Tito migranti tvoří čtyři procenta celkové populace Unie. Na první pohled to vypadá jako nic moc, ale svým celkovým počtem tito „eumigranti“ převyšují drtivou většinu populace jednotlivých členských zemí – s výjimkou šesti nejlidnatějších.
Cílové země „eumigrantů“
Mezi zeměmi, kam míří „eumigranti“, vede v počtech s přehledem Německo – přes pět milionů „cizích“ lidí, kteří se zde nově zabydleli, tvoří zhruba sedm procent tamního obyvatelstva. Až s odstupem je druhá Británie se zhruba 2 900 000 lidmi, což jsou čtyři procenta obyvatel. Za nimi jsou Francie (2,3 milionu, 4%), Španělsko (2 miliony, 4 %) a Itálie (1,9 milionu, 3%).
Infografika - klikněte pro zvětšení
Pokud však jde jen o procenta, jsou v čele jiné státy. Bezkonkurenčně vede maličké Lucembursko, kde dlouhodobě žije 39 procent občanů z jiných zemí EU. Další mimořádně oblíbenou destinací je pak Irsko (12 procent).
V opačném směru, neboli v absolutním počtu lidí, kteří se z rodné země vydali do „euciziny“, pak vedou Polsko (3,5 milionu lidí, což je zhruba 8 procent Poláků) a Rumunsko (3 miliony, 13 procent). Za nimi jsou Německo (1,8 milionu, 2 %) a Itálie (1,4 milionu, 2 %).
Pokud bychom sestavili tabulku podle procentuálního podílu lidí, kteří ze své země odešli, stane na prvním místě Lucembursko (14 procent všech jeho obyvatel), za Rumunskem (výše zmíněných 13 %) pak následuje Irsko s 12 % – to mimochodem přijalo v rámci EU stejný díl obyvatel, který ho opustil. Za zmínku stojí i to, že ze zemí, které jsou v Unii početně největšími příjemci „eumigrantů“ – Británie, Francie, Německa a Španělska – zamířilo opačným směrem podstatně méně vlastních obyvatel – shodně zhruba dvě procenta.
Zajímavý je i fakt, že téměř polovina všech migrantů v rámci EU se narodila jen ve čtyřech zemích – Polsku, Rumunsku, Německu a Itálii.
