V nejlidnatějším indickém městě Bombaji ve státě Maháráštra je těžká krize. „Druhá vlna udeřila nečekaně rychle. Platí zákaz vycházení, jsou otevřené jen obchody s potravinami a lékárny. Státní, ale ani soukromé nemocnice už nemají volná lůžka. Trpí nedostatkem kyslíku a některých léků,“ líčí šedesátiletá Blanka Jeetendra Varma.
Indická noční můra. Nedávno mluvili o zvládnuté pandemii, nyní o apokalypse |
Pracovnice v turismu v Indii žije s přestávkami od roku 2011. Říká, že samotní Indové byli na začátku pandemie velmi ukáznění.
„Češi v dodržování covidových opatření Indům nesahají ani po kotníky. Ani u hygieny to není jiné, ač si to většina nemyslí. Indie teď prožívá těžké chvíle, které si sama ne úplně zavinila,“ kritizuje stereotypy kolující o Indii.
Po čase ovšem lidé museli začít zase pracovat, hlavně ti nejchudší, kteří žádné rezervy nemají. A tak šlo dodržování společenské izolace trochu stranou. „I s tímto laxnějším přístupem se však šest měsíců situace zlepšovala, počty nakažených klesaly, v lednu jsme začali očkovat. Vše se vyvíjelo příznivě,“ pokračuje. Ale pak situací zamíchaly nové mutace.
„V Indii se v krátkém časovém úseku objevila jihoafrická, britská, brazilská i kalifornská varianta. Ta zmutovala s místním kmenem a vytvořila dvojitou velmi agresivní mutaci,“ popisuje Blanka. Připomíná i potvrzený výskyt trojité mutace.
Střih na jih. Tady vypadá život úplně jinak. „Absolutně neregistruji nic z medializovaných katastrofických scénářů. Stát Kérala má vyspělý systém zdravotní péče, proto se tu cítím bezpečně. Indové nikdy nebyli tak disciplinovaní jako v těchto časech. Všichni nosí roušky, u vchodu do obchodu vám změří teplotu, dají jednorázové rukavice a zeptají se na kontaktní údaje,“ uvádí devětačtyřicetiletá Katarína Masri.
„Přes den je všechno otevřené, v noci platí zákaz vycházení. Zaměstnanci v turistických resortech jsou většinou očkovaní alespoň jednou dávkou. Bohužel čísla se zveřejňují absolutně bez ohledu na počet obyvatel. O situaci se tu denně bavím s lékaři. Nechápu, proč se pořád hledá senzace,“ kritizuje Katarína.
Upozorňuje také na to, že není pravda, že by se v Indii málo testovalo či očkovalo. „Mluví se o tom, že se v Dillí nakazila většina zdravotnického personálu, a proto museli lidé na testování dlouho čekat. Mnoho z nich proto nasedlo na letadla a vlaky a odcestovali do svých rodných měst nechat se otestovat tam. A už to bylo, infekce se roznesla,“ míní a připomíná i další masové akce, jako jsou náboženské svátky nebo volby.
„Ale očkuje se čtyřiadvacet hodin denně. Všichni jsou tu velmi překvapení, jak je možné, že ještě nejsem očkovaná při našem počtu obyvatel (na Slovensku, pozn. red.),“ srovnává. Bezproblémový průběh vakcinace potvrzuje také Blanka, která už za pár dní dostane druhou dávku.
Od prvního května se podle ní bude moct nechat očkovat každý zájemce nad osmnáct let. Za první dávku zaplatila v přepočtu asi 80 korun, teď to bude zhruba třikrát dražší. Ve státních očkovacích centrech jsou vakcíny úplně zdarma. Cizinci se mohou jednoduše registrovat na cestovní pas.
Panika a zrušené lety
Na rozdíl od Blanky Slovenka Katarína v Indii trvale nežije, pravidelně tam však jezdí organizovat ajurvédské pobyty. Nyní přijela 15. dubna. A až do čtvrtka nevěděla, kdy bude moci odjet. Vadí jí, že kvůli celosvětové panice se zrušily lety z Indie a nikdo neřeší situaci lidí, kteří tam kvůli tomu uvázli.
Naštěstí pro ni to představovalo jen prodloužené prázdniny a nakonec odletí přes katarské město Dauhá, kde ještě spojení s Indií funguje, místo původní Dubaje.
Na problémy, které odříznutí Indie od světa přineslo, upozorňuje také dvaatřicetiletá Jana Boďová, která pandemii tráví v ašramu v Prajágrádži ve státě Uttarpradéš na severu Indie. „Snažím se dostat zpět do Česka, ale na české ambasádě mě jen odkázali na webové stránky. To je vše.“ Podle ní by se měly zorganizovat zvláštní lety pro občany v nouzi.
Češi nesmí kvůli covidu do Indie, v zemi se kšeftuje s kyslíkem |
V Uttarpradéši je situace hodně špatná, tvrdí Jana. „Každou hodinu slyším ambulanci a jinak je tu nenormální ticho. Obvykle je tu typicky indický ruch. Lidé jsou teď víc zalezlí doma a venku nosí roušky,“ všímá si.
A od hranic s Pákistánem se teď vydejme do jednoho z nejmenších indických států, do Goa na západě země. Tamní stav popisuje čtyřiadvacetiletá Natalie, která si nepřála uvést své příjmení. Žije v malé 11tisícové vesnici Siolim.
