Jednání do poslední chvíle ohrožovaly spory o to, do jaké míry se ochranná ekologická opatření projeví v průmyslové sféře. Po krátkém přerušení se závěry podařilo zformulovat kompromisně.
Obavu vzbuzoval zejména názor, že by se provozy nesplňující přísné předpisy mohly přesunout například do Číny, která si s ekologií nedělá zdaleka takovou hlavu jako Evropa.
Produkty z těchto přesunutých továren by putovaly zpět do Evropy. Což by v celkovém důsledku znamenalo, že ačkoliv by emise oxidu uhličitého v Evropě klesly, globálně by jich přibylo.
"Summit uznal, že tato obava existuje. Především v energeticky náročných sektorech, které jsou vystavené mezinárodní konkurenci," připustil slovinský premiér Janša.
Ocelárny, hliníkárny či cementárny by si v budoucnu měly kupovat emisní povolenky, které jim dovolí vypouštět do ovzduší oxid uhličitý. Unie se ovšem stále nedohodla na definici "energeticky náročného provozu" a fungování systému emisních "odpustků".
Dvoudenní summit tak nepřinesl příliš hmatatelných výsledků. Francie a Velká Británie přišly s myšlenkou snížit daň z přidané hodnoty týkající se "zelených" (tedy ekologických) produktů - například ledniček, myček nádobí, elektroniky nebo aut, aby se podpořil jejich prodej.
Protože ale daňová rozhodnutí Unie musí přijímat jednomyslně, vyhlídky britsko-francouzského návrhu příliš růžové nejsou, uvedla s odvoláním na diplomatické zdroje agentura Reuters.
