tak nepodílí na budování státu.“
Osidlování Palestiny zrychluje. Strach z třetí intifády je hmatatelný, říká Záhora |
Kalhousová si netroufá odhadovat, zda současná situace v blízké budoucnosti přeroste v otevřený konflikt. „Ale nenávist mezi stranou pro a proti reformě je hluboká a historicky už jaksi bublala. Liberální, sekulární Izraelci mají pocit, že nemohou ve vlastní zemi žít podle svých pravidel,“ vysvětluje.
Celá situace podle Kalhousové spěje k uspořádání izraelské společnosti formou kastovního systému.
Proč se rozhodl Netanjahu tolik riskovat? Proč prosazují reformu salámovou metodou? Jak si reformou otvírají vládní zástupci osadníků Západního břehu završení osidlování Palestiny? Co je donutí odstoupit od justičních změn, když ne statisícové protesty? Poslechněte si podcast Kontext, kde se dozvíte víc!