„V posledních dvou třech týdnech se situace rapidně zhoršila a po měsících bez jakýchkoliv opatření se opět začaly zavádět roušky. Od čtvrtečního večera nás čeká pětidenní lockdown, který bude s největší pravděpodobností prodloužen,“ říká.
Navzdory horšícím se číslům byly v Goa všechny obchody a restaurace ještě ve středu otevřené a blížící se průšvih nebyl na ulicích znát. Roušky nosí jen ti Indové, kteří se obávají covidu nebo pokuty od policistů. Ti podle Natalie číhají především na cizince.
„Nemocnice situaci zvládají dobře a podle dnešních zpráv je dost lůžek, kyslíkových lahví i ventilátorů. Na druhou stranu zdravotní péče v Goa je obecně špatná. Uvidíme, jak se situace bude vyvíjet v dalších dnech. V Indii celkově není sociální systém, lidé často žijí ze dne na den a udělat znovu několikaměsíční lockdown je asi nemyslitelné,“ podotýká.
OBRAZEM: Indii rdousí koronavirus, těla obětí covidu se hromadně pálí |
Vláda si ho podle Natalie nemůže dovolit, protože by uzávěra přinesla víc obětí na životech než samotný covid.
Na hrozící hladomor přitom upozorňuje také Blanka z Bombaje. „Chudí lidé se museli vrátit do svých domovů, kde práce není. Ze své bídy se tak propadli do ještě větší chudoby,“ vypráví. Ani státní pomoc nestačí.
Oslovené ženy vzpomínají také roli centrální vlády premiéra Nárendry Módího a vlád v jednotlivých indických státech. V Indii je osmadvacet států a osm teritorií a v průběhu pandemie si regiony začaly boj s koronavirem řídit samy. A podle toho pak situace vypadá.
„Jsem přesvědčená, že vláda dělá celou dobu rozumné kroky. Vždy, když uvolnila, čekala na reakci. Nikdy to tu nebylo ve stylu ‚otevřít a zavřít‘ jako v mnohých západních státech. Po celou dobu dělá promyšlené a logické kroky,“ myslí si Blanka. S tím ovšem nesouhlasí poslední respondent, čtyřicetiletý Višnu Ananda.
Ind: Médiím dominuje Dillí, což vytváří chaos
Tento indický učitel jógy si vzal Češku a zatímco ona je s dětmi doma v České republice, Višnu zůstal v Indii. A smířlivý pohled na politiky nesdílí. „Všechno se děje strašně rychle, ale regionální vlády byly zaneprázdněné přípravou voleb. Dillí vede centrální a regionální vláda a vzájemně na sebe hází vinu. V Bombaji je zase koaliční vláda, která si řešila své vlastní skandály a koronavirus se šířil jak nic,“ komentuje.
Nyní je Višnu v Rišikéši ve státě Uttarákhand, asi 250 kilometrů od metropole Dillí. Tam byl ještě nedávno a předtím také na jihu. Možnost srovnání tak má velkou. Zatímco malá města a vesnice prý nemají problém, lidé pořádají svatby a chodí bez roušky, v Dillí se bojuje o každé lůžko, o každý kyslík.
Indie hlásí 350 tisíc nově pozitivních. Bojujeme tu o přežití, píší lidé |
A to podle něj i proto, že média neustálým ukazováním tamní krize vyvolávají paniku a lidé pak hromadí kyslíkové lahve, i když je nepotřebují. Na černém trhu je přece prodají. Na jihu se podle Inda nic takového neděje, i proto je situace klidnější.
„Volal mi můj nejlepší kamarád, který žije v Londýně. Řekl mi, že jeho tchyně v Dillí je v kritickém stavu a že urgentně potřebuje kyslík. Tak jsem začal obvolávat všechny tamní dodavatele kyslíkových lahví, ale bez odpovědi. Volal jsem téměř do všech nemocnic, ale nikde neměli volné lůžko. Kyslík neměli ani na žádné pohotovosti. Nakonec jsem to vzdal a můj kamarád taky,“ líčí muž.
A pokračuje dalším tragickým příběhem ze svého okolí. „Otec mého kamaráda novináře včera na covid zemřel. Dokonce se mu podařilo sehnat kyslík, ale stejně zemřel. Říkal, že celý zdravotnický systém zkolaboval,“ uzavírá s tím, že by se podle něj měl zavést striktní lockdown, pořádně očkovat a pak pracovat na indickém zdravotnictví.
Stovky tisíc nakažených a plné nemocnice. Přesto se v Indii koná obří festival |
Je si jistý, že i chudí Indové další karanténu vydrží. „Mnohem víc si teď navzájem pomáhají a až dosud bylo vše otevřené, mohli si vytvořit zásoby,“ dodává Višnu. Věří, že se situace zlepší, a je šťastný za pomoc, kterou svět Indii posílá.
„Korona změnila Indii, ale to pochopí jen ti, kteří už tu byli. Největší změnou z mého hlediska je, že se stojí ve frontách a lidé se na sebe netlačí. Kdo ví, jak dlouho to vydrží. Často se zdůrazňuje nerovnost lidí, že se nikdo nestará o chudé, že tu není solidarita a tak dále. Ale to všechno tu bylo i před koronou. Je to země kontrastů, žijí tu nejchudší, ale i nejbohatší lidé světa,“ dodává Katarína.
Oslovení respondenti žijí ve státech Goa (červená značka), Kérala (modrá), Uttapradéš (černá), Maháráštra (růžová) a Uttarákhand (šedá).
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
