Když talibanské milice začaly ve druhé polovině 90. let dobývat Afghánistán, nestačil se svět ani divit, jak rychle padla celá země v plen primitivům znevolňujícím ženy a bořícím starodávné buddhistické památky. Cynicky řečeno, jen jednu věc už pak bylo snadné pochopit. Proč se u nich pohodlně uchytila al-Káida.
Islámský stát v Sýrii a Levantě, známý pod anglickou zkratkou ISIL, se valí podobně jako kdysi talibanská lavina. Obrazoborectvím nevyniká, neboť v Iráku už asi ani není co ničit. Ale také není jen běžnou partou hrdlořezů, v tomto případě oděných do černých uniforem a mávajících prapory s citáty z Koránu. Takových bylo a ještě bude. ISIL je hnutím s myšlenkou.
Snaží se sjednotit odpor proti útlaku, jemuž čelí sunnité v Sýrii, kde je drtí režim Bašára Asada, a v Iráku, kde je škrtí vláda Núrího Málikího. Je to sice primárně sektářské hnutí, jenže jeho cílem není někoho pouze svrhávat a pak nevědět co dál. Chce překreslit blízkovýchodní hranice a vytvořit mezi dnešní Sýrií a Irákem sunnitský kalifát, aby šíité už navždy táhli k čertu.
Schizma mezi muslimy se datuje od dob těsně po smrti proroka Mohameda, ale v posledních třech dekádách se tento starý spor začal vyhrocovat. Nyní přililo další olej do ohně Obamou hlava nehlava prosazené americké stažení z Iráku. Válka v Sýrii, kde Západ dávno propásl šanci vyzbrojit řekněme ideologicky a sektářsky smířlivější sunnitské skupiny.
A hlavně osoba Núrího Málikího, muže, jenž historicky selhal. Místo aby se pokusil po "mandelovsku" smířit znesvářené části své země, postavil se jen na jednu – šíitskou – stranu, a ještě se začal bratříčkovat s Íránem.
Celosvětově nejvyšší duchovní autorita šíitů, irácký velký ajatolláh Alí al-Sistání, včera vyzval k podpoře "synů" v irácké armádě, snažící se bránit ISIL v postupu.
V iráckém Nadžafu, kde ajatolláh sídlí, se nachází i zástupce nejvyššího íránského duchovního vůdce, ajatolláha Alího Chameneího. Ten dokonce vyzval šíity po celém světě, aby se okamžitě sebrali a přispěchali na pomoc. Pozor na to.
