Dozorci, místní úřady i analytici si myslí, že tábor, kterým prošlo až 100 tisíc lidí, spíše než jako nápravné zařízení sloužil jako prostředí, kde se vytvářely vězeňské gangy a zároveň probíhala radikalizace vězňů. Podle analýzy společnosti Soufan Group v zařízení nějakou dobu pobývalo devět předáků IS.
Kromě nejvyššího vůdce Abú Bakra Bagdádího, který si zde odseděl pět let, byl v zařízení i druhý nejmocnější muž organizace Abú Muslim al-Turkmání. Dále analýza jmenuje například vojenského velitele Hadži Bakra nebo vůdce zahraničních bojovníků Abú Kasima.
Je možné, že muži byli extremisté, už když se do tábora Bucca dostali. Avšak zcela jistě jimi byli, když se dostali ven, uvádí analýza.
„Jejich pobyt ve vězení prohloubil jejich extremismus a dal jim možnost rozšířit řady následovníků,“ píše válečný veterán Andrew Thompson a akademik Jeremi Surima pro The New York Times.
To, že se věznice stala místem zrodu IS, potvrzuje i bývalý tamní dozorce James Gerrond. „Mnoho z nás v táboru Bucca si myslelo, že místo toho, abychom jen drželi vězně, jsme stvořili tlakový hrnec extremismu,“ uvádí jeho slova The Washington Post.
Zvláštní prostředí věznice dovedlo ke spojenectví dvě skupiny, které by se za jiných okolností nejspíš nespojily - příznivce baasistické strany Saddáma Husajna a islámské fundamentalisty. „Ideologie získala vojenské a byrokratické rysy a byrokrati se stali násilnými extremisty,“ píše se v analýze.
Klíčový byl pak rok 2009, kdy věznice propustila na svobodu stovky mužů, a to i přes protesty místních úřadů. „Tito muži nepěstovali květiny v zahradách. Většina z nich se znovu přidá k boji,“ řekl tehdy šéf tamější policie Sád Mahmúd. Když se pak tito muži vrátili do Bagdádu, zajímaly je dvě věci - jejich nové radikální postoje a pomsta.