Z akce v Negevské poušti, označované jako „cesta sjednocení a lásky“, se stal nejtragičtější útok na hudební akci v historii. Zemřelo při něm přes 260 lidí a stovky jich zajali.
Festival začal v pátek 6. října, kdy jste na akci dorazil?
Dorazili jsme se třemi kamarády v sobotu 7. října kolem jedné ráno. Velmi jsme se bavili, protože jsme se sešli přibližně s 30 lidmi z okolí stejného izraelského města Kfar Saba, čímž jsme vytvořili až takové domácí prostředí.
Kdy se podle vás v sobotu situace zvrtla?
Přibližně v 6.30 ráno najednou přestala hrát hudba a někdo vzal mikrofon a řekl „červená barva“, což znamená, že se na nás blíží rakety. Chtěli jsme se dostat pryč, tak jsme s kamarádem vyrazili k autu, ale čekali jsme na zbylé dva. Když se k nám ve zmatku dostali, viděli jsme dlouhou kolonu, která se snažila odjet. Rozhodli jsme se proto, že bude bezpečnější nezůstávat v autě a raději počkat mezi dunami, až to skončí.
Až po dvou hodinách přijely, ale jakmile se přiblížily, slyšeli jsme silné výbuchy a začala obrovská bitva. Po pár minutách bylo dobojováno, ale my znovu slyšeli jen arabštinu a zbraně AK-47.
