Přestože zemi svírá chudoba, Eritrea podle reportáže Eritrejské televize okázale slaví čtvrt století svojí existence.
Obyvatelé hlavního města Asmary si ve čtvrtek připomínají konec války o nezávislost, která trvala třicet let. Začala v roce 1961, kdy se Eritrejci vzbouřili proti etiopské nadvládě. Bojů se tehdy kromě mužů podle BBC zúčastnily i desítky tisíc žen, které na konci konfliktu představovaly víc než čtvrtinu ozbrojených sil. Dlouhé vlasy si tehdy ostříhaly na afro.
Válka trvala až do roku 1991, kdy Eritrea de facto vznikla. Na oficiální posvěcení si však musela ještě další dva roky počkat. V dubnu 1993 se v referendu o vyhlášení samostatnosti, ke kterému tehdy přišlo 98 procent obyvatelstva, vyslovilo „pro“ 99,8 procent lidí. O měsíc později, 24. května, se pak zrodil Stát Eritrea.
Kvůli strategické poloze u Rudého moře - latinsky Mare Erythreaum - byla země velkým lákadlem pro evropské kolonizátory.
Jako první ji obsadila Itálie, která v roce 1890 spojila tamní pobřežní osady a dala jim jméno, které přečkalo následnou koloniální správu Britů i Etiopanů a používá se dodnes - Eritrea. Bohatá historie se odráží například v náboženském složení obyvatelstva - polovina Eritrejců se hlásí ke křesťanství a polovina k islámu.
Během prvního čtvrtstoletí se chudé a izolované zemi začalo přezdívat „africká Severní Korea“. Vládnoucí strana parlamentní ani jiné volby nevyhlašuje a i po pětadvaceti letech se stále bojí, že ji sousedé napadnou; strach mají hlavně z Etiopie. Silná armáda je tak podle ní jedinou cestou, jak se vyhnout dalšímu krvavému konfliktu.
Odnášejí to zejména obyčejní Eritrejci, kteří musejí podstupovat krutou a dlouholetou vojenskou službu. Výjimečné nejsou ani neplacené služby v armádě, které trvají přes deset let. Eritrejci proto tvoří jednu z nejpočetnějších složek afrických uprchlíků. Mezi emigranty jsou i vrcholoví sportovci.
Uprchlíci z EritrejePodle OSN opustí zemi každý měsíc okolo 5 000 obyvatel. V roce 2015 přišlo do Evropy skoro stejně uprchlíků z Eritreje jako ze Sýrie. Uprchlíci nejčastěji dorazí na lodi do Řecka nebo Itálie. O azyl pak Eritrejci žádají především ve Švédsku, Německu a Švýcarsku. V roce 2014 požádalo o azyl v Evropě 30 tisíc Eritrejců. Zdroj: Eurostat |
Na začátku roku 2016 poskytla Evropská unie Eritreji 200 milionů eur na energetiku. V minulosti však vláda zahraniční pomoc několikrát odmítla s argumentem, že by finanční podpora vedla spíše k závislosti než k rozvoji.
Členové vlády mluví o slibných zítřcích, odmítají však poskytnout přesnější údaje o ekonomickém růstu. “Vždy, když zveřejníme taková čísla, naši nepřátelé je použijí proti nám,” řekl Reuters ministr financí Berhane Habtemariam.
Zatímco Africká rozvojová banka odhaduje hospodářský růst na 2 procenta, eritrejský ministr financí je přesvědčen o dvojciferných hodnotách.
Isaias Afwerki, první a jediný eritrejský prezident, pronesl podle al-Džazíry před více než 20 lety nadějný proslov. Vynesl v něm do nebe demokracii, pokrok, svobodu projevu a lidskou důstojnost. Po bídném čtvrtstoletí stát stále nemá platnou ústavu, Eritrejci si nemohou koupit chleba bez potvrzení o dobrém chování od armádní jednotky a novináři ze strachu pějí ódy o prezidentovi a jeho schopnosti léčit nemocné pouhým dotekem.
Afwerkiho výrok, že se Afrika stala „rukojmím zkorumpovaných, krátkozrakých, tyranských a nezodpovědných politických elit, které vyrabovaly veřejné zdroje a národní bohatství“, nejlépe popisuje právě osud Eritreje.
