Ve Fallúdži stojí krejčovská dílna. Na její fasádě jsou dodnes patrné stopy po Američanech, kteří se zhruba před dekádou prostříleli až do centra města, odkud vyhnali al-Káidu. Od letoška se v dílně vyrábí zbrusu nová kolekce vest a kalhot pro sebevražedné atentátníky. Šijí se z tuhé voděodolné látky a zákazník si může vybrat hned ze dvou barevných variant, černé a béžové, píše agentura Reuters.
Islámský státKOALICE: Kdo všechno bojuje proti islamistům KURDSKÉ BOJOVNICE: Islamisté se bojí zemřít naší rukou BYTOSTNÉ ODHODLÁNÍ: Operace proti islamistům má svůj název ZAJATÝ AMERIČAN: Jsem drsňák, ale mám strach TURECKO: O zapojení do války může rozhodnout prastará hrobka MUNICE: Islámský stát používá i střelivo z Česka DAJR AZ-ZAUR: Islamisté zničili památník genocidy Arménů VRAŽDA: Islamisté sťali britského taxikáře HYBÁŠKOVÁ: Západ se neumí rychle rozhodnout VYRABUJ A PANUJ: Kde berou džihádisté peníze? DŽIHÁD NA SÍTI: Islamisté ukazují popravy i koťátka |
„Prošel jsem si těžkými časy a mám děti, které musím nakrmit. Tuhle novou práci jsem si zvolil dobrovolně a přijímám zodpovědnost za následky,“ vysvětlil agentuře Reuters místní krejčí. Džihádisté mu věnovali elektrický generátor a zdarma dodávají naftu. Živnostník díky tomu vydělává o poznání víc než původně, mohl si dokonce koupit další šicí stroj. „Vím, že mě jednoho dne může policie zatknout. Ale měli by vědět, že to všechno dělám jen pro svou rodinu,“ hájí se krejčí.
Donedávna třísettisícové město, které leží pouhých 50 kilometrů západně od Bagdádu, je pro sunnitské militanty z Islámského státu důležitou strategickou základnou. Úřadují tam už od ledna. „Jednoho dne jsme se probudili a lidé nám řekli, že je tu Islámský stát. Nikdy jsme o nich neslyšeli, ale města se zmocnili během jediné noci,“ vzpomíná na lednové události šestadvacetiletá učitelka, která se svěřila reportérovi deníku Sydney Morning Herald.
„Jako z doby kamenné“
„Jejich oblečení, hygienické návyky a pohled do očí mi připomněly dobu kamennou,“ dodává mladá pedagožka, podle níž byla mezi islamisty i řada cizinců. Dnes už je nevídá, s manželem se přestěhovala na okraj Bagdádu. Obyvatelé Fallúdži, kteří ve městě zůstali, se však životnímu stylu džihádistů museli přizpůsobit.
Městské kavárny a čajovny bývaly donedávna plné kouře z cigaret a populárních vodních dýmek. Dnes je kouření přísně zapovězené, neboť prý muslimy odvádí od modliteb. Návštěvníkům kaváren tak jako kulisa poslouží jedině televize plná náboženských pořadů.
V místním kadeřnictví už si neobjednáte žádný západní sestřih, které byly mezi liberálními Fallúdžany donedávna v oblibě. Stejná pravidla platí od loňska třeba v Rakká, baště džihádistů na severovýchodě Sýrie (více o novém řádu se dočtete zde).
U každého vjezdu do Fallúdži donedávna fungovala kontrolní stanoviště irácké armády. Dnes u silnic vyrostly speciální budky z tmavého skla, v nichž se povinně převlékají všechny ženské návštěvnice města. Jako dárek na přivítanou dostávají od islamistů nikáb, po ulicích musejí totiž chodit zahalené od hlavy až k patě. Stejné nařízení platí i pro místní obyvatelky od 12 let, mladším stačí šátek na hlavě. Nikáb musejí mít na sobě dokonce i figuríny ve výlohách obchodů.
Ženám hrozí militanti uříznutím hlavy, muže věší
Jeden z Fallúdžanů, s nimiž reportéři agentury Reuters hovořili, si vzpomíná na soudní proces s padesátnicí, která ve městě prodávala spodní prádlo a laky na nehty. Islamistům vadilo, že chodí po ulici bez mužského doprovodu.
Už před branami soudního tribunálu křičela, že je vdova a nemůže kvůli své práci obtěžovat bratry. „Tvrdíte, že Bůh nepovoluje ženám, aby chodily z domu samy. A proč tedy Bůh toleruje zabíjení lidí,“ ptala se na ulici strážců pořádku.
„Kdybys byla muž, uřízli bychom ti hlavu,“ odvětil vzpurné ženě jeden z islamistů. Soudce poté prodavačku z města vyhostil. Když odjela, zabavili džihádisté její dům a majetek, který ve městě nechala.
Spolu s dalšími věcmi, které ve Fallúdži zbyly po uprchlících nebo popravených obyvatelích, se poté dražil v bývalé sportovní hale. Část opuštěných budov rovněž obsadili stoupenci Islámského státu, kteří do města od ledna přicházejí.
V ulicích Fallúdži i na stěnách tamních mešit visí stovky plakátů, které obyvatele varují před celou řadou dalších přestupků. Na veřejnosti třeba nesmějí nosit trička s anglickými nápisy, zakázané jsou i obrázky žen. A zatčení hrozí každému, koho džihádisté ve městě přistihnou s fotoaparátem. Autoritu pomáhají Islámskému státu upevňovat občasné veřejné popravy. Například v polovině října džihádisté podle australského deníku oběsili někdejšího policistu, kterého vinili ze špionáže ve prospěch bagdádské vlády.
Džihádisté zalévají stromy, dotují mouku a odvážejí odpadky
Islámský stát však obyvatele Fallúdži jen netyranizuje. Snaží si vybudovat i pozitivní obraz, a tak třeba dotuje dodávky mouky do obchodů. Logo džihádistů je k vidění na obalech zboží v místních obchodech, ale třeba i na kropicích vozech v ulicích. Islamisté zalévají květiny i stromky na okrajích silnic a opravují poničené chodníky. Rozstřílená Fallúdža se pod jejich rukama pomalu vybarvuje, málokoho však překvapí, že do černobíla. Dodávky elektřiny, vody i odvoz odpadků normálně fungují.
Sydney Morning Herald s odvoláním na své místní zdroje upozorňuje, že atmosféra ve Fallúdži vlastně není tak děsivá. Islamisté tam třeba nenapichují uřezané hlavy na kůly pro výstrahu ostatním, o čemž se často mluví v souvislosti s jejich aktivitami v Sýrii. Místní ženy nikdo nenutí, aby se vdávaly za islamisty, ani je neprodává do otroctví.
Muži sice mají instrukce, že by si měli nechat narůst dlouhé vlasy a vousy jako džihádisté, nikdo je však za holení tvrdě netrestá. A i v případě nedostatečně zahalených žen prý často zůstává jen u pokárání. Islamisté se ve Fallúdži patrně naučili, že místním je třeba vycházet vstříc. Alespoň s těmi, kteří zatím neutekli.
Fallúdža po bojích mezi vládou a islamisty:
4. ledna 2014 |
