Já už se pár ležících na zemi nazvedal, ale ti byli jen ožralí. I toho hloupého ožralého Ovčáčka někdo sebral ze země. Takoví jsme tady dobří lidé.

I přes den rušná ulice v centru Paříže, může být v noci zcela pustá. Z různých důvodů.

fr bezdomovci majú odbory. a určite štrajkujú ...

ako sa vysporadali s gender?

Tak pokud upadl na chodník a pravděpodobně také volal o pomoc (a neležel tam a nečekal na konec), tak si ho přeci nikdo s bezdomovcem splést nemohl. Ledaže měl takovou smůlu, že v době upadnutí a jeho případného volání o pomoc na ulici nikdo nebyl.

“ Paříž rozrušila smrt kvůli lhostejnosti.”

No to je bulvar stylu Borhyovy: “Svet je v soku”.

Houbeles Parizi je to jedno. Jen par politiku a celebrit na tom vytriska par bodu prostrednictim kycovyho moudra. Mno a zitra si na to uz nikdo nevzpomene a jede se dal.

Jsem za tento článek docela ráda, myslím, že toto jsou věci, které by společnost měla diskutovat. Vstup za mne, tedy:

- Paříž i ostatní toto pobouřilo, protože to někdo dal do médií ohledně známého člověka. Když na ulici po příhodě či nehodě umře běžný občan, nikde se o tom nepíše.

Proč nás zajímají vážné otázky pouze, pokud se něco týká známých lidí?

- Máme nebo nemáme se starat o zdraví a bezpečí třeba bezdomovců, alkoholiků a feťáků? A chtěli by to oni? Pokud ano, jak? Kdo? Pokud ne, proč ne? Protože mě může pomocit, pozvracet, prát se mnou? To ale může i slušný člověk v jistých zdravotních stavech.

- Jak jsme vůbec znalí v otázce laické medicíny? Kolik z nás vůbec umí první pomoc? Kolik z nás ví, že alkoholem páchnout může i střízlivý diabetik? Kolik z nás rozezná akutně/chronicky pomateného člověka od opilce? Kolik z nás ví, že pomocit, pokalet, pozvracet, se může člověk třeba po pádu na hlavu?

- ta anketa je dobrým ukazatelem - pokrytectví. Říká vesměs, co bychom chtěli být. Ne, co jsme.

Z osobní zkušenosti - v mládí jsem se na přechodu ocitla mezi dvěmi proti sobě jedoucími tramvajemi, že toto vůbec mohlo nastat, dodnes nevím, každopádně jsem to ustála s tím, že mi blinkr jedné z nich rozbil hlavu. Po přejetí obou jsem pokračovala v šoku na druhou stranu, to už mi proudem tekla krev z hlavy a obočí viselo přes oko. Lidé jdoucí proti mně se mi obloukem vyhýbali, pamatuji, jak moc jich šlo. Pak vyběhl jediný starý pán, vzal mne do podpaží a odvedl do první budovy, do banky, posadil a volal, ať seženou záchranku. Nejlepší bylo, že místní se tvářili zhnuseně a ochranka dokonce toho pána požádala, aby mne odtud odvedl, protože - tam mají klienty! Pán naštěstí odmítl. Během této příhody ve velkém městě mne musela vidět tak stovka lidí do dojetí sanitky. Nikdo jiný nešel pomoct. A to jsem byla pěkně oblečená, 22leta, střízlivá, zraněná holka. Nedělejme si o sobě iluze.

- Bojíme se poskytovat jiným pomoc, protože se to může obrátit proti nám? Když mi bylo cca 25, večer, pán še

...pán šel vedle mne, sesunul se, já šla na pomoc a on se na mne vrhnul, prostě to předstíral. Naštěstí přiběhl jiný pán a násilníka, musím říct, strašně, dobil. Posléze mi řekl, že mu před nedávnem znásilnili sestru.

Mají ženy osamote poskytovat pomoc mužům?

- A co je priorita vůbec? Máme řešit, jak jiným pomoct v nouzi, nebo jak vyčistit města od "nepohodlných" a potenciálně nebezpečných?

No jo, ale lidí bez domova či závislých v západní civilizaci přibývá, tak co s tím?

Hodně otázek. Ale myslím, že je třeba je klást.

Ve Francii zemře ročně někde na chodníku 600 lidí, je smutné, že to je více než 2 krát tolik, než u nás za 40 let "komunistické diktatury" při všech "politických" procesech.

Takové menší téma k zamyšlení, každopádně ne pro každého :-)

Ti komunisty zavraždění si svůj osud nevybrali. Ovšem ti na chodnících umírající (bavíme se o bezdomovcích, že?), si za svůj osud mohou ve valné většině sami.

Proč je jich tolik je zas na jinou debatu. Dost možná je i to jejich množství reliktem socialismu...

Odhlédnu od kolemjdoucích, to se na rušné ulici v centru Paříže neobjevila žádná policejní hlídka? Nebo jako ostatní dělali, že nic nevidí, protože možná v 99 procentech podobných případů jde o "odpočívajícího" bezdomovce, opilce, či feťáka, který se zase zmátoří a z pomáhání koukají jen problémy? Jestli ten problém není hlavně v tom, že povalující se člověk na chodníku není nic výjimečného a město to neřeší...

Také záleží na tom, jak dopadl na zem. Jestli zaujal polohu oprajici se čelem o zem, mohl pripominat muslima, takže případní policisté mohli projit bez povsimnuti. Mě spíš zaráží, ze ti co zdravi, nepomáhají.

V tak zaostalé zemi jakou dnes Francie je to rozhodně nepřekvapí. V létě jsem byl s rodinou v Budapešti a moje žena tam zakopla a upadla a kromě mě jí okamžitě přiskočili na pomoc dva Maďaři. Na zaostalém západě by to nikdo neriskoval. Co kdyby šlo o nějakou pomatenou feministku, která by je zažalovala a tamní "soud" jim napařil 20 let za pokus o znásilnění.

I když bych vždy favorizovala Maďarsko před Francií, srovnavate nesrovnatelné - ženu přes den, ve Vasi přítomnosti, se svědky, že byla orientovaná, proti starci v noci, ležícím bezprizorně na zemi v hlavním městě, běžně plném ležících bezdomovců.

Garantuji Vám, že jsou místa v Pesti, kde by lidé v identické situaci dopadli stejně, jako pán ve Francii. A dopadají.

Výše jsem psala, kterak mi ve 22ti za bílého dne nebylo pomoci krom jediného starého člověka. Kdyby se mnou byl tenkrát manžel, určitě by to vypadalo jinak. Chtěla jsem říct, že nesrovnavate správně, zakopnutí Vaší paní ve Vašem doprovodu přes den nemůžete srovnávat s ležícím starším mužem na zemi v noci. A to znovu opakuji, raději bych omdlela v Maďarsku, v Rusku, na Ukrajině, v Čechách,na Slovensku, v Bulharsku..., než ve Francii, či USA.

Ještě před nedávnem, kdybych viděla člověka ležet někde na ulici, snažila bych se pomoci. V dnešní době všeobecné tolerance užívání drog, bych si řekla, že asi vzal nějakou drogu. No a šla bych dál..

Bohužel, pokud takhle někdy upadnete sama, budete aspoň vědět, proč ostatní nereagují.