Devětaosmdesátiletá matka Roberta Biondiho má Alzheimerovu chorobu, kvůli níž neopouští domov a svého syna už nepoznává. Přesto je hlavním živitelem rodiny právě ona. Z její měsíční penze 800 eur (zhruba 20 200 Kč) žije nejen ona, ale i Robert a jeho syn. Oba jsou nezaměstnaní a mají jen malou šanci, že nějakou práci na hospodářsky nedostatečně vyvinutém jihu Itálie najdou, píše agentura Reuters.
„Nemám nejmenší tušení, co budu dělat, až matka zemře,“ říká 53letý Roberto při nákupu jídla v pobřežním městě Herculaneum pod sopkou Vesuv. Sám žádné dávky nepobírá. „Jsem chudý a nestydím se to přiznat, v Itálii jsou miliony takových jako já. Tahle země nefunguje,“ dodává.
Volby se v Itálii budou konat 4. března. Dosud se valná část kampaně odvíjela kolem rozdělujícího tématu imigrace, ovšem voliče podle průzkumů veřejného mínění více sužuje stav hospodářství, které se ještě nezotavilo z finanční krize z roku 2008. Podle vlády je nejhorší zažehnáno; to ale většina Italů nepocítila, což vysvětluje, proč vládnoucí Demokratická strana v předvolebních odhadech v oblibě u voličů pokulhává.
Počet chudých se zrojnásobil
Počet Italů, jimž hrozí chudoba, stoupl podle Eurostatu od roku 2008 o více než tři miliony osob, což je nejvíce v EU. Ve stejném období se například tři miliony Poláků od prahu chudoby bezpečně vzdálily. Za deset let se na Apeninském poloostrově ztrojnásobil počet osob žijících v absolutní chudobě: v roce 2016 si 4,7 milionu Italů nemohlo dovolit základní zboží a služby.
Biondiho problémy se táhnou od roku 2006, kdy musel zavřít malý krámek s oblečením, který si otevřel zamlada v roce 1983. Jako mnoho dalších Italů chová přesvědčení, že počátek úpadku italského hospodářství se kryje s přijetím eura v roce 2002. „Předtím se mi dařilo, ale pak peníze došly,“ říká. V oblasti se nerozvinulo žádné větší průmyslové odvětví, a tak novou práci nikdy nenašel.
Nezaměstnanost v Itálii dnes dosahuje 10,8 procent; na jihu práci nemá 18,3 procent lidí v aktivním věku, mezi mladými dokonce 46,6 procent. Robertův 24letý syn Danilo nevkládá žádné naděje do pracovní kariéry v Itálii a plánuje přestěhovat se na konci měsíce do Londýna.
Emigrace roste, porodnost klesá
Příliv chudoby a nedostatku ekonomických příležitostí vedl k nárůstu emigrace. Mezi lety 2006 a 2017 vzrostl počet Italů, kteří nahlásili, že žijí v zahraničí, o 60 procent, tedy ze tří na pět milionů. Nadace Fondazione Migrantes, která sleduje migrační toky, předpokládá, že jich je ve skutečnosti mnohem víc.
Italské volby ovládá migrace. Liga Severu slibuje obří deportace běženců |
Nedůvěra v budoucnost se odráží i na poklesu porodnosti. V roce 2016 se podle statistik narodilo v Itálii 373 075 dětí, tedy o 22 procent méně než v roce 2008. Itálie mladým poskytuje jen minimální sociální zabezpečení. Pouhá čtyři procenta veškerých sociálních výdajů připadne lidem do 40 let, zatímco 72,2 procent jde Italům starším 65 let - z toho důvodu hrají penzisté v rodinných financích tak důležitou roli.
Pokud v domácnosti žije jeden důchodce, snižuje to podle statistického úřadu Istat o polovinu riziko, že rodina poklesne do extrémní chudoby. Ani tak to není jistá záchranná síť.
Práci nemá ani 48letá Angela Grossiová. Matka jí sice finančně vypomáhá, ale ani to nestačilo na pokrytí nájmu, a tak se před čtyřmi lety se svými dvěma syny odstěhovala do squatu. S dalšími 60 rodinami žili v římské opuštěné budově, odkud byli loni v srpnu vykázáni.
Od té doby žije Angela se svými chlapci, kterým je 12 a 14 let, pod stanem v otevřeném podloubí kostela, necelý kilometr od italského parlamentu. „Řím je plný lidí, co přespávají v podloubích, na ulicích, pod mosty, ale nikdo se na ně ani nepodívá. Všem je to jedno,“ říká Angela.
Strany slibují vyšší důchody a základní příjem
Takřka všechny politické strany vzhledem k všeobecné nespokojenosti se stavem italské ekonomiky sestavily dlouhé seznamy nákladných příslibů, jež by mohly - budou-li uzákoněny - italskými financemi pohnout.
Středopravá strana Vzhůru, Itálie bývalého premiéra Silvia Berlusconiho slibuje zdvojnásobení minimálního důchodu na zhruba 1000 eur (přibližně 25 300 Kč) a chce umožnit předčasný odchod do penze. Vládnoucí Demokratická strana tvrdí, že zvedne minimální důchod na 750 eur (zhruba 19 000 Kč) a poskytne rodinám dávku 400 eur (asi 10 000 Kč) měsíčně na každé dítě do tří let.
Italští neofašisté jsou na vzestupu. Vinou dezinformací i uprchlické krize |
Většina stran také nabízí různé systémy sociálního zabezpečení. Hlavním návrhem populistického Hnutí pěti hvězd je například zavedení všeobecného měsíčního základního příjmu 780 eur (zhruba 19 800 Kč) pro chudé.
„Vypořádat se s chudobou tak, že se všem dají peníze v naději, že problém zmizí, je tím nejvíce zjednodušujícím řešením. Ve skutečnosti se jedná o velmi nákladné opatření, které vytváří další problémy, prohlubuje mimo jiné past chudoby,“ říká ekonom Roberto Perotti.
Pro Biondiho ovšem představuje vyhlídka na všeobecný základní příjem dar z nebes a Hnutí pěti hvězd dá ve volbách svůj hlas. „Současná vláda lidem jako já nepomáhá,“ říká. „Však horší už to být nemůže, ne?“ dodává.
