Zatímco Trump byl kvůli rasovým nepokojům zalezlý v bunkru, Evropa poklidně pokračovala v rušení protikoronavirových restrikcí. Jde to tak rychle, že lidé z vládnoucích kruhů se často nechávají unést a uvolňují se poněkud předčasně. Jedním z takových je belgický princ Joachim, který vyrazil do Španělska a o dva dny později tam v Córdobě porušil pravidla, když se zúčastnil party s dalšími 27 lidmi. „Hluboce lituji svých činů,“ sdělil arcivévoda. Vzhledem k tomu, že se na večírku nakazil (minimálně koronavirem), mu to lze věřit.
O víkendu se provinil i rumunský premiér Ludovic Orban, jenž musel zaplatit pokutu 3 000 lei (téměř 17 000 korun), neboť s vládními kolegy seděl v kanceláři bez roušky a pokuřoval. Prý měl těžký den a navíc 57. narozeniny, což člověka dokáže skolit. Podobný případ je namibijský prezident Hage Geingob, který udělil sobě a svým kolegům včetně viceprezidenta Nangola Mbumby trest ve výši 2 000 namibijských dolarů (asi 2 700 korun) za to, že slavili šedesáté výročí své strany Lidová organizace jihozápadní Afriky (SWAPO).
Kritice čelil minulý týden i irský premiér Leo Varadkar, jenž byl zachycen do půl těla nahý v dublinském parku, kam vyrazil na piknik se svým partnerem. Bylo to ale podle všeho v souladu s opatřeními, takže jednačtyřicetiletý taoiseach z vyšel „kauzy“ s relativně čistým štítem a snědější hrudí k tomu.
Čím dál světlejší a větší byly naopak v průběhu pandemie skvrny ve vousech francouzského premiéra Édouarda Philippa. Někteří mu kvůli nim přezdívají „Kung-fu panda“ nebo „102. dalmatin“, což je opravdu ošklivé. Francouzská média ráda spekulují, co za rychlým šednutím porostu tváří je, důvodem je ale prý prostě stres. Ve straně Republika v pohybu (LREM) prezidenta Emmanuela Macrona k němu je docela důvod, protože v Národním shromáždění přichází o další a další poslance.
Příliš optimismu mezi členstvem nebudí ani odložené druhé kolo místních voleb, jež se bude konat 28. června. V tom prvním v Paříži zabodovaly nynější socialistická starostka Anne Hidalgová (španělského původu) a kandidátka pravice Rachida Datiová (marocko-alžírského původu) tak, že Agnes Buzynová, jež měla hájit barvy Macronovy partaje, prakticky přestala vést další kampaň. Větší odevzdanost zaznamenali snad jen v Polsku, kde prezidentská kandidátka Občanské platformy Małgorzata Kidawová-Błońská z posunutých voleb odstoupila úplně.
Zatímco Macron na tom není bůhvíjak, německou kancléřku Angelu Merkelovou nabila pandemie novou energií. Loňské třasy jsou zapomenuty a CDU je v průzkumech opět na 40 procentech. Případná černožlutá koalice CDU/CSU-FDP by dokonce v případě, že by FDP zdolala pětiprocentní volební práh, podle průzkumů pěti letech dosáhla na většinu ve Spolkovém sněmu. V zimě se předpovídalo, že Merkelová příští rok skončí jako kůl v plotě podobně jako Konrad Adenauer, teď ale může s prsty spojenými do kosočtverce s pobavením pozorovat situaci.
Jeden z adeptů na post šéfa „její“ CDU a potažmo kancléře, Armin Laschet, má dost práce jakožto premiér Severního Porýní-Vestfálska, jedné z nejvíce zasažených spolkových zemí, další, Friedrich Merz, dokonce s nákazou sám bojoval. Spolkový ministr vnitra Horst Seehofer nadhodil, že by Merkelová mohla zůstat na páté funkční období. Možná to ale řekl jen proto, aby poškádlil svého dávného rivala z bavorské CSU Markuse Södera, o jehož kandidatuře na kancléře za CDU/CSU se také mluví.
Södera to možná táhne z Bavorska pryč, velice si to tam ale podle všeho oblíbil thajský král Mahá Vatčirálongkón. Pandemii strávil i se svým harémem v Grand Hotelu Sonnenbichl v Garmisch-Partenkirchenu a možná si díky tomu ani nevšiml, že nějaká byla. Ještě koncem května byl spatřen, jak se v okolí alpského střediska v doprovodu svých dam prohání na kole. Čtyřiadevadesátiletá Alžběta II. se ukázala Britům v koňském sedle, on se zašívá v Německu a propaguje polygamii. Každý má svůj styl. Škoda, že se toho aspoň nedožil jeho pudl Fufu, kterého ještě jako princ jmenoval maršálem letectva. Mohl ho vozit v košíku na řídítkách.
